Jiří Vacek - duchovní učitel

Hana Janoszowská

... Chtěla bych napsat o mé zkušenosti, jak mě to málem smetlo. Zdá se, že jsem nebyla dost ostražitá. Na lehký zevní popud mě ovládl strach. V těch prvních chvilkách jsem ho uchopila, a i když pak jsem se snažila jen pozorovat, nic nepomáhalo. Ten strach byl stále „rozsáhlejší“. Po dvou hodinách zápasu s ním jsem už byla zralá na psychiatrii. Ten strach „obarvil“ celé to gigantické vědomí, kterým jsem byla. Přiznám se, že až teď jsem teprve prosila Ducha svatého o pomoc. Bylo mi sděleno, abych ten strach popsala. Dobře, říkám, je to jak žiravina. A tehdy jsem se asi do pěti minut konečně vyčistila. Byl to pro mě nesmírně poučný zážitek...

Jan Pettinger

Nemilý pane Tomáši, pane Paříku

S myslí je to jako s ohněm; je dobrou přítelkyní, pokud s ní správně spolupracujeme, máme nad ní nadhled. Pokud se jí necháme ovládnout a ztrácíme nad ní kontrolu, pak se stává špatným pánem. Jedním z důsledků otroctví mysli je například vytvoření internetových stránek výhradně jen za účelem projevení negativní energie vůči jiné osobě...

Jiří Vacek

Paní Ž. Potočná (Zopot) mně poslala výše uvedenou Buddhovou řeč; díky za ní. Je jejím příspěvkem do diskusí na internetu Jitřní země i našem. S celou rozpravou je možné jen souhlasit. Cíl všech pravých stezek je opravdu jediný, i když některá jsou přímější. Rozhodně platí i : „Přátelé, tento cíl je pro toho, kdo je prost nenávisti a ne pro toho, kdo je nenávistí ovlivněn“. Tuto pravdu by si v prvé řadě měli uvědomit ti, kteří plni nenávisti o nás lžou a pomlouvají nás. Škodí sami sobě. Vyřazují se tím z možnosti dosažení cíle stezky a současně si vytvářejí příčiny zla, které se k nim jako následek zákonitě vrátí a zničí je...