Přátelé komunistů
Jiří Vacek
Komunisté uvrhli náš celý národ do obrovské bídy materiální, mravní i duchovní. Čtyřicet let jej zločinným způsobem zotročovali včetně zaprodání cizí mocnosti – SSSR.
Pomocí justičních vražd zavraždili ke třem stovkám nevinných lidí. Mnohem víc jich zavraždili i při jiných příležitostech. Nevinných uvězněných bylo 431000. Kolik bídy a utrpení tím způsobili rodičům, manželkám a dětem odsouzených je nepředstavitelné.
A přece stále mají své obhájce. Kdo jsou tito lidé? Materialisté s neetickou náklonností ke zlu. Nikdo jiný.
Jedním z nich je i Z. Jičínský. Dříve komunistický poslanec za komunistů a právník, který sepsal jejich ústavu včetně vedoucí síly komunistické strany. Nyní poslanec za sociální demokracii… To je přesně ono „vítězství pravdy a lásky“ V. Havla. Jeho vývody vyvrací p. Paleček v Lidových novinách dne 3.1.2008 v článku „Netotalitní režim podle Jičínského“.
Podle Z. Jičínského vláda komunistů nebyla totalitou, tvrdí, že cituji: „Její zločiny byly pouze projevem protiústavní a protizákonné praxe státních orgánů“, říká Jičínský. Že v té době všechny státní orgány byly komunistické, vedeny komunisty a byly povinny provádět komunistickou politiku, již neuvádí.
Jičínský dokonce tvrdí, že nejtvrdší doba normalizace po roce 1968 byla dobou uvolnění a že již ke komunistickým zločinům nedocházelo.
P. Paleček Jičínského tvrzení vyvrací, cituji z jeho článku.
Ani neostalinská doba „normalizace“ se nevyhnula vraždám na nevinných lidech, ač k nim již nemohlo docházet masově a v přímém rozhlasovém přenosu či za účasti veřejnosti jako v 50. letech. Lidé ale umírali pořád, i když v tichosti vyšetřoven Státní bezpečnosti, ve vězeních, na státních hranicích a jinde. Augustin Navrátil a celá řada jiných byla uvězněna v psychiatrických léčebnách ještě v 80. letech. Československo zůstalo vlivem rigidního komunistického vedení izolované mnohem více než východní Německo či Maďarsko a Polsko. A to nejen vůči Západu, ale i směrem k ostatním zemím sovětského bloku.
Mé osobní zkušenosti jen potvrzují, že komunistický teror trval i po roce 1968 dál. Já sám a spolu se mnou tisíce dalších stoupenců pražského jara jsem byl vyhozen za účast v tomto demokratickém hnutí z práce. Cenzura trvala dál. Nic opravdu duchovního nemohlo vyjít tiskem, žádná zevní duchovní činnost – ani setkání v bytech jako meditace, nebyla trpěna. Právě v osmdesátých letech byla naše celá pražská skupina subudu vláčena po výsleších StB a bylo nám tvrdě vyhrožováno, když nepřestaneme. Stále se za dopadené samizdaty zavíralo, natož za nějaký veřejný nesouhlas s režimem.
Přes tato nepopiratelná fakta mají komunisté stále mnoho přátel a příznivců , a to dokonce mezi lidmi, kteří se tváří duchovně. Jsou příliš chytří, než aby byli v komunistické straně ani komunismus nepropagují otevřeně, ale činí tak skrytě. Skandalizují odpůrce komunistů a zpochybňují jejich pronásledování režimem. Na druhé straně oceňují komunismus jako vznešenou ideu a vysoce hodnotí členy této zločinecké strany jako byl F. Drtikol. Tím v očích nezasvěcených lidí snižují význam odpůrců komunismu a vytvářejí falešný dojem, že komunisté nebyli zas tak zlí a jejich odpůrci za nic nestáli. Řekněte sami, kdo může mít zájem skandalizovat oběti komunistů, vyzdvihovat vznešenost komunistů? Jen komunisté. Komu takové skandalizováni prospívá. Opět jen komunistům. Kdo je vymýšlí, je přítel a nikoliv nepřítel komunistů.
Čteme-li výmysly tomášovců o mé údajné spolupráci s StB, pak je zřejmé, že jde právě o toto: o obhajobu komunistů a o pomluvy jejich odpůrců. Ač jsem nevratně dokázal lživost takových obvinění zveřejněním úředního dokumentu – negativního lustračního osvědčení, které takovou činnost naprosto vylučuje, tyto útoky na mne pokračují dál. Z toho je zřejmé, oč jde: nikoliv o pravdu, ale o pomluvy a o zastírání komunistických zločinů neboli o propagaci komunismu.
Anonymní redakce KV – tedy redakce, která se zbaběle stydí za lži a pomluvy, které šíří, opět na KV z 28.12.2007 oznamuje, cituji přesně: „K novému roku jsme též připravili na pokračování seriál o Vackově možném spojení s komunisty na podkladě faktů…“
Vážená redakce a ostatní pomlouvači pozor! Zřejmě nevíte, že pomluvy takového druhu jsou nejen žalovatelné v soukromoprávní sféře, ale také ukládají skutkovou podstatu trestného stíhání, za což hrozí i odsouzení trestním soudem.