Jiří Vacek - duchovní učitel

hledající

... Vaše knihy i životní příběh i přátelství mi ukazují, že Dobro existuje. Je tím nejkrásnějším, pro co stojí žít. Vše ostatní je jen bolestným přeludem. Moc vám děkuji...

Hromádkovi

... Máme Vás rádi a jsme šťastní, že nás Bůh k Vám přivedl. Jsme plní energie a šťastní. Tak se nám vrací naše přání, abyste se brzo uzdravil...

Jiří Vacek

... Cílevědomá charita může být, ale nemusí být součástí duchovní praxe, ale rozhodně není základem stezky k Bohu. Ta vede nikoliv světem, ale naším nitrem a přímým obrácením se k Bohu. Je smutné, když například představitelé křesťanských církví tuto základní a zásadní pravdu neznají a tvrdí, že hlavním posláním církve je charita a od ní odvozují požadavky na peníze a majetek. Hlavním posláním církví a duchovních organizací vůbec je vést své členy co nejpříměji k Bohu a nic jiného. K tomu velký majetek a bohatá bankovní konta nejsou opravdu nutná.

Jiří Vacek

Duchovní pravdy platí vždy a výhradně vnitřně, v duchu a nikoliv zevně. Mají vést a podporovat na prvém místě náš duchovní život, což je opravdu život v Duchu a nikoliv pouze zevní zbožnost a její projevy. Duchovní pravdy máme proto vždy a na prvém místě uplatňovat vnitřně na nás samé, na naše jednání, na naše myšlení a na to, čemu věnujeme pozornost. Právě toto je rozhodující. Bez tohoto vnitřního uplatňování duchovních pravd skutečný pravý zevní duchovní život, veškerá zbožnost a její zevní skutky neexistuje ani existovat nemůže, protože to hlavní, co ji činí duchovní, Duch, se v něm nenachází. Pak náboženství se často stává nenábožné, náboženstvím bez Boha, bez božího ducha.

Jiří Vacek

Jednou z podmínek vysvobození z nebožského světa je naprosté a bezvýhradné odpuštění všem našim viníkům, jedno zda skutečným nebo domnělým. Kdo takto neodpustí, tomu není odpuštěno a nemůže být spasen. Kdo žádá spravedlnost a potrestání svých viníků, protiví se Bohu: „Má je pomsta – karma, praví Hospodin!“ Kdo neodpouští, hledá spravedlnost nebo dokonce pomstu, v tom není Bůh lásky a jen roztáčí svou neláskou do nekonečna kolo karmy. Chová v sobě nelásku a proto se vylučuje z Boha a tím i ze spásy. Je jen jediný spasitel a tím je Bůh ve svém aspektu lásky. Kdo jej nežije, nemůže být spasen. Musíme nejen odpustit naším viníkům, ale také prosit vnitřně a pokud je to možné i zevně, o odpuštění všech, kterým jsme ublížili.