Katolíci útočí
Jiří Vacek
Nahlédnutím do slovenských novin zjišťuji, jak si vede katolická církev v zemích, kde má silnou podporu. Slovenští katoličtí biskupové požadují zákaz sexuelní výchovy na školách. Nejvyšší soud řeší otázku zákazu přerušení těhotenství a objevují se drastické bilbordy, namířené proti němu. Není to nic jiného než pustá demagogie, útočící na nevědomý soucit. Místo zárodků po interrupci by její stoupenci stejně dobře mohli vystavovat fotografie tělesně znetvořených dětí nebo psychicky postižené, které se narodily, jen aby prožily celý život v utrpení ze svého postižení. Nebo fotografie vdovců a sirotků, kterým při porodu zemřela manželka a matka jen proto, že se zařídila podle papežových pokynů.
Je vůbec příznačné, jak si muži a navíc starci, kteří nikdy neměli rodinu a děti – nebo je měli potají – přisvojují právo rozhodovat o životě žen.
Jeden útok totalitní organizace na svobodu jednotlivce za druhým. Volit politickou stranu, která je nějak spjata s katolickou církví, znamená proto ve svém důsledku hlasovat pro omezení svobody jednotlivce a nastolovat tak stav, ve kterém budou katoličtí biskupové rozhodovat za nás a o nás o tom, co smíme a co nikoliv. Nic jiného než touha po této moci za tím není.
Každé dílčí vítězství církve v tomto směru znamená nastolení dalších požadavků: zákaz rozvodu, povinná výuka náboženství na školách - samozřejmě katolického a další například zákaz jógy jako bludu nebo antikoncepce. Místo Moskvy bude nakonec rozhodovat Vatikán. To nejsou plané strašáky. V zemích, kde má katolická církev moc, jako v Irsku, ale i jinde, tomu tak skutečně je. Svoboda, jaké se v tomto směru v České republice těšíme, je spíše výjimečná než samozřejmá. Proto je nutné tuto svobodu střežit a bojovat za její udržení. Toto nebezpečí také hrozí, kdyby se stal presidentem katolík nebo dokonce katolický kněz. Určitě by nepodepsal jediný zákon schválený parlamentem, který by byl v rozporu s katolickou věroukou. Ani by nemohl, protože každý katolík je zavázán slepou poslušností papeži a církvi, což není nic jiného než ona tak dobře známá stranická kázeň komunistů. Co řekne Stalin nebo papež platí vždy a bez debat.
Co znamená katolický kněz v čele státu, velmi přesvědčivě a názorně ukázal Tiso, věrný spojenec Hitlera.