Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Annamalai Swami nám radí: „Odporujte omezujícím myšlenkám, ale pěstujte takové, jako že vše je mnou, každý je mnou. Všechna zvířata a všechny věci jsou mnou“. Jinde naproti tomu říká, že máme rozlišovat: nejsem tělo, mysl, špatnou společnost a myšlenky. Máme se vyhýbat jakémukoliv klamnému ztotožňování. Na prvý pohled si obě rady odporují, pokud je vezmeme doslova. Není důvod se ztotožňovat se zvířaty, když se nesmíme ztotožňovat ani se svým tělem. Máme však udržovat vědomí jednoty. Nikoliv tak, že se vžíváme do těl druhých lidí nebo dokonce zvířat. Jednota není zevní totožností těl osob a zvířat. Není totožností všeho se vším, ale rozlišenou jednotou. Jejím základem je neprojevené vědomí Já jsem, které v sobě obsahuje veškeré stvořené světy i jejich obyvatele a také je proniká. Této rozlišené jednoty stvoření a nerozlišené jednoty vše spojujícího základu vědomí si máme být vědomi.

Jiří Vacek

Každé správné duchovní poučení je cenné a účinné. Ne všechna poučení jsou však ve svých účincích stejná. Vždy záleží na tom:

  1) Kdo poučení dává.

  2) Kdo je přijímá.

Pokud je příjemce poučení pod vládou zlých a odstředivých sklonů, pak poučení není schopen přijmout, tím méně se jím řídit. Čistota mysli, stupeň jejího dosažení určuje, jak a zda vůbec poučení přijmeme a jak s ním naložíme i jak v nás zapůsobí.

Jiří Vacek

Každá vědomá bytost ví, že je, že existuje. Proto můžeme otázku „Co je mé Já?“ obměnit za zkoumání své existence a jejího zdroje. Já jsem je jednota vědomí a bytí. V otázce: „Kdo existuje?“ se obracíme k našemu ryzímu bytí bez přívlastků. Zkoumáme, kdo existuje a jak ví, že existuje, co je zdrojem naší existence?

Jiří Vacek

Tak zní jedno z hlavních přikázání. Braní jména božího nadarmo má dvě složky: zevní a vnitřní, duchovní. Zevně se jedná o neúctu k Bohu obecně a nevhodného až urážlivého používání různých jmen božích. Vnitřní význam přikázání je mnohem hlubší. Co je pravé a nejvyšší, ještě vyslovitelné jméno boží? Židé je měli v takové úctě, že je nesměli ani napsat ani vyslovit. Snad proto, že toto jméno boží vystihuje samu boží podstatu. Je-li vysloveno nebo napsáno, přestává být božské, ale je jen božím stvořeným projevem. Sám Bůh je nestvořený. Toto tajemné jméno boží prozradil Mojžíšovi sám Bůh: „Já jsem ten, který jsem. Já jsem je jméno mé!“