Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Lidové noviny „Skutečná mnichovská zrada“, 2. 10. 2013.

Článek se zabývá epizodou z období těsně po mnichovské zradě Československa západem. V té době jsme údajně vraceli zpět do Němci obsazeného pohraničí 10-20 tisíc německých uprchlíků před Hitlerem. P. Zídek to považuje za eticky horší čin než samu mnichovskou dohodu a vyhnání čtvrt milionu Čechů z území obsazeného Němci. To, jak z článku vyplývá, nepovažuje za nic hrozného. Vrácení několika tisíc Němců zpět do pohraničí ano.

Když zvážíme čtvrt milionu utíkajících Čechů a proti tomu několik tisíc Němců, úsudek jistě již na prvý pohled podivný. Podívejme se na celou záležitost bez zaujatosti pro Němce P. Zídka.

V této situaci se ocitlo asi 10 tisíc Němců. Nikoliv vinou Československa, ale německého národa, který si svobodně zvolil Hitlera za diktátora a svěřil mu veškerou moc nad sebou. To Němci vyhnali své soukmenovce z pohraničí, a nikoliv Češi, a zavedli je do neřešitelné existence. Místo toho, aby pan Zídek tuto vinu německého národa jasně pojmenoval a odsoudil, tak ji zamlčuje a sugeruje nám pocity hanby a viny za něco, co spáchali Němci.

A opět další demagogie: neustále tvrdí, že kolektivní vina Němců neexistuje a hle: najednou se má celý český národ stydět. Navíc za něco, co spáchali Němci, a nikoliv Češi. Kde se to hodí, tam kolektivní vina existuje. Když se to nehodí, tak neexistuje. Pravda je, že tyto Němce nevyhnali Češi, ale Němci a ti jsou také za jejich tehdejší stav zodpovědní.

Pan Zídek se staví do role oprávněného mravokárce vlastního národa, ale ve skutečnosti nám sugeruje pohled německých nacionalistů na náš národ a pod rouškou své etické nadřazenosti jej nám vnucuje za náš vlastní.

Celý článek, pokud jej domyslíme, je oblíbená německá nota: jak ti hodní Němci trpí pod těmi zlými Čechy. Nic nového. Navíc, jak jsem ukázal v jiném článku, představa německého antifašisty jako věrného občana Československa a přítele Čechů, je naprosto nepravdivá. Mnozí z nich byli například komunisté, kteří také žádali pro sudetské Němce „právo na sebeurčení“, což je jinak řečeno připojení k Německu.

Panu redaktorovi zřejmě neslouží dobře paměť. Jaksi zapomněl uvést, že od doby, kdy přišel v Německu k moci Hitler, Československo za několik let přijalo několik tisíc uprchlíků z Německa před Hitlerem včetně některých význačných spisovatelů, například Manny. To je obvyklá demagogická taktika. Co mluví v prospěch kritizovaných Čechů, se prostě zamlčí.

Vyvolávat dojem, že Československo po Mnichovu do německé okupace bylo samostatným státem a mohlo se svobodně rozhodovat, je další demagogie. Druhá republika, jak se říká Československu po Mnichovu, byla vojensky naprosto nehájitelná. Němci byli 40 km od Prahy. Dopravní spoje v zemi byly novou hranicí úmyslně přetrhány. Hospodářství bylo vážně narušeno tím, že mezi podniky i odběrateli najednou stála hranice, která je rozdělovala.

Země se musela starat o statisíce uprchlíků z pohraničí, kteří neměli kde bydlet, ani práci. Hitler naprosto neomaleně přímo diktoval vládě tehdejšího Československa, co smí a co nesmí, a ta pro svou bezmocnost musela plnit německé požadavky. Mezi nimi byl zřejmě i požadavek na vracení německých uprchlíků. Neustále hrozilo, že Hitler využije jakoukoli záminku k obsazení celé země. Proto si vláda nemohla dovolit jednat tak, jak by chtěla. Byli jsme tehdy ve stavu k Říši ve stejné situaci, jako později za komunistů k SSSR. Nesměli jsme v obou případech nic, co by naše sousedy popudilo.

Tou záminkou k zásahu Hitlera snadno mohla být právě otázka Němců uprchlých z pohraničí, které Hitler obsadil. Z hlediska nacistů se připojením Sudet k Německu tito Němci stali občany Říše.

