Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

V poslední chvíli

Čeští rodičové, zejména však matky české, které jste za válečná tři léta vykonaly tolik práce pro své děti, vykonejte ještě tu, která je z nejdůležitějších a pro dítě nejpotřebnější. Dejte své děti zapsat do české školy. Dnes je poslední den zápisů. V poslední chvíli napíná nepřítel, který včera a předevčírem obcházel nejchudší česká obydlí, aby kupoval české duše. Neprodávaje svých dětí do otroctví, nepodporujte tento poslední jeho způsob a přispějte touto svépomocí, aby i u nás bylo otroctví zrušeno. V poslední chvíli vás napomínáme: založte šťastnou budoucnost svých dětí tím, že je dáte zapsat do školy, kde dítě může svému učiteli rozumět. České dítě patří do české školy.

Potud LN.

Probíhá 3. rok prvé světové války. Statisíce Čechů vraždí Rusy, Italy, Francouze jen proto, že se císař Franc Josef spolu s Wilhelmem, císařem Němců, rozhodli ovládnout Evropu. Za tento jejich úmysl padlo již asi 200 tisíc mladých českých mužů, otců rodin, synů a vnuků.

Přes tyto oběti a utrpení celého českého národa, do kterých byli Češi vzdor všem svým zájmům zavlečeni, Němci ve svém nepřátelství k Čechům neustávají a usilují o co největší germanizaci Čechů, která ohrožuje samu existenci Čechů jako národa.

Vládnoucí Rakušané již v průběhu této války usilují o co největší porobu Čechů v rámci Rakouské říše.

Po prohrané válce, která byla jejich a nikoliv českou válkou, nás ještě v rozporu s pravdou obviňují: vy jste rozbili Rakousko! Obviňují nás ze zničení státu, v jehož hranicích jsme měli být bez moci řídit vlastní zemi a navíc být postupně germanizováni.

Za tímto zločinným počínáním Rakušanů a Němců se skrývá jejich pýcha: „My jsme ta vyšší rasa, vy Slované jste méněcenní a je proto naším právem vám vládnout“.

Chování Rakušanů a Němců ve dvacátém století k Slovanům je jediným řetězem důkazů, že Němci a Rakušané takto opravdu mysleli. Přesvědčení, že jsou vyšší rasou, je z jejich jednání zřejmé.

Soužití Čechů s rakouskými Němci nebylo soužití dvou plnoprávných národů, ale věčným bojem o zrovnoprávnění Čechů s Němci a to v jejich vlastní zemi.

O tom, jaký vztah měli Rakušané k Čechům, vypráví hned další číslo Pátku, přílohy LN. Nová válečná náhražka kávy, kterou Čechy zásobovala jedna vídeňská firma, byla nepoživatelná a navíc drahá. Za to na ní chyběl český návod k použití.

Jasné vyjádření postoje Rakušanů k Čechům: nadutost a přehlížení. I Rakušané se považovali za „Herrenvolk“ – panskou rasu.

Tento přezíravý pohled německé nadřazenosti k Čechům, Polákům a dalším národům se projevuje dodnes v chování německých velkých firem. Dodávají na náš trh pod stejným označením potraviny s horší kvalitou, než kterou mají stejně označené výrobky, určené pro německý trh. Zřejmě si myslí, že jsou pro nás dostatečně dobré.

Dnes mají Němci zakázáno zpívat svou oblíbenou hymnu „Německo, Německo, nade všecko ve světě“, ale mnozí se stále v jejím duchu chovají. Svou rasovou nadřazenost skrývají za údajnou nadřazenost kulturní.