Recenze naší knihy Němci na proněmeckém a pronacistickém webu Náš směr
Jiří Vacek, Jiří Krutina
http://nassmer.blogspot.com/2011/07/historicky-kabaret-zjevne-nevyrovnaneho.html
Kdo je výše uvedený recenzent, pochopíme z textu jeho vyjádření: ...A pokud se čtenář přistihne u toho, že třeba při četbě místy nekontrolovaně vyprskne smíchy, nemusí se za nic stydět – osobně beru celou záležitost s humorem a přihodilo se to i mně... (Při čtení knihy „Němci“, která líčí 6 let věznění, nucených prací, mučení a vraždění statisíců Čechů - pozn.) Opravdu k popukání. Samozřejmě pouze pro nacistu.
Následující článek, kterými se jeho blog jen hemží, mluví naprosto jasně.
Publikuji jej celý bez úprav.
Recenze knihy Němci
Při pročítání textů internetového "vlasteneckého" periodika České národní listy jsem vyloženě náhodou narazil i na propagovaný text autora Jiřího Krutiny, který byl původně zveřejněn v publikaci „Němci“, vydané v minulém roce ve spolupráci s Jiřím Vackem ve společném vlastním nakladatelství. Nedalo mi to, abych si knihu s poutavým titulem i obalem okamžitě nevypůjčil v knihovně a neseznámil se s jejím obsahem. Starší z dvojice autorů, ing. Jiří Vacek, v tiráži knihy ujišťuje, že jeho “pojednání může být rozmnožováno a šířeno bez svolení autora celé nebo ve výňatcích všude tam, kde je nutné informovat zejména mládež pravdivě o dějinách soužití Čechů a Němců za podmínky, že bude uvedeno jméno autora a zdroj.“ Toto samozřejmě s největším nadšením činíme a rádi čtenářstvo s nejpůsobivějšími výňatky této poučné útlé knížečky seznámíme. Jediná fotografie uveřejněná v publikaci, na které možno vidět hromadu vychrtlých lidských mrtvol na přívěsu traktoru nebo náklaďáku (s popiskou „Koncentrační tábor Buchenwald, kde bylo vězněno a umučeno několik tisíc Čechů“) hned na začátku slibně naznačuje, že půjde vskutku „informativní“ dílko. Ovšem nepředbíhejme.
Komu jméno ing. Jiřího Vacka nic neříká, ten se může s jeho životopisem podrobně seznámit na jeho osobních stránkách – dovídáme se tu mj., že autor (nar. 1931) následovně citovaného pseudohistorického pojednání působí jako spisovatel, překladatel a duchovní učitel a také, že svou „duchovní stezku nastoupil ve svých 14 letech o vánocích 1945, když po přečtení Weinfurterova "Ohnivého keře" ihned poznal, že "to je právě to, co hledal". Autor se na svých stránkách prezentuje velmi kultivovaným způsobem jako duchovně vyzrálá osobnost, která „velmi vyzdvihuje často zanedbávaný a opomíjený společný základ všech náboženství, kterým je vnitřní praxe směřující k přímému, nadrozumovému poznání Boha v nás a skutečnému spojení s ním“. Člověk podepsaný jménem Hynek Ries zase v textu věnovaném ing. Vackovi na jiných internetových osobních stránkách rozhodně nešetří chválou: „Za genialitou díla J.Vacka je možné vidět obrovský přehled – prostudoval několik tisíc knih z celého světa a ze všech oblastí duchovního života.“
Zcela otevřeně přiznávám, že duchovní nauce tohoto druhu nerozumím ani za mák, ale zcela automaticky bych poněkud předpokládal, že úspěšné duchovní hledání jednotlivce by zcela zákonitě mělo v ideálním případě vyústit v určitém plodném "oduševnění", v jistému nadhledu a v dokonalé vyrovnanosti, jejímž projevem je mj. přiblížení se stavu životního láskyplného moudra. Jelikož jsem se podrobně seznámil s výtvorem ing. Vacka, zveřejněným v publikaci „Němci“, nebyl bych si zcela jist, zda jeho osobní duchovní cesta nabrala ten správný plodný směr. Jeho „pojednání“ nejen že je názornou demonstrací lidské hlouposti, vnitřního hněvu, nesnášenlivosti a zapšklosti, jakou jen tak v takovéto koncentrované podobě na českém knižním trhu sotva najdeme. Dovoluji si s plným vědomím použít tato silná slova s tím, že poukazuji v níže citovaných úryvcích na primitivní nenávist šířící pasáže jmenovaného autora.
Jiří Vacek není historikem, očividně mu dělá problémy správně opsat Goebbelsovo příjmení – a především – autor ve své knize zcela otevřeně lže, i když si troufám říci, že si toho sám ani není vědom - podobný nepořádek ohledně počtu "českých" obětí II. světové války se vyskytuje v hlavách mnoha našich dalších spoluobčanů, přičemž jde většinou o zaměňování počtu "českých" obětí s těmi "československými".Hned na několika místech – vyskytuje se tu například hned několikrát nesmyslné tvrzení, že „Němci vyvraždili přes 300 000 Čechů“ (na jiném místě uvádí autor dokonce „360 000 Čechů“, což jo o to víc tragické, že mimo to dává „německému národu“ za vinu vyvraždění 70 000 českých Židů, aniž by zohlednil oficiální údaj českých historiků, kteří dnes udávají počet 122.000 všech obětí z českých zemí, přičemž už v tomto počtu jsou zahrnuty oběti z řad českých a moravských Židů (73.000) a českých a moravských Cikánů (6000). Jiří Vacek ve své totální neznalosti těchto faktů zachází dokonce tak daleko, že srovnává počet českých obětí (údajných 300.000) s těmi židovskými (70.000) a podivuje se nad tím, proč se česká média („v německých rukách“) věnují přednostně jen uctívání židovských obětí, ačkoliv prý Němci Čechů vyvraždili podstatně více než Židů a Češi podléhali genocidě stejně tak jako Židé…
Vacek se také netají svým názorem, podle nějž byl poválečný „odsun sudeťáků“ v podstatě mírným náležitým trestem, protože „z právního hlediska“ jim prý náležel trest smrti za vlastizradu, kterou se provinili naprosto všichni, včetně dětí, jak na několika místech důsledně zdůrazňuje. Jinde se zas otevřeně přiklání k názoru, podle kterého všichni Němci „do jednoho měli být postříleni kulometem“. Jako slabší odvar se pak už jeví Vackovo přesvědčení, že Němci v "českém státě" (takto označuje mnohonárodnostní stát Československo) neměli žádné právo na sebeurčení, neboť byli zde pouze hosty. Jak je to s právem sebeurčení Slováků v tomto "českém státě" a s potrestáním za jejich "velezradu" či s potrestáním českých dezertérů-legionářů za prvé světové války se od Vacka kupodivu nedozvídáme.