V době, o které redaktor Zídek píše, bylo nejméně čtvrt milionů Čechů vyhnaných z pohraničí v katastrofální situaci: neměli kde bydlet, co jíst, práci a peníze, šatstvo – prostě nic. Utekli s holýma rukama, jen aby zachránili své životy, pro tyto lidi P. Zídek nenachází jediného slova porozumění. Pro pár tisíc Němců, které ohrožovali sami Němci, ano.

Navíc přímo lže, když za osud těchto Němců činí zodpovědné Čechy, jakoby jsme je vyhnali my. Byli to právě sudeťáci, které tolik P. Zídek jinde hájí, před kterými tito němečtí antifašisté utekli, a nikoliv Češi. Pan Zídek to má nějak popletené, když za to viní Čechy. Možná, že si však myslí, že jeho lži neprohlédneme.

Celý článek se plně nese v duchu německého nacionalismu. Němci rozpoutali v rozmezí 20 let dvě zločinné, útočné války s cílem vyvraždit Židy, Čechy, Romy, Poláky a další. Chovají se ale tak, jakoby nic takového neexistovalo a hanobí Čechy, kteří byli oběťmi.

Přesně podle hesla: „Zloděj křičí – chyťte zloděje!“, obracejí pozornost na z pohledu války bezvýznamné útoky na Němce v rámci spravedlivé odvety. Zatajují při tom, že tyto útoky, velmi zveličované, měli svou příčinu: zločinnou útočnou válku, kterou sami Němci rozpoutali v přesvědčení, že jsou nadřazeni ostatním národům, a proto mají právo jim nejen vládnout, ale i je zabíjet.

Byli přesvědčeni, že vraždění Židů, Čechů a dalších, podle nich méněcenných národů, není zločinem, ale prokazují tím světu dobro, že je likvidují.

Osud pár tisíc německých antifašistů nám P. Zídek představuje jako pravý Mnichov, pravou zradu. Skutečná mnichovská dohoda a masové zločiny, které ji provázely, zločinem a zradou, jak tvrdí, nebyly. To nám se snaží P. Zídek svým článkem vysvětlit, spolu se svými přáteli z řad německých nacionalistů.

Jak z jeho článku vyplývá, nepovažuje připojení českého pohraničí k nacistickému Německu za něco nesprávného. Nenalezneme v něm jediné slovo, které by je odsuzovalo.

Také nevidí příčinnou souvislost osudu Němců z našeho pohraničí s německou agresí proti Československu. To je další demagogický trik. Dělat, jako by válečné události neměly své příčiny v německé zločinné válce a posuzovat je osamoceně mimo příčinnou souvislost, a nikoliv jako následky Němci vyvolané útočné války. Zodpovědnost za ně se pak přesune ze zločinců na jejich oběti, na národy, které Němci vyvražďovali celých 6 let. To je případ poválečné spravedlivé odvety i německých antifašistů.

Pokud redaktor Zídek si chce hrát na nad nás povzneseného humanistického kazatele, ať své působení zaměří na Němce. Ti v rozmezí dvaceti let rozpoutali dvě strašlivé, zločinné útočné války. Zavinili smrt 70 milionů lidí, a většinu z nich dokonce zavraždili. Útočná válka není nic jiného než hromadné vraždění. Ví to pan Zídek vůbec? Nebo si myslí jako mnozí němečtí myslitelé, že „válka je jen pokračování politiky jinými prostředky“?

Pamatujme si dobře, co nám P. Zídek říká již názvem svého článku „Skutečná mnichovská zrada“. Mnichov, co vše s sebou přinesl a jeho důsledky, nebyla zrada ani neštěstí. Pravá zrada byla navrácení asi 10 tisíc Němců zpět do pohraničí pod nátlakem nacistické Říše. Těch Němců, kteří je vyhnali.

To, co nám P. Zídek se snaží svým článkem vnutit, je dějinný názor německého nacionalismu. Když Němci prohráli válku, alespoň přepisují dějiny. Mnichov nebyl podle nich zločin, a proto i dnešní Německo odmítlo uznat mnichovskou dohodu za neplatnou od samotného začátku. Pan Zídek tento názor rovněž sdílí a usilovně propaguje.