Átmavičára
Jiří Vacek
Átmavičára je nepřetržitým dotazováním se: kdo si uvědomuje, že si uvědomuje sebe i svět?
Je třeba dosáhnout co nejvyššího soustředění na skutečnost vlastní existence: Já jsem a vím, že jsem a jsem to Já, kdo jsem si toho všeho vědom a hlavně své existence. Nestačí pouhé uvědomění Já jsem, ale je nezbytné, aby stále rostlo a sílilo.
Tak jako se ve stavu nevědomosti samovolně ztotožňujeme s tělem, musíme se po dosažení poznání Sebe zcela samovolně a bez přestávek ztotožňovat s vědomím Já jsem.
Stezka poznání je prací s vědomím od začátku až do konce. Je jeho neustálým poznáváním a učením se, jak v něm žít. Objevovat jeho zákonitost, možnosti a schopnosti.
Na stezce poznání Sebe náš život v těle a v jeho světě přechází do života ve vědomí Já jsem a jeho vlastností.
Jak se naše totožnost přesunuje z těla, kterým nejsme, do Já, kterým jsme, tak roste i blaženost Já a v Já.
Základem života v Já je neustálá pozornost vědomí Já jsem, která směřuje k nám samým, na uvědomování Já jsem nebo na své vědomé a neomezené vědomí.
Rozpustit ego, nepravé já, je možné jedině tak, že rozpustíme vědomí „já jsem tělo“ a přejdeme do stavu poznání Já jsem nehmotné, neomezené a nestvořené vědomí Já jsem.
Pak opouštíme hmotné tělo a existujeme jako nehmotné, sebe si vědomé vědomí Já jsem bez hranic a mezí, mimo čas a prostor i v čase a v prostoru.
Kdo rozpustil natrvalo ego, prožil smrt ještě před smrtí těla a to s plným vědomím. Jelikož zmizelo ego, nepravé a neskutečné já, které se po smrti těla zrozovalo stále znovu a znovu v nových tělech, je to pravé vysvobození. Nezůstává nic, nějaké „já“, které by se mohlo znovu vtělit.
Základní požadavky úspěšné stezky poznání proto jsou:
1) Trvalé rozlišování vědomí Já od ne-já.
2) Trvalé spočívání v totožnosti s vědomím Já jsem.
Cíle, vysvobození, je dosaženo, když:
1) Zmizí ztotožňování s tělem a myslí neboli ego.
2) Když žijeme trvale v našem pravém Já, kterým je vědomí Já jsem.
Proto je nesmírně důležité chápat, co je ego a co pravé Já.
Pravé Já je ryzí, nehmotné, neomezené a nestvořené vědomí Já jsem.
Ego není bytost, ale dění, ve kterém pod vlivem nevědomosti o Sobě, o vědomí Já jsem, toto vědomí nevědomě a samovolně ztotožňujeme s tělem, ve kterém přebývá a omezujeme je na ně, ač není omezené.