Jiří Vacek - duchovní učitel

Ing. Jiří Vacek, významný český duchovní učitel, spisovatel a překladatel (25. květen 1931 Slaný - 27. duben 2021 Praha) se narodil na Svatodušní pondělí 25. května 1931 ve Slaném. Život neměl snadný. Jako dítě prožil hrůzy německé okupace, kdy jeho otce Němci zavřeli, bratra odvlekli na nucené práce do Říše, strýčka popravili, protože byl legionář, a tak dále. Již v dětství ho zaujala kniha o hypnóze, jelikož ukazovala, že existuje i něco mimo naši běžnou realitu. Po období německé okupace, kdy veškerá duchovní literatura byla pod přísnými tresty zakázána, se dozvěděl o mystice a knize českého mystika Karla Weinfurtera Ohnivý keř. Chodil pak každý týden pěšky z Vinohrad na Letnou do jednoho knihkupectví tak dlouho, až měl štěstí a knihu tam o vánocích v roce 1945 sehnal. Podle svých slov po chvilce čtení ihned věděl, že je to přesně to, co hledal, a začal podle knihy cvičit „písmenková“ cvičení a tichou koncentraci na duchovní srdce. Tak vlastně ve věku 14 a půl roku nastoupil duchovní stezku.

Později se seznámil s astrologem panem Šimandlem, u kterého se scházeli na meditaci někteří pražští jogíni a mystici. Jedním z nich byl i Petr Klíma, mimo jiné znalec rosekruciánské mystiky, díky kterému se též dozvěděl o existenci indického mudrce Ramany Mahárišiho. Od začátku jím byl přitahován a věřil, že je to opravdový, velký mistr, přestože ještě nic od něj nečetl a ani nevěděl, že už byly v Čechách k dispozici některé spisy s jeho učením. Pak se ovšem u nás vlády zmocnili komunisti a veřejný duchovní život byl opět zakázán. Ze strachu před nimi pan Šimandl společná setkání zrušil a tak byl na své duchovní snažení opět sám. Praktikoval kromě weinfurterovských cvičení též hathajógu a pránájámu, ovšem pouze podle knihy, kde techniky nebyly příliš dobře vysvětleny. Dostat se v té době k informacím o duchovní praxi bylo velice obtížné, stejně tak jako její provádění bez systematicky vyložené nauky a bez vedení mistrem. Seznámil se postupně také s učením indického Svámího Šivánandy, Rámakrišny, Svámího Ramdáse z Kéraly a jiných. S několika mistry navázal i písemné spojení.

V roce 1955 navštívil Petra Klímu, od kterého získal spisy s učením Ramany Mahárišiho v angličtině a začal studovat a praktikovat jeho učení. To spočívá ve zkoumání sama sebe s cílem nalezení naší pravé podstaty neboli pravého Já (Indové je nazývají átman, v křesťanství je to Kristus v nás). Začátek s jeho učením neměl snadný. Zpočátku podle svých slov nechápal, co se pod pojmem pravé Já skrývá a provádět zkoumání sama sebe neboli átmavičáru nebyl schopen. Jelikož se však nevzdal a postavil duchovní stezku na první místo ve svém životě, dostalo se mu mnohé pomoci a milosti. Dostával literaturu z Ramanášramu (ášram, kde dlouhou dobu až do své tělesné smrti žil Ramana Maháriši) a také podle svých slov byl v noci ve snu naučen, jak se správně átmavičára provádí, prostě tak, že v něm byla navozena. Též přišli přátelé, kteří se ubírali stejnou cestou, a hlavně se seznámil se svým prvním mistrem v těle, Jaroslavem Kočím z Ostravy, který dosáhl poznání Já již před válkou. Zevně to byl obyčejný, ničím výjimečný člověk. S jeho pomocí a vnitřním působením samotného Mahárišiho, ke kterému se neustále vnitřně obracel o pomoc, nakonec dosáhl prožitku sama sebe. S pomocí Míly Tomášové, jeho dalšího mistra v těle, pak úspěšně pokračoval v ustalování a prohlubování života v Já a na cestě k Jednotě. Jeho osobní život (zaměstnaný, rodina, děti) nám dokazuje, že pro úspěšný postup na duchovní stezce není třeba odcházet do samoty v ústraní, ale že i při činnostech ve světě lze dosáhnout vysokých duchovních stupňů.

