Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Alespoň tak věří mnozí katolíci. Na jedné straně učí, že Bůh je láska a do nekonečna odpouštějící milosrdenství, ale ve své víře „mimo církev není spásy“ tvrdí, že i nepokřtěné děti, když zemřou, odcházejí do věčného utrpení v pekle.

To tvrdí i velký učitel církve Tomáš Akvinský, ale dodává: „Jelikož nevědí, že přišly o možnost dostat se do nebe, zas tak moc netrpí“. Strašlivá zmatenost názorů učitele církve je zjevná na prvý pohled. Celý slušný svět souhlasí, že trestat děti za hříchy rodičů, když nejsou zodpovědné za své chování, je nepřípustné a zlé, ale církev Ježíše, který hlásal lásku, je bez slitování předurčuje k věčnému utrpení a zatracení.

Podle této zásady ani žádný žid – Abrahám nebo Mojžíš, který rozmlouval s Bohem, nejsou spaseni. Nebyli katolíky. Spaseni nemohou být ani pravoslavní, koptové a protestanté – nejsou katolíky, i když jsou křesťany.

Jak vlastně zásada „mimo církev není spásy“ vznikla? Neučil ji Ježíš ani apoštolové a ještě dlouho po Ježíši církev nic takového nehlásala. Ježíš naopak jasně říká, že „má i jiné ovčince“ neboli, že existují i jiné duchovní skupiny, které duchovně – jako Kristus, vede. Také nám za vzor nedává ani pravověrného žida ani kněze, ale jednoho ze samaritánů, kterými židé pohrdali jako nečistými kacíři.

Z toho je zcela zřejmé, že nesdílel všeobecné přesvědčení židů o jejich vyvolenosti od Boha, ale soudil, že rozhodující je charakter člověka.

Tuto zásadu vymyslel až ve 3. století biskup v Kartágu Cyprián, aby s její pomocí přemohl své odpůrce v církvi. Strach z hrozby vyloučení z církve, a tím i z věčného zatracení, pomáhal vítězit ve vnitřních církevních sporech.

Nikoliv Ježíš a apoštolové a křesťanští světci, ale panovačný a zlý biskup je autorem tohoto zla, který udělal z křesťanů náboženské rasisty. Odsuzovat druhé jen na základě toho, že věří v Boha jinak, je stejně odporný a zlý rasismus, jako byl ten nacistický nebo bělošský a napáchal stejně strašlivé zločiny jako tyto druhy rasismu.

Tento názor v církvi k její velké duchovní škodě převládl nad opačnými názory. Órigenés například správně a v plném souladu s učením Ježíšovým tvrdil, že boží láska je tak všemocná, že nakonec jsou spaseni všichni lidé, dokonce včetně satana.

Jací lidé tehdy vládli v církvi, dokazuje skutečnost, že zvítězil názor Cyprianův a Órigenés se svým učením byl prohlášen za kacíře. Řečeno jinak: církev se stala rasistickou totalitní organizací, kde různost názorů byla kacířstvím a trestala se tělesnou smrtí a po ní věčným utrpením v pekle.

Při prosazování této rasistické, totalitní nauky zemřely miliony lidí.

Změna přišla až s 2. vatikánským koncilem v letech 1962–1965. Pokrokoví katolíci zásadu „není spásy mimo církev“ sice nezrušili, ale opatrně připustili, že i nekatolíci mohou přijít do nebe, pokud žijí mravním životem.

Zcela vážně se nám tak tvrdí, že ke spáse stačí být katolíkem. Nekatolíci si musí spásu zasloužit mravním životem. Katolíci být mravní nepotřebují. Vstupenkou do nebe je jen jejich členství v církvi. Pokud pozorujeme chování mnohých představitelů této církve, pak nemůžeme nevidět, že se ve svém životě řídí tímto pravidlem. Nestačí dokonce ani být správným křesťanem, kdo chce do nebe, musí se dát ke katolíkům. Není důležité být křesťanem, ale katolíkem.

Je smutné, že názor o samospasitelnosti katolíků v těchto dnech počal hlásat bývalý disident, nyní katolický biskup Malý. Ač byl sám pronásledován totalitním komunistickým režimem za své odlišné názory, tak nepochopil, jak důležité je, co hlásal již mistr Jan Hus: „Každému jeho pravdu přejme“, neboli právo na vlastní názor a nebýt za něj pronásledován. Něco takového – právo na svobodu přesvědčení a na život s ním v souladu katolíci neuznávají a všude, kde mají i politickou a výkonnou moc, tuto svobodu nemilosrdně potlačují.

Biskup Malý, přesně vzato z katolického pohledu, svými názory se tak sám stává kacířem, protože neuznává výsledky 2. vatikánského koncilu. Mohl by tak být dokonce z církve exkomunikován, protože papež nechal za šíření stejných názorů exkomunikovat amerického jezuitu L. Feeneye.

Biskup Malý ve své nenávisti – nic jiného, než nenávistný a nepřátelský náboženský rasismus nehlásá, jde dokonce tak daleko, že obhajuje vraždění nekatolíků katolíky, ke kterému často v minulosti docházelo, například Albigenských.

To je velmi poučné a varovné, zejména proto, že katolíci mají u nás vlastní politickou stranu i velký vliv v některých jiných stranách. Pokud jejich zástupci se zmocní i vedení státu, je snadné si představit, co nás čeká. Vláda podle hesla „mimo církev není spásy“.

Pak se může stát, že se za prezervativ bude chodit do vězení, jak určuje zákon země, kde vládnou katolíci – v Irsku. Zde, jak se říká, přestává legrace.

Všímejme si dobře představitelů katolíků, jako je biskup Malý, a braňme naši svobodu ze všech sil, dříve než bude pozdě. Pro „pravé“ katolíky nekatolíci jsou jen Bohem zavržené bytosti odsouzené k věčnému utrpení v pekle, a proto nemají právo žít v souladu se svým přesvědčením a je vůlí boží je pronásledovat, a dokonce katolickou povinností.

Opravdu chceme, aby nám takoví lidé vládli? Nestačilo nám, jak v mocenském spojení s Rakušáky nás utlačovali dlouhá staletí, a nakonec nás nahnali do strašlivé prvé světové války, kde padlo zbytečně asi 300 000 Čechů za zájmy Habsburků a katolíků?

Umožníme svou nečinností návrat takových časů?