Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pan Mužík nám na naší knihu „Odhalená tvář Němců“ zaslal odmítavou recenzi. Způsob jeho myšlení, který předvádí, je ryze nacistický a henleinovský.

Jednu ukázku takového tehdejšího a u mnohých Němců i dnešního způsobu myšlení uvádím.

Dění kolem 17. listopadu odbyl jednou větou: „Byla to odpověď na protesty studentů“ a dost. Nic víc v tom nevidí.

Částečně má pravdu. Byla to odpověď na zcela pokojné demonstrace na oslavu státního svátku republiky 28. října 1939.

Ale jaká odpověď! Představitelé studentů byli obratem popraveni. Téměř 2000 českých mladých chlapců i děvčat bylo odvlečeno do koncentráku. Někteří studenti a studentky věznění nepřežili. Některé dívky byly brutálně znásilněny. Vysoké školy byly údajně jen na 3 roky zavřeny.

Pan Mužík a mnoho nacisticky myslících Němců to považuje za běžnou akci na studentské protesty. Nevidí ve spáchaných zločinech na mladých lidech nic špatného.

Studenti a mladí lidé všude na světě často protestují, avšak ve slušných, demokratických státech se neposílají ani do koncentráků na smrt, ani se nezavírají jejich školy, což náš kritik zřejmě neví.

To je ten podstatný rozdíl, který panu Mužíkovi a jemu podobným uniká. Tehdejší demokratický svět byl brutalitou těchto zákroků tak ohromen, že se strhla obrovská bouře protestů v celém světě a 17. listopad se stal světově uznávaným dnem studentstva celého světa.

Protestoval celý svět s jedinou výjimkou: neozval se jediný protestující hlas z řad německé inteligence, zástupců německých vysokých škol a vysokoškolských studentů. Toto mlčení je výmluvné: všichni souhlasili, jako ostatně celý německý národ po celou válku. Obrovské zločiny, které Němci páchali, nikomu z nich nevadily.

Jistě – opatření proti studentům byla reakcí na jejich protesty, ale reakcí naprosto nepřiměřenou a zločinnou. Navíc Němci v rámci plánovité, postupně uskutečňované genocidy českého národa protesty využili k tomu, co měli stejně v plánu: zbavit náš národ veškeré inteligence. Takže manifestace vysokoškoláků byly jen vítanou záminkou, jak zavření českých vysokých škol odůvodnit. Samozřejmě i toto odůvodnění je ve slušné společnosti naprosto nepřijatelné.

Jak bylo u Němců pravidlem i v záležitosti 17. listopadu nestydatě lhali. Vysoké školy měly být zavřeny 3 roky. Když uplynuly, zůstaly zavřeny dál a tentokrát navždy, a to bez jakéhokoliv důvodu.

To dokazuje, že cílem Němců bylo zbavit český národ jeho vlastní inteligence. Částečně se jim jejich záměr i zdařil. Po 6 let nevystudoval jediný český doktor nebo inženýr.

Tím byl náš národ zcela záměrně nesmírně poškozen; jak nelze ani vyčíslit. Byla to plánovitá příprava na naši genocidu.

Němci vysoké školy přes svůj slib neotevřeli, což jen dokazuje, že jejich cílem bylo jejich zrušení jednou pro vždy.

Jiný příklad ze současnosti. Ještě před Mnichovem Češi v pohraničí, kde měli Němci převahu, byli vystaveni henleinovskému teroru. Do jeho provádění se zapojila velká většina Němců. Češi byli přepadáni, biti, vytloukali jim okna a dokonce je v mnoha případech zabíjeli.

Uvádí se, že v období kolem Mnichova uteklo z pohraničí před tímto terorem asi 250 tisíc Čechů. Většina s holýma rukama jen, aby zachránili své životy.

Český svaz bojovníků za svobodu staví těmto lidem dnes pomník. A hle: rakouské krajanské sdružení proti tomu protestuje, že Češi odešli dobrovolně. Kromě toho, že hlásají nacistickou lež, je obrovskou drzostí takto zasahovat do záležitostí jiného samostatného státu. Takové drzé neomalenosti se Němci dopouštějí běžně. Navíc tyto protesty jsou zabarveny německou nenávistí ke všemu českému. Nesou se v duchu: „Jaká opovážlivost, že Češi dosáhli samostatnosti a chtějí ve své zemi dokonce vládnout“.

Až donedávna Němci vzpomínali na konec války v roce 1945 jako na svou porážku. Teprve před pár lety přišel německý prezident s návrhem: „Slavme konec války jako vítězství demokracie nad nacismem“. Trvalo to asi přes 60 let.

V dnešních dokumentárních filmech o válce se tehdejší němečtí vojáci hrdě vyjadřují, jak statečně ve válce bojovali za svou vlast. Při tom nepřísahali věrnost své vlasti, Německu, ale Hitlerovi. Ve zločinné, útočné válce, kterou rozpoutali a vedli, nevidí nic zlého. Jsou přesvědčeni, že byla plně oprávněná.

Přímo typické je, že pro mnohé Němce není Hitler zločincem. Zločinci jsou jeho velcí odpůrci a vítězové nad ním: Winston Churchil a prezident Beneš.

Dlouho jsem si lámal hlavu nad neuvěřitelností těchto nacistických názorů, které značná část Němců šíří: jak je možné, že nevidí zvrácenost a nepravdivost těchto tvrzení. Jak mohou veřejně cynicky prohlašovat: „Češi za války málo trpěli“ nebo „Češi žili za války v bezpečí“. Co je to za myšlení, které hlásá takové sprostoty?

Pak jsem pochopil: oni jsou stále přesvědčeni o své výjimečnosti a nadřazenosti nad druhými národy, které považují za méněcenné. Z toho odvozují právo tyto národy ovládat a dokonce vyvraždit, pokud usoudí, že nemají právo žít. Proto cokoliv pod vlivem této své rasistické víry učiní, je správné a dobré a nekritizovatelné.

S postojem „jsme vyvolení a nadřazení a druzí méněcenní“, výměna názorů není možná. Proto také do nekonečna používají staré nacistické pravidlo: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ a v souladu s tím nám předkládají k věření své lži. Při nedostatku pravdivých informací a informačním tiskovém monopolu se jim jejich záměry daří.