Čemu věří katolíci
Jiří Vacek
Následující názor čtenáře otiskly Lidové noviny 2. 6. 2015. Uvádím jej nezkrácený:
Při Husově připomínce by měl být i Duka
Ad LN 1. 6.: Nad Hradem zavlaje kalich
Jak je možné, že nad Hradem bude vyvěšena husitská vlajka za účasti prezidenta a patriarchy husitské církve? Proč ne i za účasti arcibiskupa kardinála Duky? Vždyť Hus byl katolík, nebyl členem České církve husitské. A katolickou církev chtěl očistit od nešvarů a to, že se našlo tehdy pár pitomců nebo darebáků, kteří ho předhodili světské moci k upálení, to je o něčem jiném.
Jan Sakov (Konec citace)
Pravda je úplně jiná: Hus nebyl a dodnes není katolíkem, protože jej katolická církev vyobcovala, to jest zbavila členství v církvi a navíc prohlásila za kacíře.
Hus nebyl dodnes katolickou církví rehabilitován a proto z hlediska církevního práva rozsudek nad ním plně právně stále platí. Hus byl upálen právem v souladu s katolickou církví. Tak trestá vždy ty, kteří se postaví její autoritě. To je největší provinění, které neodpouští. Církev je vždy neomylná.
Přesně takto zdůvodňovali komunisté popravy svých vůdců v době procesů: „Straně věřte, soudruzi“. Všechny totalitní organizace, ať nacisté, komunisté nebo katolíci mají stejný způsob myšlení. Nejvíce odpůrců jeho rehabilitace je ve vedení české katolické církve. Patří mezi ně i kardinál Duka.
Pokud některý katolický kněz včetně papeže se o Husovi občas příznivě vyjádří, je to jen jeho názor a na platnost rozsudku nad Husem nic nemění. Nedávno jeden papež veřejně prohlásil: „Hus byl dobrý člověk“. Pak by nám všem měl vysvětlit, proč církev, jejímž posláním je výchova dobrých lidí, je nejen nechrání, ale vraždí.
Kdyby taková prohlášení byla upřímná, musela by církev již dlouho Husa uctívat jako jednoho ze svých předních mučedníků. Skutečně položil za původní Ježíšovo učení život. Připomeňme, že nebyl sám. Mistr Jeroným byl upálen za Husovu podporu jen za 9 měsíců po něm.
Těch pár „pitomců“ bylo celé tehdejší vedení katolické církve. Tvořilo je několik set členů koncilu. Byli mezi nimi přední kardinálové, biskupové, teologové, prostě „výkvět“ tehdejší církve.
To, co provedli, „nebylo o ničem jiném“, ale naplánovaná surová justiční vražda, za kterou se církev nikdy nemůže zbavit odpovědnosti. Nanejvýš se může omluvit a kát za tuto vraždu. Své viny se však nezbaví. Již proto, že upálení Husa nelituje ani v nejmenším.
Důkazem jsou rozsáhlá pojednání některých představitelů katolické církve, kteří ještě dnes beze studu jeho mučení obhajují, protože bylo v souladu s „právem“.