Koncem padesátých let souběžně s duchovní praxí také začal spontánně překládat do češtiny některá cizojazyčná duchovní díla, která ho zaujala a která ještě v té době nebyla v češtině k dispozici. Prvním překladem byl spis Mistr a žák protestantského mystika Jakoba Böhmeho. Později začal psát i vlastní práce. Práce vznikaly většinou samovolně z potřeby ujasnit věci sám sobě, jak se postupně duchovně vyvíjel. Vznikla tak například některá díla o křesťanské mystice a řada děl o józe. Mezi zájemce šířil své překlady a díla jako samizdaty, aniž by je podepisoval, jelikož za komunistů byla duchovní literatura zakázána a za její šíření hrozily výslechy na StB (komunistická Státní bezpečnost) a téměř jisté vězení. Na jeho díla a samizdaty naštěstí StB nepřišla, přesto ale Jiří Vacek kvůli svému zájmu o duchovno – společným meditacím s přáteli ve vlastních bytech a korespondenci s Indy žijícími v Praze jejímu zájmu neunikl a byl systematicky pronásledovaný i vyhazovaný ze zaměstnání a dokonce i odsouzený za „rušení socialistického soužití".

Po pádu totality v roce 1989 mohl začít vydávat duchovní literaturu oficiálně. To zpočátku bylo obtížné, jelikož vzhledem k různým okolnostem byl nucen knihy začít vydávat vlastním nákladem a zajistit sám i jejich odbyt, a to zpočátku pomalu, titul po titulu, kvůli počátečnímu nedostatku financí a kontaktů se solidními knihkupci. Byla postupně vydána díla Ramany Mahárišiho, díla o nedvojné skutečnosti (advaita), vlastní práce, jako i překlady významných děl různých náboženských směrů a filozofií. Celé dílo v současné době obsahuje zhruba 100 vlastních prací a překladů ze všech oblastí jógy a mystiky, které byly vydány buď knižně, nebo formou duchovních skript, a stále vznikají další.

Ze svých překladů snad nejvíce oceňoval třídílné Rozhovory s Ramanou Mahárišim i další díla s Mahárišiho naukou. Z jeho vlastních prací jmenujme například sedmidílnou řadu O bibli a jejím učení, kde je vysvětlen pravý, duchovní význam bible – pravá Ježíšova nauka, ze které vycházelo původní mystické křesťanství. Dále lze vyzdvihnout soubor děl „Nejvyšší jóga a mystika“, který představuje encyklopedii duchovní praxe, ve které hledající nalezne všechny informace potřebné pro úspěšnou duchovní cestu. Encyklopedie takového druhu a rozsahu nemá obdoby u nás ani ve světě.

Zaměření jeho díla není jednostranně omezené na určité náboženství nebo duchovní směr, ale naopak vyzdvihuje společný základ všech náboženství, kterým je osobní duchovní praxe směřující k přímému poznání Boha v nás a trvalému sjednocení s Ním. Dílo Jiřího Vacka vychází z rozsáhlého studia duchovní literatury z celého světa, ale hlavně z již téměř sedmdesátileté usilovné praxe, během které na sobě ověřil praktické postupy a návody od úplných základů až k nejvyšším stupňům duchovní cesty, které člověk může dosáhnout. Vytvořil tak ucelený systém po praktické i filozofické stránce, od stupňů nejnižších až k nejvyšším, podaný jasnou a srozumitelnou formou, který je určený každému hledajícímu bez rozdílu náboženského vyznání a úrovně vzdělání. Zaměřuje se především na duchovní nauku a praktické návody k provádění duchovní praxe, a nikoliv pouze na filozofické úvahy, jak je v duchovní oblasti časté. Díky tomu, že byl vystudovaným inženýrem elektrotechniky, jsou jeho knihy velice dobře metodicky zpracované, což je velmi cenné. Duchovní nauka a praxe v jeho podání je sestavená do uceleného systému navzájem souvisejících částí, které tvoří celistvý fungující celek. Nauka v díle Jiřího Vacka je uspořádaná jednak podle stupňů dosaženého poznání, jakož i podle jednotlivých druhů duchovní cesty rozdělených na základě převažujícího zaměření hledajících (stezka lásky, stezka poznání, stezka síly a další). Nauka obsahuje praxi pro úplné začátečníky i pro velmi pokročilé. Celé jeho dílo je založeno na důsledném používání pojmů, které jsou jasně definovány, což je v duchovní literatuře také ojedinělé.

