O komunistických volbách
Jiří Vacek
Komunisty u vlády v naší zemi udržoval Sovětský svaz hrozbou své moci a od roku 1968 přímo sovětské tanky. Uvnitř státu vládli komunisté pomocí veřejné i tajné policie, milice, komunistických soudců a také, na to nezapomeňme, prostřednictvím svých řadových členů. Ti stranu podporovali velkými členskými příspěvky a hlavně „stranickou disciplinou“. To byl slib plně a bez výhrad podporovat a v denním životě prosazovat vše, co vedení strany rozhodlo, včetně zločinů, jako bylo veznění, vražd a mučení nevinných obyvatel země, jejichž jediným proviněním bylo, že nebyli komunisty. Tento souhlas se týkal i zabíjení nepřátel režimu, a to nejen justičními vraždami, ale i systematickou likvidací vězňů nelidským zacházením a hladem. Emigraci nepovolovali a ty, kteří prchali přes hranice, nemilosrdně stříleli.
Tento neslýchaný teror se komunisté snažili legalizovat například svými volbami, které vůbec volbami nebyly, ale jen je předstíraly. Nebyly svobodné ani tajné. Od začátku až do konce byly řízeny komunisty. Ti určovali, koho volit a jak volit. Volby také vůbec o ničem nerozhodovaly. Vše zásadní se rozhodovalo v Moskvě a naši komunisté poslušně plnili sovětské rozkazy a zrazovali tím naši zem. Obrovský dluh za naše nikdy nesplacené dodávky do SSSR byl také jejich dílem. Pracovali jsme pro ruské komunisty a jejich přátele zadarmo. Tak nás všechny soudruzi včetně ušlechtilého F. Drtikola připravili o mnoho miliard korun. To jsou plody jejich ušlechtilosti. Ne slova, ale skutky hovoří pravdivě. Bohužel nevědomí lidé zaměňují vznešené řeči za skutečnost, ač platí: „Podle skutků je poznáte.“ Takto nás naši ušlechtilí komunisté se soudruhem Drtikolem okrádali o výsledky naší práce celých 40 let. Museli jsme pod jejich diktátem zadarmo podporovat SSSR a bolševické revoluce v celém světě.
Lhali o tom, že chtějí blahobyt prostých lidí. Jejich jediným cílem byla světová bolševická revoluce, uchvácení moci nad celým světem a zavedení stejného zločinného způsobu vlády, jaký vedli u nás.
Nejen jsme takto přicházeli o nesmírné objemy peněz, ale daleko horší bylo, že naše nucená „dobročinnost“ vedla přímo k trvalému zaostání našeho průmyslu za světovou úrovní.
Podniky za své výrobky nedostávaly zaplaceno a ještě svůj zisk velkou částí – až 75% - vracely státu. Proto neměly na modernizaci zařízení ani na vývoj nových výrobků. Vím dobře, o čem mluvím, protože jsem v rámci možností ve státní bance prováděl rozbory, které na tuto katastrofální situaci podniků vedení státu upozorňovaly.
Proto se s přechodem na volný trh většina našich podniků hroutila. Důvody byly dva:
1) nedostatek kapitálu k podnikání,
2) neschopnost konkurence kvůli zastaralým výrobkům.
Proto také řada podniků musela přejít do rukou kapitálově silných zahraničních podniků, které vyráběly dobré, konkurenceschopné výrobky. Druhá možnost byla jejich zavření a propuštění zaměstnanců.
To vše zavinili oni ušlechtilí komunisté. To, že nemáme dodnes životní úroveň okolních tzv. kapitalistických zemí, je ryze jejich vina. Se škodami, které nám svou „ušlechtilostí“ komunisté napáchali, se dodnes potýkáme a budeme ještě dlouho potýkat. Dávat takové soudruhy včetně Drtikola, kteří doslova ožebračili celý národ na dlouhá desetiletí, za vzor ušlechtilosti, může jen opravdu komunistická duše.
Pořád jsme přesvědčováni o jejich ušlechtilosti, ale v čem vlastně spočívá, ještě nikdo neukázal. Není vidět, asi ji před námi hluboce tají, ale jejich zločiny jsou zřejmé a mnohé.
Dnešní socialisté by rádi v této pro naše hospodářství katastrofální politice rádi pokračovali. Pod křikem „vezměte bohatým podnikatelům peníze a věnujte je potřebným“ se ukrývá právě toto: opět vzít podnikům zisky, aby se nemohly modernizovat, vyvíjet nové výrobky a tentokrát vše „projíst“.
Nepoctivost hlasatelů politiky „vezměme bohatým podnikatelům a dejme potřebným,“ je zřejmá již z toho, že mluví o podnikatelích a nikoliv o podnicích.
Účelově vyvolávané představy, že majitelé podniků – zpravidla je jich víc, nedělají nic jiného, než strkají zisky do svých kapes a nikoliv do rozvoje podniků, jsou typickou komunistickou lží.
Kapitálově ožebračené podniky se nemohou rozvíjet a neobstojí ve světové konkurenci. Také se v případě krize hroutí jako prví. Výsledkem je nezaměstnanost, zvýšené sociální výdaje státu a snížený příjem z podnikových daní.
