Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

ČT2 a Prima ZOOM vysílají mnoho pořadů o 2. světové válce: na faktech ukazují, jak to vše doopravdy bylo. Jedním z těchto pořadů byl i francouzský film „Hitlerovi kameramani“ na ČT2, úterý 21. 10. 14, 20 hodin.

Film odhaluje nacistickou propagandu. Nacisté netočili nikdy dokumenty, ale výhradně svou propagandu. Pokud v jejich dílech hledáme pravdu, hledáme marně, protože tam není. Cílem této propagandy jedině bylo udržet nacisty u moci a přimět Němce bojovat už prohranou válku až do konce.

Hitler líčí ve své knize „Mein Kampf“ (Můj boj), jak dospěl k přesvědčení, že v 1. světové válce nebyli Němci poraženi vojensky, ale působením nepřátelské propagandy a rozhodl se tomu čelit propagandou vlastní.

Její základ spočíval na známém hesle: „Stokrát opakovaná lež je pravda“. Již to samo je lež. Lež je vždy lež a jako taková účinkuje, ale je-li neustále opakována, lidé jí začnou věřit. Tím se nacisté vždy řídili a jejich přátelé se tím řídí dodnes. Bez ustání lžou, a když lidé nemají jiné informace, tak jim věří.

V rámci svého tažení za ovládnutí celé Evropy, včetně vyvraždění Židů a Slovanů, Hitler využil již tehdy mezi Němci rozšířeného přesvědčení o nadřazenosti jejich rasy nad druhými a slíbil jim, když mu svěří moc, tak toto přesvědčení uvede ve skutek. Slíbil Němcům nadvládu nad Židy a Slovany, kteří se měli buď stát otroky, nebo být zavražděni.

Němci mu ve svobodných volbách tuto moc dali a to jak v samém Německu tak i Němci v Čechách a na Moravě. S vidinou sebe jako pánů velkostatků, na nichž pracují jako otroci pro ně méněcenné rasy, Němci i Rakušané tuto nabídku přijali a Hitler je v této představě udržel až do svého konce.

Tento slib lákavého příštího dobra dostal Hitlera k moci. V roce 1935 hřímal: „Dejte mně Německo a za 10 let uvidíte, co z něho udělám.“

V roce 1945 jsme to viděli, ale naše vítězství bylo až příliš draze vykoupeno. 360 tisíc zavražděných Čechů mluví jasně.

Aby lež mohla nerušeně účinkovat, musí se zamezit šíření pravdy. Proto je nutné nastolit tuhou, centrální censuru, ovládnout všechny sdělovací prostředky a šířit jimi jedinou svou pravdu neboli lež.

Navíc, aby lhaní bylo přijímáno, je nutné lhát líbivě. Šíří se pouze příznivé zprávy a ty, co se nehodí, se prostě neříkají a neukazují. I to je lhaní a velmi záludné a účinné, protože právě pro neznalost pravdy se jen těžko odhaluje. Němečtí kameramani měli přísně zakázáno točit cokoliv jiného, než měli výslovně dovoleno. Neuposlechnutí se přísně trestalo.

Ošálit svět svou propagandou se Hitlerovi plně podařilo. Již v roce 1936 nacisté úspěšně obelhali veřejné světové mínění zejména pořádáním berlínské olympiády. Ošálený svět obdivoval Němce, co všechno dokázali, a neviděl, co se děje s Židy a židovskými obchody a jak Hitler zbrojí.

Totéž se Hitlerovi podařilo v době Mnichova. Se lhaním o utrpení sudetských Němců a o zlých Češích plně uspěl a to již v době, kdy několik let Německo nebylo demokratickým státem a v koncentrácích trpěli Hitlerovi odpůrci a Židé.

Tehdejší vedení Československa prohrálo bitvu o veřejné mínění, protože včas nerozpoznalo nebezpečnou moc Hitlerovy propagandy. Zatím co sudetoněmecké kanceláře o Československu doslova dnem i nocí chrlily jednu lež za druhou, lidé zodpovědní za stát a jeho obranu chodili v 5 hodin odpoledne z práce domů. Vyklidili tím sudeťácké propagandě o pogromech Čechů na Němcích naprosto pole v pošetilé víře, že pravda zvítězí sama sebou, že ji není třeba říkat a bránit.

To je naprostý a nezodpovědný omyl. Tam, kde se vytrvale lže, pravda se nesmí říkat a pravdivé zprávy není možné získat, tam se v myslích lidí usídlí lež, která je přijímána za pravdu. Ta pak ovládá jejich myšlení a jednání. Zvláště těch, co neumí samostatně myslet.

Hitler ovládal plně myšlení Němců tak, že mu věřili do posledních hodin války svou propagandou, že pomocí tajných zbraní zvítězí.

Ve válce působila obrovská německá propagandistická mašinerie, která byla plně ústředně ovládána a řízena tak, aby se Němci dozvídali, jen co nacisté chtěli, aby slyšeli a viděli.