Jiří Vacek je též autorem souboru CD nahrávek „Hovory o józe a mystice“ a DVD nahrávek, které vznikaly postupně pro potřeby hledajících pro usnadnění jejich každodenní osobní praxe. Mistrem vedené meditace a četba vlastních duchovních prací jsou výbornou pomůckou hlavně pro individuální duchovní praxi.

Od roku 1991, kdy odešel do penze, se Jiří Vacek naplno věnoval duchovní práci – psaní a vydávání duchovní literatury a meditacím s hledajícími, kteří ho postupně stále ve větším počtu začali sami vyhledávat. Jiří Vacek považoval společné meditace na základě vlastních zkušeností za nejúčinnější možnou pomoc pro urychlení duchovního pokroku a všem upřímným hledajícím je proto vřele doporučoval. Při společné meditaci ve správném Duchu (ve vědomí Já jsem) platí ono biblické „Kde se dva shromáždí ve jménu mém, tam Já jsem uprostřed nich“, tj. působí samotný Bůh svým božským vědomím Já jsem a pokrok hledajících se urychluje, navíc se společným správným úsilím násobí. Nejúčinnější jsou meditace v přítomnosti mistra, jehož odhalené přímé vyzařování božství je nenahraditelné.

Společné dvouhodinové meditace dle Jiřího Vacka se již dlouhou dobu pravidelně konají v Praze ve Spolkovém domě Stodůlky. Týdenní meditační semináře duchovní praxe dle Jiřího Vacka se též konají nepravidelně na různých místech v Čechách a na Slovensku.

Velké množství hledajících, kteří se okolo Jiřího Vacka shromáždili a pravidelně se setkávají na společných meditacích a seminářích, postupně vytvořilo neformální duchovní společenství. Svým duchovním úsilím tvoří spojením v Duchu pravé duchovní společenství, neviditelnou církev, která nemá hranice a omezení, je univerzální a patří sem všichni, kteří směřují k Bohu. To je ono pravé „obcování svatých“, ve kterém při společné meditaci ve správném Duchu (vědomí Já jsem) dochází ke vzájemnému zesílení a k násobení jejího působení. Toto „obcování svatých“ se nemusí dít jen zevně, tělesnou přítomností, ale i vnitřně, duchovně, na dálku.

Důkazem účinnosti metodiky duchovní praxe dle Jiřího Vacka je i více přátel, kteří díky Jeho pomoci a vlastním vytrvalým úsilím dosáhli poznání Já a jsou sami schopni udržovat duchovní chod společenství, Duchovní školy Jiřího Vacka, i po Jeho fyzickém odchodu, neb duchovní spojení s Ním samozřejmě trvá.

Na společných dvouhodinových veřejných meditacích a týdenních seminářích se učí hledající přímou duchovní praxi vyloženou Jiří Vackem – jmenovitě Jím vypracovanou metodickou „Řadu meditací na sebe si vědomého pozorovatele“. Tato praxe je promyšleným spojením meditací a cvičení v souladu s duchovními zákony, tak aby jejich účinnost byla co největší. Základem je zde Mahárišiho átmavičára, která je přímou, tzn. nejúčinnější a nejkratší cestou k Bohu, protože obrací pozornost vědomí přímo na samo vědomí Já jsem, tedy na Boha. Přímá praxe átmavičáry byla Jiřím Vackem rozpracovaná z pedagogických důvodů do „Řady meditací na sebe si vědomého pozorovatele“. Tato praxe vede hledající postupným vědomým řízením pozornosti vědomí na rozlišení sebe jako sebe si vědomého pozorovatele od předmětů světa, těla a výtvorů mysli, kterými nejsme, až k přivrácení pozornosti na nás samé, na sebe si vědomé vědomí, které všechno nezaujatě pozoruje a s ničím pozorovaným se neztotožňuje. Átmavičára je podle Mahárišiho cestou od začátku až do konce, kterým je poznání sebe si vědomého božského vědomí Já jsem, dosažení vysvobození z nebožských zrodů a trvalý život v Bohu.

