Jiří Vacek - duchovní učitel

Luděk Hudec, Jiří Vacek

Srdečně Vás zdravím.

Při čtení Vaší stránky jsem si vzpomněl na svůj osobní zážitek, a protože dění minulých dnů kolem výročí listopadu nebo října ukazuje, jak je historická paměť národa chabá a stále metodicky tlumená a deformovaná exponenty minulého režimu, usazenými stále na vlivných místech, Vám ho popíši. Je opravdu třeba mladé generaci ukazovat, co byly nacismus a komunismus. Jejich lži a vemlouvavost pomocí nich a demagogie mají pořád svou platnost na cestě k ovládnutí myšlení neinformovaných a nemyslících lidí. V článku nebudu jmenovat, protože nevím, líbilo-li by se to pozůstalým mého postiženého kolegy a přítele, v mých vzpomínkách ušlechtilého člověka, jemuž vděčím mnohé, co mne v té době, na začátku života po státnici formovalo v mých názorech a zkušenostech. Budu mu říkat pan Oldřich H.

Jaká byla za vlády komunistů svoboda a způsoby jednání, je možné ukázat právě na tomto případě.

Učili jsme na vysoké škole, seděli spolu v jedné kanceláři. Bylo to asi v r. 1952, ve druhém roce našeho působení na nové brněnské vysoké škole Vojenské technické akademii. Seděl jsem za svým stolem a připravoval se na výuku, když jsem si všiml, že si pan Oldřich H. dává své osobní věci z psacího stolu do aktovky. Že tedy odchází. Na můj dotaz, co to dělá, mi odpověděl, že bude učit na VUT. Tvářil se velmi podivně. Nebyla v tom žádná radost z toho, že odchází na druhou vysokou školu, na niž by sám raději chtěl jít např. za lepší perspektivou na odbornou práci. Ani osobní loučení podáním ruky po 3 letech spolupráce na mne neudělalo dobrý dojem. Vše mi připadalo divné. Vysvětlení přišlo po několika týdnech, kdy jsem se dověděl, že byl zatčen. Po dalších měsících jsem se dověděl, že byl v Bratislavském monstrprocesu s mnoha lidmi odsouzen k 11 rokům vězení za rozvracení lidově-demokratického zřízení.

Jaká byla skutečnost jsem se dovídal později útržkovitě při různých náhodných setkáních s okolními lidmi, kteří něco víc věděli. Pro tehdejší VTA, pozdější VAAZ, nebylo vhodné, aby byl zatčen její zaměstnanec, a tak dostal výpověď (nebo pod tlakem dal s tím, že chce pracovat na VUT a že o tom nikde nebude mluvit – to nevím) a formálně tedy na VUT přešel. Z jeho pozdějšího vyprávění vím znění rozsudku stručně asi takto: „Jako vysokoškolský učitel věděl, že jedině marxismus a leninismus je pravdivý a přesto chtěl naši mládež kazit a scházel se v kroužku posluchačů s katolickým Dr. theologie“. Ve vězení strávil 8 roků. Po propuštění nesměl několik let pracovat v Brně. Jako vzdělaný člověk a věřící katolík se chtěl prostě vzdělat v teologii. Učili jsme statiku, tedy matematiku a grafiku pro zpracování statických výpočtů. Přednášky o víře a filozofii to nebyly a šlo v této věci zcela o naši soukromou záležitost bez vnějšího vlivu.

Takový je jeden malý kousek pravdy o cestě ke komunistickým „světlým zítřkům“. O tom jak vypadal v praxi sociálně – spravedlivý řád ještě dodám, že jsem měl v té době plat 1100 Kč hrubého, zatím co moji žáci měli 1500Kč kapesného, bydlení a stravu. Inu opravdu „úsvit světlých zítřků“. Ale jenom pro malou hrstku komunistů a jejich přisluhovačů. Kdybych si jako mladý učitel na vysoké škole dovolil jít podat žádost o přidělení bytu, byl bych na úřadě pokládán za blázna, nebo blbce, protože bych si sice žádost mohl podat, ale každý věděl, že se bytu jako bezpartijní příslušník inteligence, sotva v „historicky krátké době“, jak komunisté rádi říkali, dočkám. Neměl jsem v dotazníku potřebné body, přidělované za příslušnost v KSČ a jejích mocenských „prodloužených rukách“, jako byl svaz mládeže.

Přeji pěkné dny, vnitřní pokroky k poznání a potřebnou sílu vlivem Boží milosti.

L. Hudec

* * *

Pro ty neznalé. Žádosti o byt, přijetí na školu, ale i do domu důchodců, komunisté „bodovali“ a vítězili ti, kteří dostali nejvíce bodů. Za členství u komunistů vlastní nebo i rodičů bylo 100 bodů, nestraníci měli nulu. Za každou angažovanost ve prospěch režimu, například za funkci v uličním, my jsme říkali uličnickém, výboru atd. byly další body. Proto komunisté byly vždy ve všech pořadnících prví a nestraníci neměli naději buď vůbec nebo  až co zbylo po komunistech. Znám proto případy, že lidé vstupovali do komunistické strany, protože jinak byt nemohli sehnat. Také my jsme bydleli proto desítky let v bytě -kuchyň a pokoj, bez příslušenství, bez ústředního topení, koupelny a se společným WC na chodbě mimo byt.

To je jen jeden z mnoha důvodů, proč neuznávám ušlechtilost žádného komunisty. Byl to systém, ve kterém straníci trvale poškozovali nestraníky.

J. Vacek