Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Proti všemu co existuje, je vždy možné použít jednu pravdivou námitku: lze to zneužít.

To je pravda. Člověk dokáže zneužít vše. Není nic, naprosto nic, co by lidé nezneužili včetně víry v Boha, demokracie, automobilů nebo lékařské vědy a všeho ostatního.

Možnost zneužít vše není proto důvodem cokoliv zakazovat. Již proto, že jakékoliv zákazy zneužívání čehokoliv nezabrání. Nejúčinnější zbraní proti jakémukoliv zneužívání je jedině osvěta, která šíří pochopení, že cokoliv zneužívat se nevyplácí a škodí všem včetně těch, kteří se zákazu domáhají.

I když vše na světě je možné zneužít včetně náboženství, není to důvodem cokoliv zakazovat. Jakékoliv zneužití není vždy úplné a naprosté, protože nikdo neunikne odezvě za své provinění působením zákona příčiny a následku. Již sama jeho platnost omezuje možnosti zneužití tam, kde je karmický zákon neumožňuje.

Například atomová energie, využitá k bombardování, může zničit naráz velká města včetně obyvatel. Na druhé straně je zdrojem obrovské užitečné energie v atomových elektrárnách. I samo použití atomových bomb na Japonsko v roce 1945, ač bylo z hlediska Japonců tragédií, bylo ve skutečnosti jen menším zlem i pro ně oproti pokračování války, protože dobývání Japonska by si vyžádalo mnohem víc lidských životů na obou stranách než svržení bomb.

Nezapomínejme současně, že z hlediska etiky v případě Japonců šlo o národ, který vedl útočné války již od roku asi 1902, kdy si Japonci podmanili Koreu a dopouštěli se v ní hrozných zločinů. Například z mnoha tisíců Korejek udělali otrocké prostitutky pro své vojáky. Asi od roku 1934 dobývali kus po kuse Čínu a nemilosrdně vraždili čínské děti i ženy i muže doslova na potkání. Jen v milionovém čínském městě Nankinu asi za jeden týden Japonci povraždili několik set tisíc Číňanů. Ulice města byly doslova posety mrtvolami.

Nějaký soucit s Japonci z Hirošimy a z Nagasaki není proto na místě. Ti, co si opravdu soucitu zaslouží, jsou oběti Japonců – Korejci, Číňani, Filipínci, ale i Američani, které Japonci zákeřně přepadli a v zajetí mučili několik let hladem, bitím a dokonce se na zajatcích dopouštěli mnohých vražd. Japonské zajatecké tábory byly jen o málo lepší než německé koncentráky.

Proto ne každý trpící si zaslouží náš soucit. Zejména ne tehdy, když si svůj osud sám připravil. Přirozený sklon k soucítění s trpícími není sám o sobě ukazatelem ani pravdy ani spravedlnosti. To dobře vědí demagogové jak němečtí tak japonští i další a proto jej hojně zneužívají.

A právě toto zneužívání soucitu důvěřivých, ale nemyslících lidí „by se mělo zakázat“. I když je něco takového neproveditelné, poukazovat na takové případy je nutné. Již proto, že nás sdělovací prostředky ovládané pseudohumanisty a přáteli nacistů jimi často zahrnují.

Němci na konci již prohrané války za nelidských podmínek zavraždili 700 tisíc vězňů z koncentračních táborů na pochodech smrti místo, aby jim dali svobodu. Německé obyvatelstvo k tomu nečinně přihlíželo. Tyto oběti nacistů se dnes nepřipomínají, nepíše se o nich, nepořádají se pochody na jejich památku.

Po válce občané Brna poslali dobře živené Němce, kteří je celou válku vraždili, pěšky do Rakouska. Cestou jich údajně zemřelo asi 300. Uvědomme si to: 300 Němců oproti 700 tisícům vězňů koncentračních táborů. A přece těch 700 tisíc je zapomenuto a mluví se o brněnském pochodu smrti, ač o nic srovnatelného s těmi pravými pochody smrti vůbec nešlo. Dokonce se konají pochody ne na památku oněch 700 tisíc vězňů, ale na památku tří set Němců. To je jasné vítězství demagogie, která umně dělá z 6 let vraždících okupantů nevinné oběti. Tak jsou důvěřiví, ale nemyslící lidé klamáni pomocí falešného soucitu. Kdo to dělá a proč to dělá a jaký prospěch z toho má, snad je zřejmé.