Bůh je nerozlučnou jednotou neprojeveného statického aspektu – Šivy, nehmotného vědomí a bytí a dynamického aspektu – Šakti, tvořivé síly a projeveného světa. Proto je praxe átmavičáry doplněná o vnitřní pránájámu, což je šaktické cvičení zaměřené na očistu od negativních energií, vyvedení hadí síly nad hlavu a vytvoření světla a vhodně tak praxi átmavičáry doplňuje, aby se oba aspekty nejvyšší Skutečnosti Šiva a Šakti rozvíjely rovnoměrně. Pránájáma, aby byla účinná a vedla k očistě a k Bohu, jehož základem je vědomí Já jsem, sebe si vědomý pozorovatel, se cvičí výhradně za současného nepřetržitého praktikování átmavičáry.

Kromě zevního pohledu na dílo Jiřího Vacka je tu ještě zevnímu zraku skrytá síla duchovního vyzařování mistra, který v sobě realizoval odhalené božské vědomí a skrze něhož tak působí moc Ducha svatého. Díky tomuto Světlu mohly vzniknout díla nabitá silou Pravdy, jejichž studium rozhání temnotu nevědomosti, nabíjí nás duchovní silou a navozuje přímo duchovní stavy, které jsou v knihách Jiřího Vacka popisované. Díky této síle získávají upřímní hledající pomoc a posilu četbě Jeho knih či při meditacích nahraných na CD a DVD, nebo při meditacích na fotografie mistra, které dokáží také tuto sílu zachytit. Díky tomuto mohutnému vyzařování dochází k očistě od všeho zlého a nebožského, oživuje se zahalené božství v nás, posiluje nás a bezpečně vede tam, kde mistr trvale žije – k božskému vědomí Já jsem. Taková pomoc je tím největším štěstím, které nás může v životě potkat a pomoc realizované bytosti proudící k nám na základě vytvořeného vnitřního spoje mezi praktikem a duchovním mistrem se takto dá jen těžko nějak nahradit, protože jen hořící svíce může zapálit další. Ačkoliv je fyzická přítomnost mistra nepopiratelně silnější, lze naštěstí tohoto efektu dosáhnout i čistě vnitřním spojením, na kterém je ale potřeba průběžně pracovat. Pomoc je zde neustále. Je jen na nás, zda se jí dokážeme správně otevírat. 

Jiří Vacek vytvářel s pomocí Boží společenství po dlouhá léta za cenu velké námahy, sil a vyčerpání, které si lze jen těžko představit. Celým svým životem nás učil, jak správně naplnit pravý smysl života a dokazuje nám, že pravý duchovní mistr nemusí být cizokrajným guruem. My všichni, kterým se dostávalo a dostává Jeho pomoci, jsme mu nekonečně vděční za jeho ochotu, ohromnou trpělivost a všechno, co musel obětovat, aby se s námi podělil o plody duchovní cesty, kterou nám tak statečně a důsledně dopředu po celý svůj život vyšlapával. V Jeho podání nauky osvětlené ohromnou mocí Ducha svatého se zdá všechno jasné, snadné a logické. Mít k dispozici takto dokonalé podmínky pro duchovní cestu v tomto světě je skutečný zázrak. Toto jsou ony buddhistické „Tři klenoty“, mistr, nauka a duchovní společenství, kterých si má každý upřímný hledající vážit jako pokladů nejcennějších.