Pomník byl odsouhlasen podvodem!
Jiří Vacek
O co v Novém Boru jde?
„Národní osvobození“ č.3 z 3.1.2013, výňatek:
Dne 2. června 1945 bylo v tehdejším Boru u České Lípy podle rozkazu velitele 47. pěšího pluku pplk. Josefa Sekáče popraveno osm Němců. Byli popraveni pro neodevzdání zbraní na zabíjení lidí v době stanného práva. Zastřelení byli ponecháni pro výstrahu dvacet čtyři hodin na místě popravy. Národní výbor byl pověřen jejich pohřbením. To udělal zaměstnanec německé národnosti pan Hase. O hrob se od počátku nikdo nestaral. Na konci roku 2005 požádalo Kulturní sdružení občanů německé národnosti (KSS ON) radu města Nový Bor o obnovení tohoto hrobu, na kterém chtěli vztyčit kříž se jmény popravených. Dne 16. ledna 2006 Rada města, ve všeobecné shodě s občany, tento požadavek odsouhlasila.
Devět dnů na to, 25. ledna 2006, se Janu Tichému a Mgr. Lovecké podaří přesvědčit zastupitelstvo města, že není třeba hrob obnovit, že navrhují umístit pamětní desku na nejčestnějším místě hřbitova, proti pomníku Rumburských hrdinů. Zastupitelé města nechtěli tento návrh odsouhlasit. Chtěli mít jistotu, že popravení nebyli fašisté. Po dlouhém jednání, a teprve až po ubezpečení Mgr. Loveckou, že popravení provinilci nebyli fašisté, byl pomník odsouhlasen. O souhlasu rozhodl jeden hlas. Mgr. Lovecká prohlásila, že popravení nebyli fašisté, že to může dokázat dokumenty z archivů. Lovecká do té doby nikdy v archivech nebyla, lhala. Tento pomník byl povolen a postaven na základě podvodu. Během několika let bylo prokázáno, že popravení byli nacisté a jeden dokonce esesák. Pomník byl odsouhlasen podvodem! (konec výňatku)
Uvedený článek Josefa Doškáře z časopisu „Národní osvobození“ č.3 z 3.1.2013 odhaluje lži sudeťáků o tom, jak byli po válce zabíjeni nevinní Němci a jakým způsobem se dnes jim staví pomníky. O tom německé české noviny nepíší.
To není zdaleka ojedinělý případ, ale součást sudeťáckého plánu, kterým sudeťáci a jejich příznivci nejen zakrývají zločiny, kterých se na Češích za války dopustili, ale dokonce převracejí dějiny na ruby.
Obdobný případ se stal ve městě Vyškov na Moravě. Na zastupitelstvo se obrátila skupina přátelských a slušných Němců. Chtěli povolení, aby zřídili pamětní desku, která by hlásala přátelské soužití Němců a Čechů ve městě a okolí před válkou a za války.
Zastupitelstvo souhlasilo. Zastupitelé si mysleli, jak příkladně uskutečňují myšlenku, jak pravda a láska vítězí. Pamětníci byli zděšeni. Právě Vyškov a okolí bylo terčem násilného zřizování území SS, ze kterého byli Češi vyháněni bez jakékoliv milosti a náhrady. Museli se ze dne na den sebrat a odstěhovat.
Teprve po předložení důkazů zastupitelé své rozhodnutí změnili.
To jsou ti noví, lepší sudeťáci. O tom česky psaný německý tisk nepíše. Stejně jako nepíší o tom, že v dnešních dnech soud prokázal, že německý kníže Salm – Reiffersheidt kolaboroval za války s nacisty, a proto mu majetek byl zabaven právem.
Časopis také připomíná, že 7. listopadu 1848 kníže Felix Schwarzenberg, který zastupoval císaře Franze Josefa, uzavřel konkordát s katolickou církví, po kterém následoval Bachův absolutismus.