Společnost pro studium sekt: religionisté, kteří neznají religionistiku
Jiří Vacek, Josef Šťastný
Mezi našimi přáteli je mnoho vysokoškolsky vzdělaných přátel, a to dokonce i z religionistiky. Jedním z nich je i J. Šťastný. Co zjistil, píše níže.
Otevřený dopis panu Doc. Štampachovi a Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů
Vážený pane docente,
na internetových stránkách jsem si všiml vyjádření Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů (dále jen Společnost) na adresu mé duchovní praxe, které použil Fond ohrožených dětí při soudním procesu. Oslovuji Vás, neboť vyjádření je bez podpisu, pouze s odvoláním se na Společnost, jejíž jste předsedou, jak je uvedeno na jejím webu (www.sekty.cz).
Vyjádření cituji:
„Dozvěděli jsme se (píše Fond ohrožených dětí – pozn. J.Š.), že tento náboženský směr (duchovní praxe, kterou provádím – pozn. J.Š.) vychází z indického učení, které má velkou tradici a jeho duchovní cesta je kvalitní. Co se týká organizační struktury náboženského hnutí Satguru v ČR, jsou členové povinováni naprostou loajalitou k vůdci společenství panu Vackovi (dědeček dětí), který je vnímán jako jediný a jedinečný. Jedná se o jeho naprostou výlučnost. Hnutí vyžaduje velkou konformitu, vlastní názor se neuznává. Jedná se také o exkluzivistické hnutí, všechny ostatní skupiny jsou považovány za méněcenné. Neloajalita se rovná stranění nepříteli.“ Konec citace.
Nevím, od koho toto vyjádření pochází, ale je jisté, že člověk, který je poskytl, k tomu neměl žádnou kompetenci. Na webu sekty.cz pan Vojtíšek píše o snaze o akademický přístup v práci Společnosti. Jakožto člověk, který vystudoval religionistiku, jež se jako vědecká disciplína zabývá výzkumem náboženství, musím konstatovat, že posudek naší duchovní praxe odporuje hlavní zásadě této vědy, a to je nehodnotit předmět svého studia, tedy náboženství, které zkoumá. Religionistika jako věda prostě nemá „aparaturu“ soudit a hodnotit, které náboženství nebo duchovní cesta je kvalitní, a které nikoliv. Již z úvodu odsudku je tedy patrné, že jeho autor není religionista – nezaujatý odborník na náboženství. Stejně subjektivní jsou i další autorova tvrzení o organizační struktuře jím vymyšleného náboženského hnutí Satguru. Prosím o předání mého dopisu autorovi posudku, rád bych se jej touto cestou zeptal, jakým nezaujatým výzkumem může svá tvrzení na nekvalitní aplikaci kvalitního indického učení v našem prostředí prověřit. Domnívám se, že žádným.
Co se týče oné „organizační struktury“. Jelikož se počítám mezi přátele pana Jiřího Vacka a čtu jeho knihy, mohl jsem si v jeho životopise „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“ přečíst, jak vznikl název webu satguru (www.satguru.cz), ze kterého autor odsudku vyvozuje název jakéhosi hnutí. Název vymysleli přátelé J. Vacka, kteří jej s webem spojili, aniž by se jej na název ptali. Nemyslíte, že pokud by platilo, jak tvrdí autor odsudku, že J. Vacek je vůdce jakéhosi „hnutí Satguru“, ke kterému jsou jeho členové povinováni naprostou loajalitou, že by měl mít na vznik a název webu (který je podle autora posudku zároveň i názvem hnutí) značný vliv?