Pokud budou naše vlády v tomto duchu hospodařit, naše výrobky nebude ve světě pro zastaralost a drahotu nikdo chtít, podniky se budou hroutit a nebude již z čeho „bohatým brát“. Nastane obrovská nezaměstnanost. Stát, pokud nebude chtít vyvolat sociální neklid, se bude zadlužovat, aby mohl poskytovat sociální dávky.
Dluhy porostou, ale nebude je z čeho splácet. Nakonec nám již nikdo ani nepůjčí a nastane obrovský státní bankrot, přesně takový, jakých je dnes v Evropě celá řada.
Chceme-li slušně žít, musí být naše výrobky ve světě prodejné, a to bez vracení zisků podniků do modernizace jejich výroby a výrobků není možné.
I sociální spravedlnost je plně závislá na zdrojích. Kde nejsou peníze, nemůže sociální spravedlnost existovat.
Představa trvalého života na dluh je stejný nesmysl jako perpetum mobile.
I dluhy, které je možno splácet, jsou mnohem a mnohem dražší o své úroky, než život, ve kterém je rovnováha výdajů a příjmů. Úroky z dluhů jen snižují naši životní úroveň, a také nás dělají závislé na těch, co nám půjčují.
Křičet po sociální spravedlnosti a neptat se, z čeho ji zaplatíme, je nezodpovědnost a zločin právě na těch potřebných.
I kdyby v komunistických volbách celý národ řekl komunistům ne, vůbec nic by se nestalo. Moskva své tanky k nám poslala v roce 1968 právě proto, aby jakékoliv svobodné volby znemožnila, když věděla, že vývoj v republice k nim směřuje. Proto ty své tanky ani po komunistických volbách nestáhla.
Komunisté by se také nestáhli od moci, jak bylo vidět v listopadu 1989. Masakr studentů na Národní třídě to dokazuje. Jejich protest a následné demonstrace, které komunistický režim svrhly, to byly pravé svobodné volby. Naši svobodu ve studené válce se SSSR vybojovaly USA. Hospodářství SSSR se vinou nesmyslného zbrojení zhroutilo, což si vynutilo následné změny v jeho politice. Ne disidenti, ale USA byly naším skutečným osvoboditelem. Bez nich by u nás byl ještě komunismus jako v Severní Koreji.
Komunistické volby byl komunistický podvod, který měl zastřít zločinnou vládu komunistů, což všichni věděli. Proto také lidé z obav před odvetou za neúčast ve volbách k volbám chodili. Nechodili ani za plentu, aby znemožnili odhalení, že volili proti. Na malých vesnicích, kde se všichni znají, by po takovém činu následovala tvrdá komunistická represe – například pracovní v družstvu.
I ve městech měli komunisté způsoby, jak zjistit, jak kdo volí, a když postih nepřišel hned, přišel později v podobě posudku z příslušného komunistického výboru a žadatel nedostal byt, o který žádal, nesměl on nebo děti na školu a podobně. Nikdo se proto nechtěl zbytečně vystavovat nebezpečí komunistického teroru, zvlášť když se ve volbách o ničem nerozhodovalo. Proto k těmto volbám chodili proti své vůli i manželé Tomášovi; z přesvědčení tam chodil F. Drtikol. Zřejmě tam chodili i lidé z KV.
Tvrzení, že toto byly řádné volby, které vyjadřovaly podporu komunistům, a kdo k nim chodil, tak je podporoval, je jedna z mnoha obrovských a sprostých lží komunistů, kterými nás komunisté krmili 40 let. Kdo toto tvrzení ještě teď neustále opakuje, oslavuje ušlechtilé komunisty a pomlouvá nestraníky, kteří se režimu stavěli v rámci svých možností na odpor, a haní svobodnou první republiku jako stát „velkouzenářů a služek“, je stejně sprostý darebák a zločinec, jako byli komunisté. Tím se k nim veřejně přihlašuje.
Účast v komunistických volbách byla výsledkem komunistického teroru a je hanbou nikoliv utlačovaných nestraníků, ale jejich utlačovatelů – komunistů. Jen mravní zvrhlíci, kteří běžně dělají z obětí viníky a viníky nejen neodsuzují, ale oslavují jako vzory ušlechtilosti, mohou vinu za účast v komunistických volbách házet na nestraníky.
Web Kauza Vacek je baštou přátel komunistů, kterým vadí odhalování komunistických zločinů a praktik, a proto, když je nemohou vyvrátit, používají stejný komunistický trik: prohlašují nepřítele komunistů za nepříčetného, přesně podle vzoru tehdejších komunistických představitelů. Jedním z jejich způsobů, jak odpůrce zničit, bylo zavřít je do blázince. Dnešní přátelé komunistů stále používají jejich zločinné praktiky. Když nemohou nechat zavřít, alespoň odpůrce prohlásí za blázna.
Zapomínají však, že je to trestný čin, za který je trest vězením.
Skutečně jen otrlí a bezcharakterní komunisté mohou odhalování komunistických zločinů prohlašovat za projev duševní nepříčetnosti. Vědí dobře, proč se pod své názory zbaběle nepodepisují. Jsou zbabělí stejně jako ti, které brání!