Střezme naši svobodu
Jiří Vacek
Ve čtvrtek 14. února ČT2 vysílala ve 21 hodin pořad „Historie.cs“. Několik historiků se zabývalo tak zvanou „druhou republikou“. To je název pro náš stát v době od Mnichova na podzim 1938 do německé okupace 15. března 1939.
Co jsem se dozvěděl? Po Mnichovu nastal společný útok nepřátel liberální demokracie na její samotnou podstatu.
Jako jednotný šik na ni útočili jak fašisté, tak katolíci. Všichni odmítali parlamentní demokracii a její zakladatele a obhájce u nás, jako byl Masaryk, Beneš, Karel Čapek a mnozí další. Ti byli vystaveni těm nejsprostším útokům. Každý z těchto odpůrců navrhoval nahrazení demokracie podle svého.
To, co bylo řečeno, platí plně i o katolických intelektuálech a spisovatelích i o tehdejším pražském arcibiskupovi. Jeden z těchto představitelů katolické elity, myslím, že to byl spisovatel Durych, zcela veřejně hlásal myšlenku státu, který by byl přímo veden katolickou hierarchii. V tom viděl naši záchranu. Církev by určovala, co se smí a nesmí a nesmělo by se toho moc: byla by zavedena katolická cenzura, zákaz rozvodů, antikoncepce, přerušení těhotenství, zakázaná by byla i sexuelní výchova. Zakázaná by byla i jóga, buddhismus a další mimokřesťanské duchovní směry. Pravda by byla jen to, co učí katolická církev. V neděli by byly zakázány veškeré zábavy včetně sportovních utkání. To nejsou výmysly. V mnoha zemích se silným katolickým vlivem tomu tak je.
V našem státě se těšíme, ve srovnání se státy, kde má doposud velkou moc a vliv církev, nebývalé svobodě. Postačí pohled do sousedního Polska či Slovenska, kde se stále vedou velké boje proti omezením, které si vynucuje církev, a to i na těch, kteří nejsou jejími členy.
To není plané strašení. Uvědomme si, že v katolickém Irsku není dovolen ani potrat znásilněné ženě a spoustu dalších věcí jako je například antikoncepce.
Vedení katolické církve je plně přesvědčeno, že pravdu má jen církev a že je jejím posláním tuto pravdu prosazovat všemi prostředky včetně násilí. Zákony, vycházející z katolické věrouky, které se vztahují plně i na nekatolíky, nejsou ničím jiným, než právním násilím. Jako využívali komunisté zákony pro nastolení a udržování své moci, i katolická církev je takto využívá všude, kde může.
Katolíci neuznávají základní hodnoty demokracie neboli lidská práva jako je právo na vlastní názor a život s ním v souladu. To platí i dnes. Nenechme se mýlit gesty, která jsou určena pro ovlivňováni veřejnosti, jako jsou papežovo setkání s rabíny, návštěva mešity či věty typu: „Hus byl dobrý člověk“. Proč neomylná a svatá církev upaluje dobré lidi, již opomněl vysvětlit.
Stanovisko církve je stálé a neměnné: „Jóga je blud a škodí duši“. Proto například na Slovensku, kde má církev větší moc než u nás, bojuje proti jakémukoliv jejímu šíření.
Jaké je skutečné stanovisko církve k jejímu počínání v minulosti, občas jasně vysvitne například z prohlášení dnešního papeže: „Soud nad Galileem byl spravedlivý a oprávněný“.
Takže podle dnešní hlavy církve je spravedlivé a oprávněné nejen soudit, ale i věznit ty, kteří si dovolují hlásat vědecké pravdy a nutit je výhružkami, aby své názory odvolali. Katolická hierarchie je dodnes přesvědčená o své neomylnosti, a to i ve vědě. Je nejen o tom přesvědčená, ale pevně věří, že když pronásleduje ty, kteří mají jiný názor než oni, je to spravedlivé a oprávněné. Plní tím podle nich boží vůli.
Jaké štěstí, že se u nás nenaplňuje přání konservativních katolíků, aby církev mohla svévolně rozhodovat o tom, co smíme a co nikoliv a posílat nás do vězení, když neposlechneme. Poslední hrozí ženám v katolíky ovládaných státech v případě přerušení těhotenství, a to včetně žen, které byly znásilněny i těm, jejichž život by dokončení jejich těhotenství znamenalo jistou smrt.
Važme si proto této svobody. Není, jak jsem ukázal, vůbec samozřejmá, je nutné ji bránit proti všem útokům na ni. Katolická totalita je stejná ve svém způsobu myšlení jako každá jiná totalita. To, že nemá v dnešní době takovou moc jako dřív a nemůže proto mučit, věznit a upalovat, neznamená, že se zlepšila. Chybí jí jen moc. Nikoliv přesvědčení nebo snaha.
Jistě i mezi katolíky je mnoho výjimek. Nejsou však ničím jiným než výjimkami, které nemají na vedení církve nejmenší moc. Usuzovat z jejich projevů, že se církev mění, je krajně pošetilé a nebezpečné. Připomeňme, že u nás katolická církev není ani členem ekumenické organizace, ale pouze jejím pozorovatelem.
Očekávat nějaké změny v postojích katolické církve není reálné. Minulý papež jmenoval za volitele papeže ty kardinály, kteří jsou vysoce konservativní a ty zvolili dnešního papeže, samozřejmě velmi konzervativního. A jelikož pro papeže plně platí: církev, to jsem já – je ve věcech víry neomylný, konzervativní, totalitní názory církve se na dlouhou dobu nezmění.