Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Chceme-li dostat raketu na oběžnou dráhu kolem Země, musí odstartovat určitou minimální rychlostí. To je prvá kosmická rychlost. Pokud tomu tak není, raketa buď neodstartuje vůbec, nebo pouze poskočí a dopadne zpět na zem jako kámen vržený do vzduchu. Má-li raketa úplně opustit dosah přitažlivé síly Země a odletět do vesmíru, musí rovněž odstartovat určitou minimální rychlostí, která je vyšší než prvá kosmická rychlost. Pokud jí nedosáhne, v nejlepším případě se stane umělou oběžnicí Země. Z toho není výjimek...

...Nyní k našim kosmickým problémům. Země představuje zemi, naši hmotnou sféru. Raketa je mystik či jogín a rychlostí, kterou startuje z oblasti hmoty do oblasti ducha – rakety míří do nebe – je síla jeho úsilí. Prvá kosmická rychlost je minimální úsilí, které je nutné, aby se žák vymanil z vlivu našeho hmotného světa, a tedy hlavně hmotného těla, a vstoupil do oblasti ducha, na nebe. I zde však zůstává ve vlivu zemské přitažlivosti, která jej ovládá, i když nikoliv tak pevně, jako když zůstává na Zemi, tedy když plně podléhá hmotným vlivům a žádostem. K úplnému vysvobození z přitažlivosti Země dochází pouze tedy, dosáhne-li žák ve svém duchovním úsilí minimálně druhé kosmické, ovšem duchovní rychlosti. Pak opouští nadobro zemský vliv, dosahuje vysvobození.