Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Zločiny na Češích začali Němci páchat ještě před Mnichovem v roce 1938. Neminul den, ve kterém by čeští obyvatelé našeho pohraničí nebyli vystaveni surovým útokům včetně našich dětí. Již i němečtí spolužáci českých dětí jim nadávali a bili je. Dospělí se k tomu přidávali. Byli i vážně zranění a mrtví. Přepadání českých úřadů – pošt, celnic, policie atd. bylo na denním pořádku.

Po okupaci naší země 15. března 1939 německý teror vypukl naplno. Ano, německý teror, protože nacista není nic jiného než označení nacionalismem posedlého Němce. Takoví za války byli všichni a nejen členové nacistické strany.

Zatýkání, věznění a popravy se konaly denně. Nejhorlivější byli v tomto směru naši Němci. V Brně například platili vstupné, jen aby mohli pozorovat a patřičně vychutnávat popravy českých vlastenců. To nebyla výjimka. Takových případů za války bylo mnoho. Popisuje je i například J. Beneš v knize „V německém zajetí“.

Jak běžně zacházeli Němci s českými vězni, se můžeme dočíst v Lidových novinách ze dne 8.11.2013 v článku historika Josefa Tomeše „Kazetka a jeho dvě mise v čele LN“. Článek líčí život jednoho z redaktorů LN před válkou.

Z článku uvádím:

Represáliím po atentátu na Heydricha Z. Klíma unikl, koncem července 1942 se však o něho začalo zajímat gestapo, pravděpodobně v důsledku udání konfidentky Marie Fridichové, telefonistky z Melantrichu, případně bývalého švagra jeho poslední manželky, advokáta dr. Svatopluka Borůvky. Nejprve ho vyzvalo, aby písemně zodpověděl 45 otázek, jež se mimo jiné týkaly jeho styků s Edvardem Benešem, různými židovskými politiky, novináři a podnikateli i s německou protihitlerovskou emigrací v Československu, zejména s inženýrem Formisem. Dne 3. srpna 1942 byl předvolán k výslechu do Petschkova paláce, zde zatčen a po několikadenním věznění na Pankráci transportován do terezínské Malé pevnosti, kde byl vzápětí bestiálně umučen. Spolu se třemi dalšími vězni, předurčenými pražským gestapem k okamžité fyzické likvidaci, byl nejprve surově zbit, poté několik dní držen o hladu v cele smrti, v níž byl za první světové války vězněn Gavrilo Princip, a nakonec pod ranami obušků donucen sníst bramborovou kaši s koncentrátem soli, pepře a pálivé papriky a ponechán řadu hodin bez doušku vody. Všichni nešťastníci, jimž koncentrát rozežral útroby, v hrozných bolestech zemřeli…

Klímovy ostatky byly v zaplombované rakvi vydány rodině spolu s úmrtním listem, uvádějícím jako diagnózu „všeobecnou sepsi“. Konec výňatku.

Jakkoliv hrozný byl osud Z. Klímy, ve válce nebyl nejen ojedinělý, ale pravidlem. Takové věci se děly denně jak na běžícím pásu. Neminul den, aby nebyl nějaký Čech zavražděn. Právě naopak: zpravidla se jednalo o desítky až stovky případů denně. Koncentráky byly například doslova a nikoliv obrazně „továrny na smrt“. Nebyly určeny za věznice, ale jejich posláním bylo organizované masové vraždění.

To nebyla většinou represe vyvolaná protiněmeckou činností, ale plánované postupné vyvražďování Čechů, které začínalo s jejich představiteli: důstojníky, legionáři, umělci, novináři; prostě elitou národa.

Šest let si nikdo z nás nebyl jist životem svým ani svých blízkých. Všichni jsme také věděli, že pokud Němci vyhrají, bude s námi všemi konec.

Když k tomu připočteme všechny hrůzy spáchané Němci, které se po válce zveřejňovaly, vyprávění těch, kteří přežili koncentrák, ale i Pražské povstání, ve kterém Němci vraždili, kam vstoupili, každého od dětí po těhotné ženy, nikdo se nemůže divit, že skutečně zanedbatelná část národa vzala odplatu do svých rukou. S podivem naopak je, že nedošlo k masovému vraždění Němců, které oni sami na nás 6 let trvale prováděli.

Všimněme si dobře tradice předválečných Lidových novin a jejich redaktorů: Karel Čapek, F. Peroutka, Z. Klíma a další. Byli to skuteční čeští vlastenci a ze všech svých sil hájili svou zem. Dnes redaktoři LN hájí naopak zájmy Němců a zakrývají a omlouvají jejich zločiny přesně v duchu Hitlerovy demagogie a lhaní. Podle jejich dnešních převrácených hledisek Čapek a další byli „nacionalisty“. Tím je podle Lidových novin dnes každý, kdo říká pravdu o Němcích za války.

Vrcholem cynismu a pokleslosti těchto lidí je, že nám neustále sugerují, že jsme stejní jako byli Němci ve válce. Za německé peníze otravují svým skutečným německým nacionalismem celý náš národ.

Protože tisk a z části i televize je v jejich rukách, jejích dílo se jim daří. Volení představitelé národa, kteří mají hájit naše zájmy, místo toho bojují o moc a peníze pro sebe nebo se velezrádcům republiky jezdí podbízet do Mnichova.