My žádnou organizační strukturu nemáme. Scházíme se, abychom se společně soustředili na Boha ve svém nitru nebo prováděli átmavičáru, což je v našem pojetí totéž. Jiří Vacek a jiní nás učí, jak to dělat, neboť touto cestou prošli již před námi, jak si každý může přečíst třeba ve výše zmíněném jeho životopise. Učí podobně, jako učí např. klavírní virtuos hrát na klavír ty, kteří se chtějí od něj učit. Naše meditace jsou veřejně přístupné. Už pouze z těchto pár faktů je zřejmé, že nejen autorovo posuzování duchovního učení na kvalitní a nekvalitní je amatérské a subjektivní, ale že i jeho popis fungování jím vymyšleného hnutí Satguru je doslova ubohý. Nemůže jít tudíž o nezávislého a nezaujatého odborníka na náboženství, ale někoho, kdo má velmi negativní vztah k naší duchovní praxi. Autor svým posudkem bohužel dokazuje, že Společnost pro výzkum sekt a nových náboženských směrů není nezaujatá, natož aby při výzkumu náboženství používala vědecké (religionistické) metody.
Ještě jednou bych se tedy chtěl Vašim prostřednictvím zeptat autora posudku, na základě čeho došel ke svým závěrům a jak je může zdůvodnit.
S pozdravem
Bc. religionistiky Josef Šťastný
Společnost se vydává za společnost religionistů, ale v posudku, který podává pro potřeby soudního jednání, jedná v rozporu se základní zásadou této vědy: hodnotí předmět svého studia, to, co zkoumá. To ale není religionistika, pokud má zůstat vědou. Jak je ze samotného posudku pro soud zřejmé, posudek nejen není nezaujatý, ale naopak naprosto subjektivní a zaujatý.
Jinými slovy, její činnost není vědecká a vědeckost pouze předstírá. Tato přetvářka má zakrýt skutečný cíl, proč Společnost vznikla. Tímto cílem je boj proti východním náboženským směrům, který vychází z představy jedinečnosti a výjimečnosti křesťanství a z názoru, že vše, co nesouhlasí s jejich pojetím křesťanství, je nesprávné, méněcenné a je nutné proti tomu bojovat.
Protože své přesvědčení Společnost nemůže hlásat veřejně, kryje své počínání zájmem veřejnosti a vědeckým přístupem. Kriminalizuje všechny, kteří se zabývají duchovními východními směry jako je jóga v duchu papežského prohlášení: „Jóga je blud a škodí duši.“ Cíleně označuje takové skupiny jako sekty a záměrně vyvolává spojení s tímto pojmenováním jako protispolečenské až kriminální počínání.
Tímto způsobem vyvolává v neseznámených lidech odpor až nepřátelství ke všem neformálním, mimokřesťanským skupinám s cílem jejich vyřazení ze společnosti.
Tím šíří náboženskou nesnášenlivost, která je v zásadním rozporu s naší ústavou, která je založena na svobodě přesvědčení a náboženského zaměření. Počínání Společnosti je o to nebezpečnější, že se kryje falešným zájmem naší společnosti a předstíranou vědeckostí.
V zájmu naší společnosti však určitě není náboženská nesnášenlivost, ale pravý opak. Ve skutečnosti počínání Společnosti je inkvizice moderními prostředky.
To, že se nejedná o pravý zájem o občany našeho státu, dokazuje skutečnost, že se Společnost nezaměřuje na skutečně zločinné činnosti, jako je například pedofilie, ke které dochází ve velkém rozsahu na celém světě zvláště v církvi katolické, ale nejen v ní.
Zásadní a rozhodující hledisko, že Společnost nemá jakákoliv práva takové posudky vydávat, samozřejmě platí stále. Společnost nejen k takové činnosti není oprávněna, ale pokud tak činí, dopouští se trestné činnosti.
Mezi našimi přáteli jsou i vysokoškolsky vzdělaní právníci a přesně k tomuto závěru dospěli a zvažují, jaké právní kroky proti takovému nezákonnému jednání je vhodné podniknout. Jelikož Společnost svou činnost provádí trvale, patrně jiné řešení není možné.
Sama forma posudku je ohromující. Posudek je výplodem anonyma – není podepsán, nevíme datum, kdy byl vyhotoven. Dokonce nevíme ani, zda byl vyhotoven písemně nebo je jen ústní informací. Je pouze uveden bez těchto samozřejmých náležitostí.
Je úděsné, když takové nezákonné posudky Fond ohrožených dětí posílá jako podklad pro rozhodování soudu.