Filmovat válku smělo pouze několik set vybraných kameramanů. Točili pouze němé filmy. Ty posílali do ústředních laboratoří, kde snímky byly upravovány a dodatečně ozvučeny. Ani tito kameramani nesměli točit nic, co by nepůsobilo dobře – například mrtvé a zraněné, rozbořená města, popravy a podobně.

Museli točit jen pěkně ustrojené a dobře živené německé vojáky, jak s radostným smíchem jedou na nákladních autech bez odporu nepřátelskou zemí. Pokud snímali spojenecké vojáky, tak jen otrhané, špinavé a zoufalé zajatce, kteří se vlečou v nekonečných zástupech po silnici.

Život německých vojáků na frontě byl líčen jako velká pohoda. Byli například filmováni, jak vyrábí ve volných chvílích hračky pro děti nebo bezstarostně a vesele sportují, jakoby válka byla příjemné dobrodružství.

Když se již nebylo možné vyhnout záběrům vybombardovaných německých měst, tak podávali jen obrazy statečných obyvatel, jak srdnatě snáší svůj osud a jsou odhodláni zůstat navždy věrni svému milovanému Führerovi.

Obdobně tomu bylo i s novinami pro vojáky. Existovaly celé vojenské vlaky, které pro ně tiskly noviny, aby jim dodávaly nadšení pro jejich boj a vyvolávaly víru, že Hitler obrátí válku v jejich prospěch svými tajnými zbraněmi.

Stejně působil i rozhlas. Navíc za poslech cizích stanic byl trest smrti. Právě za tento poslech Londýna byl v našem domě popraven jeden nájemník. Není určitě náhodu, že na patře s ním bydlela německá rodina. Vlastně česká, protože po válce se najednou hlásili k Čechům.

Zajímavé byly i odpovědi některých tehdejších německých vojáků ve filmu, proč nekapitulovali, když válka byla již prohraná, jak si dobře uvědomovali: „Báli jsme se Rusů“. Proč, to film již neřekl, ale není snadné si důvod domyslet. Věděli dobře, jakých obrovských a nelidských zločinů se oni sami na obyvatelích tehdejšího SSSR celé roky dopouštěli a báli se spravedlivé odplaty.

To současně dokazuje, že o těchto zločinech němečtí vojáci dobře věděli a často se na nich i sami podíleli. Když přímo nevraždili nevinné civilisty, tak alespoň hlídali ty, co je popravovali. Věděli dobře, proč se bojí.

Byla to právě tato obrovská propagandistická mašinerie, která věrně sloužila Hitlerovi a neustále chrlila jednu lež za druhou a udržovala Němce v naději, že se jim podaří stát se pány Evropy a udělat z poražených ras, což jsou pro ně Slované, své otroky nebo je rovnou vyvraždí jako Židy.

Po válce nebyl nikdo z těchto věrných služebníků Hitlera potrestán. Naopak v německém filmu a kultuře působili volně dál. Za války tento způsob propagandy Němci samozřejmě využívali proti porobeným národům včetně Čechů.

Její cíl v případě českého národa byl ale jiný. Němce měla nacistická propaganda vést k vítězství ve válce. Ve svém zaměření na Čechy měla účel zcela opačný. Byla jedním z nástrojů, který připravoval „konečné řešení českého prostoru“, jak genocidu Čechů Němci nazývali. Češi, jak představitelé Říše již před válkou rozhodli, měli být vyvražděni a jejich země se měla stát trvale německou.

Toto rozhodnutí bylo postupně za války uskutečňováno s tím, že naše konečná genocida proběhne po vítězství ve válce. I ještě za války zločiny proti Čechům byly odporné. Měly je zbavit veškeré inteligence a přirozených vůdců. Zavření všech českých vysokých škol, uvěznění vysokoškoláků v koncentráku, denní popravy legionářů, důstojníků, spisovatelů a umělců podle předem připravovaného seznamu byly součástí tohoto plánu.

Němci, sídlící v Čechách, tyto a mnohé další zločiny znali, ale nejen proti nim neprotestovali, ale plně je schvalovali a také se na nich podíleli. Německá propaganda, která byla součástí tohoto plánu na naše vyvraždění, měla jako hlavní úkol zlomit český odpor a české národní vědomí.

Proto jedním z prvých opatření byl naprostý zákaz vyučování českých dějin. Dějiny jsou totiž pamětí národa, jsou součástí jeho existence i totožnosti, a proto musela být jejich znalost zničena. Národ bez dějin je stejně ztracený jako člověk, který úplně ztratí paměť. Tento pocit beznaděje a méněcennosti se právě Němci snažili nám naočkovat.

Totalitní censura zamezovala šíření jakýchkoliv pro Němce nepřátelských zpráv. Součástí tažení proti všemu pro Němce nepřípustnému byl trest smrti za poslouchání cizího rozhlasu. Naopak i český rozhlas musel mít denní německé vysílání v délce několika hodin.

