Kratší rozprava o lvím řevu
Jiří Vacek
Paní Ž. Potočná (Zopot) mně poslala výše uvedenou Buddhovou řeč; díky za ní. Je jejím příspěvkem do diskusí na internetu Jitřní země i našem.
S celou rozpravou je možné jen souhlasit. Cíl všech pravých stezek je opravdu jediný, i když některá jsou přímější. Rozhodně platí i : „Přátelé, tento cíl je pro toho, kdo je prost nenávisti a ne pro toho, kdo je nenávistí ovlivněn“. Tuto pravdu by si v prvé řadě měli uvědomit ti, kteří plni nenávisti o nás lžou a pomlouvají nás. Škodí sami sobě. Vyřazují se tím z možnosti dosažení cíle stezky a současně si vytvářejí příčiny zla, které se k nim jako následek zákonitě vrátí a zničí je.
Samozřejmě se také musíme zbavit zaslepenosti, ve které nás ovládají naše touhy, které nás drží v samsáře.
Jednu výhradu však k překladu do češtiny, který zpracoval Bhikkhu Gavésako, mám.
Píše, že se máme zbavit, opisuji přesně i „lpění na víře v Já“.
Buddhisté totiž používají pojem já ve smyslu ega a nikoliv Já advaity či jógy. Psát v buddhistickém textu Já s velkým písmenem, jak je běžné v józe a advaitě, je zavádějící. Pro buddhisty je já ego a nikoliv Já, vědomí Já jsem, átman. Poslednímu se v buddhismu říká buddhovská podstata nebo čistá, původní mysl. Čeština také nemá možnost jako má angličtina, rozlišovat I (já, ego) a Self (pravé Já, átman). V překladech to vede k mnohým nedorozuměním, když nepostřehneme tyto významové, velmi podstatné rozdíly.
Buddha by proto určitě neříkal, že se máme vzdát lpění na své buddhovské podstatě (čisté mysli), ale určitě by nám radil, abychom si ji uvědomili. Vzdát lpění se máme na egu, a nikoliv na Já ve smyslu Self – átman, vědomí Já jsem.
Správný překlad proto zní: „Vzdejte se lpění na egu a víry v ně“.
Otázkou ega a pravého Já, naší buddhovské podstaty se obšírně zabývám v knize „Ze samsáry do nirvány“. Její závěry jsou plně v souladu s mnoha dnešními učiteli buddhismu, kteří uvádějí, že naše pravé Já, buddhovská podstata, je vědomí Já jsem.