Vznešené ideály komunismu?
Jiří Vacek
Přátelé komunismu a komunisté se nevzdávají a ohlupují nás tvrzeními: „Komunismus je vznešená idea, ale její uplatnění zkazili lidé, kteří jej uskutečňovali“. Rádi také z jeho obětí – nestraníků dělají spoluviníky a podporovatele své vlády, protože nebyli jeho aktivními odpůrci. Jít s holýma rukama proti sovětským tankům, StB, milicím atd., nemělo, dokud měli tuto moc, naději na úspěch. Ten mohl přijít a také přišel až s pádem SSSR, který USA přivedli k hospodářskému pádu. Teprve ten umožnil pád komunismu v zemích, které SSSR okupoval. Dokud moc SSSR nebyla oslabena, nebyla jediná skutečná naděje na úspěch proti vládě komunistů. Tvrzení o tom, že jej nějaký vnitřní odpor mohl svrhnout nebo že byl dokonce hlavní příčinou jejich pádu v roce 1989, je nepravdivé a směšné. Sovětské tanky si vždy v takovém případě uměly poradit. To je také hlavní důvod, proč komunisté a jejich přátelé dodnes zlobně osočují USA z imperialismu. Nemohou jim zapomenout, že zlomily moc SSSR. Dnešní Ruský imperialismus, jak se například projevuje v Čečensku, jim nevadí. Proto také tak zlobně bojují proti základnám USA u nás.
Komunisté a jejich spojenci se totiž doposud nevzdali plánů na obnovu své moci v té či oné formě a americké základny jsou vážnou překážkou jejich snah. Ztráta naší suverenity pod SSSR jim nevadila, naopak hlásali poslušně v rámci tzv. Brežněvovy doktríny její „omezenost“. Teď straší Amerikou, ale naprosto neopodstatněně. Americké základny jsou v zemích po celém světě a žádná z nich svou suverenitu neztratila. Ale zpět k ušlechtilosti komunismu.
Co je ušlechtilé na doktríně, která neuznává Boha, hlásá tupý materialismus a snižuje člověka na úroveň zvířete, jehož jedinou hodnotou je tělesné blaho a jedinou snahou jeho dosažení všemi prostředky včetně násilí? Marxismus není ničím jiný než filosofií závisti a z toho plynoucího práva ničit své odpůrce všemi prostředky včetně vražd. Diktatura proletariátu a třídní spravedlnost jsou doktríny, které byly vymyšleny k tomu, aby takzvaný třídní nepřítel mohl být „oprávněně“ likvidován komunistickou mocí všemi prostředky včetně vraždění, což se také dělo a dodnes, například v komunistické Číně, děje. Když bylo třeba, čínské komunistické tanky doslova rozjezdily tisíce protestujících studentů. Pol Pot povraždil milion lidí. Oběti byly vybírány podle brýlí. Kdo nosil brýle, byl intelektuál a nepřítel, a proto zavražděn. Popravy se z úsporných důvodů děly buď podřezáním hrdla nebo ostrou motykou. Sovětští komunisté opět rozpoznávali nepřítele podle rukou. Kdo na nich neměl puchýře, byl běloručka a zastřelen.
U nás komunisté vraždili vlastence a demokraty. Veřejně v justičních vraždách, ale v mnohem větším počtu při výsleších, ve věznicích, střílením těch, kteří utíkali přes hranice a hlavně v Jáchymovských koncentrácích. Tak bylo zavražděno mnoho tisíc lidí. Statisíce lidí bylo vězněno, aniž by se něčeho dopustili, jen proto, aby byl likvidován „třídní nepřítel“. Statisíce byly okradeny o majetek – o své pole, hospodářství, živnosti, domy a podobně. Celý národ byl v rámci měnové reformy v roce 1953 okraden a ožebračen. Jaký blahobyt u nás komunisté nastolili, je zřejmé například ve srovnání dnešní průměrné měsíční mzdy u nás a v Rakousku. V kapitalistickém Rakousku, které navíc utrpělo válkou, je dnes 79.000 Kč měsíčně. U nás po 41 letech vlády komunistů a přes veškerou snahu po sametové revoluci je 19.900 Kč měsíčně. Výhled? Bude trvat asi 20 let, než dosáhneme dnešní úrovně Rakouska; kde bude Rakousko za oněch asi 20 let se neuvádí.
Nikde na světě v žádné zemi komunisté nenastolili blahobyt, ale všechny pod vedením komunistů jen zaostaly a zaostávají ve srovnání s těmi, které žijí v demokratických režimech. Jejich obyvatelé za to, že se dali komunisty oklamat, strašlivě platí. Jsou více či méně v roli nevolníků, o jejichž životě plně rozhodují soudruzi. Již toto samo o sobě, že nikde komunismus, ač již trvá jako filosofie od 19. století a prvně se vlády komunisté zmocnili v Rusku již v roce 1917, nesplnil to, co slibuje – materialisticky prosperující a šťastnou společnost, dokazuje jeho nepravdu v praxi. Jelikož sami marxisté považují praxi a její výsledky za rozhodující měřítko pravdivosti, sama jejich filosofie vyvrací pravdivost marxismu.
Z duchovního pohledu komunismus je naprostým popřením Boha. Nejen Boha, ale i samotné duchovní podstaty člověka. Ponižuje jej z ducha na hmotné tělo, a tím jej odsuzuje k zániku společně s tímto tělem ve smrti. Tím, že odmítá Boha, odmítá i své skutečné dobro, protože mimo Boha jiné dobro neexistuje. Tím vrhá člověka přímo do moci zla sil nepřátelských Bohu a přivádí na něj utrpení, které jsme jen z velmi malé části popsali. Toto utrpení pramení ze samé podstaty komunistického myšlení a nikoliv z toho, že vznešené myšlenky komunismu prováděli v praxi zločinci. Jistě, byli to zločinci, ale to bylo zákonité.
Komunismus vymysleli zlí lidé a zločinci se jejich zla zákonitě zmocnili, protože v něm dobře rozpoznali možnosti, jak své zločinné choutky uskutečnit. Zločinci jako Gottwald, Stalin, Mao, Pol Pot a další nejsou ničím jiným než zákonitým plodem zločinné organizace. Drtikolové a jim podobní jim pomáhají jejich záměry uskutečňovat, z hlediska konečného výsledku je úplně jedno zda vědomě nebo nevědomě. Vznešené ideály zavražděné neoživí a léta strávená v kriminále jim nenahradí.