Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Jedním ze zaklínadel těch, kteří omlouvají obrovské zločiny Němců, kterých se na nás za války dopustili a dělají z nás, z obětí viníky, je: válka byla již spojenci vyhraná.

To je pravda. Proč však nedodávají, že se Němci s touto pravdou sami neřídili, ale vraždili bez omezení dál a nejen do poslední minuty před příměřím, ale i po jeho uzavření? Oni věděli, že válku prohráli, ale masově vraždili dál.

Začátkem května 1945 všichni němečtí vojáci věděli, že je válka prohraná. I přesto povraždili v Praze několik tisíc vlastenců, kteří přebírali vládu ve své vlastní zemi do svých rukou.

Nevraždili jen bojovníky, ale i ženy a děti. Jednu ženu, zavražděnou zákeřně z oken německého bytu v průběhu revoluce bez jakýchkoliv příčin, jsem viděl ležet na rohu Belgické ulice. Má tam pomníček. Takových obětí bylo mnoho set. Válka byla nejen prohraná, ale dokonce Němci 8. května kapitulovali. Přes to jsem viděl 9. května na vlastní oči dva ruské vojáky, které Němci zbaběle ukrytí v kostele, zavraždili.

V jižních Čechách vraždili české vlastence ještě 11. května. To, že válka byla prohraná, Němcům ve vraždění Čechů vůbec nevadilo.

V rámci Wehrwolfu, nacistické bojové podzemní organizace vraždili ještě po celý rok 1945. Velký výbuch továrny v Ústí nad Labem byl jejich dílem.

Válka byla prohraná, ale továrny na smrt, koncentrační tábory běžely naplno. V pochodech smrti od ledna do května 1945 Němci povraždili 700 000 nevinných lidí. Do jejich vraždění se dobrovolně a s nadšením zapojovaly i německé ženy a Hitlerjugend. Nejen nikdo z Němců ubožákům vyhladovělým na smrt nedal ani kus chleba, ale sami je likvidovali.

Mnozí dnešní Němci nic z toho, co se v jejich státem organizovaném vraždění dopouštěli, nepochopili. Místo lítosti a pokání pořádají manifestace, ve kterých odsuzují bombardování německých měst spojenci ke konci války.

Sám jsem byl svědkem, jak v rozhlase i na plakátech oslavovali Němci své letce, kteří na začátku války s teroristickým bombardováním anglických měst začali. Do nekonečna hráli píseň, která to opěvovala: „Den wir fahren gegen England“ – letíme na Anglii.

Mnozí si ještě dnes myslí, že byli v právu. Když jim spojenci oplatili stejným, je to zločin.

Ti pseudohumanisté, kteří s nimi souhlasí, je jen utvrzují v jejich názorech o jejich rasové nadřazenosti, pro kterou si myslí, že když jsou v odvetě zabíjeni, je to zločin. Když vraždí oni, jsou v právu, protože jsou nadlidmi.

Němci dodnes oslavují své generály a maršály jako byl Rommel a další jako „hrdiny dbalé své cti“. Ve skutečnosti to byli spojenci Hitlera a masoví vrazi. Keitel byl například odsouzen k smrti Norimberským tribunálem za rozkaz k vraždění zajatých spojeneckých vojáků.

Podle jeho rozkazu jich bylo mnoho mučeno a nakonec zavražděno. Nikdo z Němců neprotestoval proti tomuto jasnému válečnému zločinu.

Dnes Němci nedělají nic jiného než, že se těchto zákonů, které ve válce porušovali bez jakýchkoliv zábran, hlasitě, ale naprosto neprávem, dovolávají.

Není divu, že po osvobození malá část obětí německého řádění vzala spravedlnost do svých rukou a velmi a velmi malá část jim vrátila to, co oni sami nám dělali 6 dlouhých let s cílem konečné genocidy českého národa a trvalého osídlení Čech a Moravy Němci.

To nebyly státem řízené a prováděné zločiny, jakých se dopouštěli Němci, ale osobní odplata jedinců. A opět: byla možná jen proto, že Němci záměrně omezovali a ničili českou státní správu – například policii. Výsledkem bylo její oslabení na území Protektorátu a její naprostá neexistence v pohraničí, kde byla teprve namáhavě budována. Byli to právě Němci, kteří jejímu obnovení bránili.

Stav bezpráví, na který si Němci stěžují, vytvořili oni sami v rámci plánu na naše vyvraždění.

Právě z tohoto důvodu zejména v pohraničí trvalo měsíce než Němci zničenou českou samosprávu se podařilo obnovit a nastolit skutečný mírový stav. Jejich zločin se tak obrátil proti nim.

Je skutečně obdivuhodné, že národ, který byl 6 let nemilosrdně a cíleně vybíjen, se tak málo a v naprosto zanedbatelné míře dopustil odvety.

Zdůrazněme: odvety jedinců neorganizované státem. Navíc jejím terčem byli hlavně zločinci jako esesáci a gestapáci a jim podobní.

To vše je důležité jasně říci. Navíc nevyvratitelnou pravdou zůstává, že v případě německého vítězství by byl český národ po válce celý, včetně žen a dětí vyvražděn.

Tento plán české genocidy byl jedním z válečných cílů Německa a byl vypracován již před začátkem války.

Byl uskutečňován postupně od samého začátku Protektorátu dílčími kroky, jako například:

1) Naprostým zákazem výuky českých dějin. Tím mělo být poškozeno naše národní vědomí a my tak snáze zotročeni.

2) Zavřením vysokých škol a uvězněním studentů v koncentračním táboře s cílem učinit z nás národ nádeníků bez inteligence.

3) Omezováním přídělů potravin na holé minimum oslabit a poškodit celý národ, zejména za války narozené děti.

4) Vražděním přirozených vůdců národa – důstojnického sboru, spisovatelů, umělců, legionářů, sokolů a podobně.

Plán měl mnoho dalších bodů, například úplné zničení našeho národního hospodářství a další.

To nebyla samostatná, na sobě nezávislá opatření, ale provázaná součást plánu naší genocidy.

Ti, co nás přesvědčují, že nejen nejsme oběti, ale stejně vinní jako němečtí nacisté – což byl za války myšlením prakticky celý německý národ, obhajují právě tuto genocidu a její zločiny.

Svým způsobem myšlení jsou tito lidé nacisty. Někteří z nevědomosti, jiní pro zisky, které jim z toho plynou. „Krajanské dnešní německé spolky“ mají pro ně peněz dost.

Oč těmto spolkům jde? Tak jako po prvé prohrané válce se celých 20 let Němci připravovali na revanš, který vedl k 2. světové válce, tito lidé se také snaží dnes zvrátit výsledky 2. světové války, kterou vyvolal německý nacistický stát.

Jak jsou tyto snahy nebezpečné, o tom nás poučují dějiny. Vedly k 2. světové válce. Proto je nezbytné jim ve všech jejich projevech čelit.

Je to nakonec i v zájmu Němců samých. To, co je postihlo za války a po ní, je jen důsledkem jejich snah o odvetu za prohranou 1. světovou válku a také přesvědčení, že jsou nadřazená rasa, která je určena k vládě nad těmi méněcennými, což jsme my, Slované.