V prvním okamžiku jsem opravdu nabýval dojmu, že tento Vackův výplod je ve skutečnosti jakousi persifláží na typický český šovinismus. Předkládám čtenáři několik výňatků z knihy a jen dodatečně ujišťuji, že v podobném duchu se nese i neocitovaný zbytek tohoto velkolepého díla psaného neuvěřitelně infantilním stylem. A pokud se čtenář přistihne u toho, že třeba při četbě místy nekontrolovaně vyprskne smíchy, nemusí se za nic stydět – osobně beru celou záležitost s humorem a přihodilo se to i mně, i když je neoddiskutovatelné, že autor svůj text myslel naprosto vážně. Budiž mu přáno, aby při svém hledání duchovní pravdy jednoho dne dospěl do podstatně vyššího stadia vyzrálosti. (Konec výňatku)
- - -
Jeden z dopisů na tomto proněmeckém webu:
..Skvělý a pravdivý pohled na tzv. atentát na Heydricha. Díky. Za sebe jen mohu dodat, že to nebyl ani vojenský čin, ani dílo odboje, ale prachsprostý čin teroristický!!!! On byl v protektorátu v podstatě klid, dělný a pracovitý český lid zažíval vpodstatě blahobyt, dělník se nikdy tak dobře neměl. Naše země byla ostrůvkem klidu v rozbouřeném moři. Jen těch skvělých filmů,co v té době ,,útisku" vzniklo!!! Moje babička, matka mé matky, mi vždy tvrdila, že se nikdy neměla lépe. Byla to chudá a pracovitá žena, skvělá kuchařka a hospodyně, dodnes na ni s láskou vzpomínám, měla srdce na dlani. A Lidice mám za humny, jsem Kladeňák.To byla krutá a nesmyslná daň, za zviditelnění se pana ,,prezidenta" Beneše a jeho nohsledů. Jen taková malá otázka na závěr: Kdo ho tím prezidentem zvolil? Sám abdikoval, byl zvolen dr. Hácha. Ještě za ,,druhé" republiky. Kým byl a hlavně kdy zvolen pan Beneš???
- - -
Jen na okraj: těch pár lidí, co se mělo tak zvaně v Protektorátu dobře, byli buď kolaboranti s Němci nebo ti, kteří se obohacovali na nouzi o jídlo, boty a látky.
Nejsem historik. To je pravda. V tomto případě jsem však daleko víc než historik. Jsem přímý svědek a obět Němců v jedné osobě.
Přesně to mnoha historikům chybí. Nejsou schopni za čísly obětí vidět Němci zmařené životy a jejich strašlivé utrpení. Historie ale nejsou jen data a fakta, ale právě ty lidské životy.
Nechce se mi věřit, že by naši kritici, kteří nás chtějí dokonce dát k soudu, patří mezi stoupence tohoto webu.
Naopak si myslím, že pokud by něco mělo být trestně stíháno, není to obrana zájmů Čechů v jejich vlastním státě, ale právě tato skutečná propagace nacizmu.
Web vyjadřuje přesně postoj těch, kteří šíří protičeskou propagandu. Co se neodvažují říkat veřejně, to vyjadřují na webu potají. Proto jim také nevadí ani jej nekritizují. Vyjadřují to, co si opravdu myslí. (Jiří Vacek)
Web defakto otevřeně i skrytě oslavuje období protektorátu a odsuzuje Beneše, legionáře, organizace jako Svaz československých bojovníků za svobodu apod. považuje za šovinistické čechistické spolky. O právě vysílaném pořadu na ČT2 o Heydrichovi a protektorátu zde autor webu Lukáš Beer píše: „Přehnaný patos, obvyklá klišé, tendenčnost a nezajímavost – první díl seriálu ČT o tzv. heydrichiádě nevěstí nic dobrého.“
Nevím, zda takový web ve skutečnosti neporušuje zákon o propagaci nacismu a fašismu a jeho oslavování. Rozhodně všem doporučuji se podívat, co umožňuje svoboda slova.
My jsme za naše články dostaly dopis, v kterém nám pisatel vyhrožuje soudem. Oslava německého nacismu a protektorátu jako pro Čechy blahodárného období je zřejmě dnes v kurzu. Obrana historické dějinné zkušenosti a uvádění věcí do pravdivého světla je považováno za zřejmě nebezpečné. Pro koho a jaké síly je zřejmé. Nedělejme si o silách, které jsou v pozadí světa žádnou iluzi. Válka pokračuje a je stejně nemilosrdná jako ty předcházející. Pamatujme na to dobře, jakékoliv vyslané přání do stvoření se nám krutě nevyplatí. (Jiří Krutina)