Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pramen: televize a internet „Religion News“.

Právě v těchto dnech byl prvý katolický kněz odsouzen mezinárodním soudem OSN na doživotí za zločin genocidy.

Athanasa Seromba byl katolickým knězem v africkém státě Rwanda. V roce 1994 tam zuřila občanská válka mezi znepřátelenými etniky. Stoupenci obou stran se nemilosrdně vraždili mezi sebou včetně žen a dětí. Jedna taková pronásledovaná skupina v počtu asi 1500 lidí, převážně žen a dětí požádala, aby je tento kněz ukryl ve svém kostele. Souhlasil. Pak kostel zamkl, zavolal vojáky s buldozery. S nimi kostel s uvězněnými lidmi zbořil a zavraždil. Pak se sám chopil mačety a osobně přeživší oběti rozsekal.

Následně odešel do Itálie, kde mu církev umožnila další působení. Nebyl jediný, kdo z katolíků ve Rwandě vraždil. Jsou ověřeny i zprávy, že se vražd dopouštěly i katolické jeptišky.

Když se novináři ptali tehdejšího papeže Jana Pavla na jeho názor, odpověděl: „Necítím se zodpovědný“. Za genocidu se zodpovědný necítí. Za to, aby Afričané nakaženi AIDS nepoužívali při sexuelním styku kondomy, se zodpovědný cítí. Ve skutečnosti se tak i on dopouští genocidy, i když na prvý pohled není patrné. Narozené děti jsou rovněž nakaženy AIDS a vlastně od samého narození umírají. Tak dochází ke genocidě celých afrických národů.

Katolická církev má za sebou již celou řadu podobných genocid. Jen namátkou jmenujme jihoamerické národy, ale i polabské Slovany.

Ke zločinům, kterých se dopouštějí katoličtí kněží, dochází stále. Nedávno se opět provalily trestné činy jednoho katolického kněze. Scénář je naprosto obvyklý. Kněz delší dobu zneužívá malé děti, které mu rodiče svěřují do péče s důvěrou, že je vychová v katolické mravnosti. Představení nebrání zneužíváné dětí, ale dobrou pověst církve a celou věc tají. Když pedofila jeden řeholník veřejně odhalí, církev se obrátí proti němu a celou věc znevažuje jako fantazijní výplody dětí… V této souvislosti prohlášení současného papeže, že za veškeré zlo ve světě mohou ateisté, je skutečně ohromující.

Mnoho křesťanských kněží a teologů se prohlašuje za religionisty, což je již samo o sobě střet zájmů. Buď věřím ve výjimečnost a vyvolenost křesťanství nebo v religionistiku jako vědu. Jedno vylučuje druhé. Ve skutečnosti mnoho těchto nepravých religionistů pod pláštikem vědecké religionistiky bojuje proti všem duchovním skupinám, které nejsou křesťanské a nejsou uznány státem.

Stávají se tak zvanými sektology a pod záminkou ochrany společnosti vystupují proti malým duchovním skupinám, které označují za sekty. Zneužívají svého postavení a možnosti přístupu do sdělovacích prostředků, aby vytvářeli dojem ohrožení společnosti sektami.

Již výběr jejich zájmu – mimokřesťanské skupiny je usvědčuje ze zaujatosti. Proč se nevěnují zkoumání státem uznaných křesťanských církví? Proč nezkoumají důvody a příčiny, že v nich dochází k trestné činnosti, proč představitelé církví pachatele chrání místo, aby bránili jejich oběti – děti a další. Chybí jim k tomu odvaha nebo si myslí, že takové zkoumání není třeba?

Tito lidé dokonce u nás založili Společnost pro studium sekt. Je paradoxem, že několik znaků, podle kterých Společnost posuzuje, co je a není sekta, se přesně hodí na katolickou církev: totalitní vedení, které je neomylné, přesvědčení o své jedinečnosti a výjimečnosti i nerovnoprávná postavení jednotlivých členů církve.

To však Společnosti nevadí. Má dvojí metr. Jiný na křesťanské církve, jiný na mimokřesťanské skupiny. To, co je například běžné v katolických řádech, zřeknutí se majetku ve prospěch řádu a společné hospodaření řeholníků a řeholnic, je jinde v očích sektologů prohřeškem. Že dospělí lidé opouštějí své rodiče a vstupují do katolických řádů je samozřejmé. Pokud lidé vstupují do jiných duchovních skupin, jsou kradeny rodičům a podobně.

Všimněme si, že sektologové nikdy na veřejnosti nevystupují jako kněží nebo příslušníci svých církví, ale kryjí se pláštíkem vědců - religionistů. Neinformovaný člověk se tak ani nedozví, že o těchto skupinách nepříznivě hovoří například evangelický farář, který je ze své víry pevně přesvědčen, že vše jiné než jeho víra je mírně řečeno nesprávné.

