Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

V následujícím jsou popsány pouze některé z mnoha zvířeckých německých zločinů. Je jich uvedena opravdu jen velmi malá část.

Ve skutečnosti se Němci dopouštěli 6 let nepřetržitě na každém Čechovi hned několika zločinů a to i na mně – na dítěti.

Byl jsem zcela nezákonně podroben německému rozhodování obecně, ale i ve zvláštních případech, například:

Byl jsem držen nuceně v podvýživě, což se projevilo oslabením mého těla ve vývoji.

Nesměl jsem studovat na gymnáziu.

Nezákonné věznění mého otce mně uvrhlo do velké nouze na několik roků.

Denně jsem musel zpívat ve škole německé hymny opěvující německou nadřazenost nad světem a přednášet nazpaměť naučené oslavné životopisy vrahů Hitlera a jemu podobných. Nesměl jsem se učit dějiny vlastního národa.

Žil jsem v neustálém strachu o holý život, jednak při náletech a při pražském povstání, jednak strachem z poslání do koncentráku.

Všechny možnosti osobního vyžití ve volném čase Němci zrušili: Sokol, skaut a všechny další. O prázdninových táborech se nám mohlo jen zdát.

Možnost sportovat prakticky nebyla. Nedostatek jídla jakýkoliv usilovnější trénink znemožňoval. Nebyly míče od tenisáků až po fotbalové a další. Duše do kol natož závodní galusky nebyly k sehnání. Tyto nedostatky s koncem války nezmizely, ale trvaly dlouhé měsíce dál.

I po válce, kdo chtěl koupit novou gramofonovou desku, musel nejprve odevzdat starou. Nedostatek všeho druhu trval po válce dál. Žádný zázračný obrat, jak jsme lživě přesvědčováni, do mírových poměrů s koncem války nenastal.

Potraviny na příděl a tedy nedostatek jídla byly ještě dlouhé roky. To zdaleka nebyl mír, normální mírová doba. Také jsme dobře věděli, že za to vše mohou Němci.

Na konci války jsme proto kopali s hadráky. To se vzaly staré hadry, zmačkaly do koule a zašily se do pevnějšího povlaku. Nejlepší byly ze starých pánských klobouků.

Jaká s nimi byla hra, si každý může představit. Ani kopání dlouho nevydržely a rozpadly se.

Tak hluboko do života každého z nás Němci násilně zasahovali celých 6 let.

Nekonaly se ani prázdninové tábory, což pro mnoho dětí městských znamenalo zůstat doma a potulovat se po ulicích.

Dodnes vzpomínám, jak se o takových prázdninách bezútěšně vlekl čas.

Německé děti byly naopak posílány do Protektorátu a zde doslova v hojnosti vykrmovány na náš účet a současně vyučovány tak, aby si osvojili k nám pohrdání a nenávist. Byly opravdu připravovány na to, jak budou českým otrokům vládnout.

Takto vychované děti byly naprosto neschopné nějaké převýchovy a ani o ni neměly nejmenší zájem. Dnes jsou z takto vychovaných dětí největší „Čechožrouti“ v revanšistických spolcích.

Takto a často mnohem více byl postižen každý Čech.

Nesmíme však pro tyto jednotlivé hrůzy bestiálních projevů německého charakteru zapomínat na zločin základní a zásadní, v jehož rámci se odvíjely zločiny jednotlivé.

Tímto zločinem je postupné plánovité vyvražďování českého národa, které trvalo nepřetržitě po celou dobu okupace, to jest 6 let.

Na jeho konci bylo nejméně 360 tisíc zavražděných Čechů, z toho tisíce žen a mnoho dětí počínaje kojenci.

Jejich zabíjení po příjezdu do koncentráků bylo německou oblíbenou kratochvílí. Vytrhli kojence matce z náručí, chytli jej za nohy a před očima matky mu úderem o zeď rozbili hlavu.

Jsou popsány i případy, že esesáci před očima matek házeli jejich živé děti do plamenů hořících hranic.

Ostatně při vypalování celých vesnic toto Němci dělali se všemi jejich obyvateli bez rozdílů: upalovali je za živa.