Činnost křesťanských sektologů  a jejich Společnosti není nic jiného, než skrytá náboženské nesnášenlivost, kterou tak dobře známe z působení inkvizice. Ta nebyla jen výsadou katoliků, ale mnohdy ji provozovali i evangelíci. Počínání těchto lidí je o to nebezpečnější, že své pravé pohnutky – náboženskou nesnášenlivost - tají a ohánějí se veřejným zájmem. Není náhodou, že i za komunistů bylo veřejným zájmem očernit a zakázat vše, co nebylo komunistické. Typické totalitní myšlení.

Je smutným vysvědčením pro naši demokracii, že těmto nedemokratům a stoupencům přesvědčení o pravosti jediného náboženství – křesťanství se hojně dopřává sluchu. Výsledkem je, že nepoučená veřejnost si každou mimo křesťanství stojící skupinu spojuje s představou něčeho společnosti nepřátelského až zločinného. Nejedná se při tom o nic jiného než o projevy rasismu v oblasti náboženské.

Tento rasismus není o nic méně pro společnost a její svobodu nebezpečný než rasismus skutečný. Dějiny inkvizice a náboženských válek hovoří zcela jasně. Důvod, že jsme dnes těchto hrůz značně ušetřeni, spočívá ve skutečnosti, že lidé, kteří by se rádi takto projevovali, nemají dostatek moci. Země, kde jí ještě dnes ve větší míře mají, jako je například katolické Irsko, nepanuje zdaleka taková volnost a svoboda jako u nás.

Když papež prohlásí, že „jóga je blud a škodí duši“, není to pouze vyjádření názoru, ale současně i odsudek několika set milionů lidí na celém světě, zejména pak Indů, pro které je jóga stezkou k Bohu. Uvedený výrok je stejně rasistický, jako tvrzení o méněcennosti barevných. Nevím, jaké je úřední vyjádření k této a obdobné problematice ostatních křesťanských církví. Z osobní zkušenosti ze styku s mnoha evangelíky vím, že smýšlí stejně jako katolíci. V určitém smyslu jsou ještě nesnášenlivější než katolíci. Ti alespoň uznávají křesťanskou mystiku. Evangelíci nikoliv. Žádná z těchto církví se od takto hlásaného rasismu neodtáhla. Více či méně souhlasí s naprostou nadřazeností a výjimečností křesťanství nad ostatními náboženskými směry.

To vše je jen velká nevědomost a zlo duchovní pýchy, ze kterého se rodí zlo další. Právě nedávno se australská vláda omluvila původním obyvatelům Australie za to, že ještě v minulém století násilím odnímala jejich rodinám děti, aby je „křesťansky“ vychovala.

Bůh je Bohem všech a nikoliv pouze křesťanů. Volá nás k sobě v každé době a v každé části světa svými vyslanci – světci, mudrci, spasiteli. Bůh, který nabízí možnost spásy jen někdy a někomu a jiné z ní vylučuje, není Bohem, ale zvráceným výmyslem zlých lidí. Dokud tuto zhoubnou představu o své vyvolenosti podle pouhé náboženské víry neopustí, nezbaví se ani zla, které křesťané ve jménu Boha páchají. V tomto směru je jóga, buddhismus, které uznávají rovnost všech cest k Bohu, daleko k Bohu blíž než vyvolení křesťané. Je proto nejvyšší čas, aby se od nich poučili, opustili svou duchovní pýchu a zařadili se po bok všem, kteří se ubírají k Bohu jako rovni s rovnými.

Pravá stezka k Bohu vede naším nitrem, ve kterém se musíme každý sám za sebe znovu narodit, tentokrát v Duchu, jak Ježíš vysvětlil Nikodémovi. Rozhodně nevede pronásledováním jinověrců mečem, ale ani Společnosti pro studium sekt. Pokud se k této společnosti upírají naděje pseudojoginů, že jim pomůže zlikvidovat „konkurenci“, dokazují tím jen, do jakého tábora patří. Mezi jogíny určitě ne. Přátelství ke zlu vylučuje přátelství k dobru.

Dnešní papež Benedikt XVI. vidí otázku zla jinak. S celou vahou své neomylnosti prohlásil: „Za veškeré zlo ve světě mohou ateisté.“

Zapomněl nám však vysvětlit, jak je tomu se zločiny křesťanů, katolíků a zejména katolických kněží, jako například onoho kněze ze Rwandy.

Byl ateista? Jestliže ano, jak může být ateista knězem? Nebo snad kněz nedělá nic zlého ani když vraždí? A z čeho plyne nepochybná shovívavost katolické hierarchie ke zločinům, kterých se její kněží dopouštějí?  Zamýšlí se vůbec neomylný papež a jeho biskupové nad těmito otázkami, které musí nutně napadnout každého svobodně myslícího člověka? Jak se mohou kněží dopouštět nejhorších trestných činů a dokonce vraždit a přece zůstávat kněžími?

Není toto právě jasný důkaz totality, která církev a křesťany ovládá?