Nebylo to nic jiného než šest let trvající vymývání mozků. Cílem bylo zastrašit a zlomit celý národ, vsugerovat nám německý pohled na nás, ve kterém jsme byli ti méněcenní a oni ti nadřazení. Denně jsme byli vystaveni lživé německé propagandě bez možnosti jiných informací s cílem učinit z nás poslušné stádo méněcenných bytostí. Pro Němce jsme opravdu za okupace nebyli nic jiného než méněcenná rasa, která podle jejich rozhodnutí nemá právo ani existovat.

Po konci války jsme byli až do sametové revoluce terčem jiné totalitní propagandy, tentokrát komunistické. Jejím cílem nebylo naše vyvraždění, ale učinit z nás nadšené a poslušné poddané Moskvy. Opět jsme byli odděleni od svobodné výměny informací. Censura byla tuhá, ale nevraždila za poslech cizího rozhlasu. Pouze jej rušila.

Po sametové revoluci jsme konečně dosáhli volného a svobodného přístupu k informacím, ale cílem propagandy živlů nepřátelských české státnosti a samostatnosti jsme zůstali.

Tato propaganda, která je pokračováním hitlerovské, pochází z řad těch Němců, kteří se nesmířili s porážkou ve 2. světové válce a snaží se ze všech sil její výsledky změnit pomocí známé Hitlerovy poučky: „Stále opakované lži lidé věří jako pravdě“.

Z obětí německých zločinů Židů a Slovanů se dělají zločinci. Nemluví se o německých zločinech, ale o poválečné odplatě za ně. Údajné zločiny na Němcích se vyjímají ze souvislostí. Zamlčují se jejich příčiny, které Němci sami za války vyvolali.

Když dnes není možné zakázat učit dějiny, tak se alespoň neustále lživě překrucují přesně podle zásad totalitní propagandy pro vlastní potřebu.

Nemožnost ústřední censury se obchází tak, že nepřátelé české státnosti doslova skoupí veškeré české deníky a ty pak nás zahrnují propagandou, která je obdobou té nacistické. Opět slyšíme o nevinně trpících Němcích a zlých Češích, kteří je vyhnali ze své země, jak jsme méněcenní a podobně.

Ani slova z jejich strany, že se za války dopustili velezrady Československa, jehož občany byli, a aktivně se zbraní v ruce pomáhali Hitlerovi vyhrát válku, a umožnit mu tím naši genocidu až vyhrají. Neučinili nejen nic na obranu demokratického Československa, ale naopak se spolčili s Hitlerem, aby nás zničili.

Současně si stěžují, že jsme s takovými „spoluobčany“ odmítli žít ve společném státě. Byli to oni, kteří si svým jednáním připravili svůj osud, ale ani v nejmenším nepřipouští, že jsou za něj zodpovědní.

Za Hitlera plně přijali přesvědčení o nadřazenosti své německé rasy nad Slovany a Židy včetně práva nám nejen vládnout, ale i vraždit podle svého rozhodnutí. Svým chováním a vyjadřováním dokazují, že vůbec nepochopili, čeho se dopustili a necítí za to nejmenší zodpovědnost nebo vinu.

V tomto dokumentárním filmu z naší doby jeden německý pamětník dostal otázku: „Proč jste nekapitulovali, když byla válka prohraná?“ Odpověď zněla: „Báli jsme se Rusů!“ Proč se jich báli, ale neříká. Všichni Němci dobře věděli, jaké zločiny v bývalém SSSR páchali. Zavraždili nejméně 10 milionů dětí, žen a mužů, vypálili a zničili mnoho tisíc vesnic a měst.

Jiný pamětník říká, že až do konce války věřili, že Hitler ji svými tajnými zbraněmi nakonec vyhraje. Ač dobře znali pravdu o svých hrozných zločinech, kterých se dopouštěli, přece Hitlera stále podporovali. Jinými slovy tyto zločiny schvalovali.

Zločinů se dopouštěli všichni Němci. Nebyl rozdíl mezi Němci říšskými a sudeťáky. Vlastně byl. Všichni, co jsme žili v Protektorátu, jsme věděli, že ti naši jsou horší. Strašlivě nás nenáviděli, ponižovali a pomáhali horlivěji vraždit než ti říšští.

Všichni věřili Hitlerovi a až do poslední minuty zabíjeli spojenecké vojáky, včetně těch našich, a vraždili vězně doslova do samého konce války.

Za svého vůdce si zvolili Henleina a K. H. Franka, což byli spolupracovníci Hitlera a hromadní vrazi Čechů. Nemají jedinou výmluvu, protože v naprosto svobodných volbách na jaře 1938 v Československu je volilo 99,9 %.

Neučinili za války jediný pokus o obnovu Československa, ale ze všech sil až do konce bojovali nejen proti jeho obnovení, ale i za vyvraždění Čechů. Svými činy ztratili právo být občany tohoto státu. Místo demokracie zvolili nacismus a mnozí z nepřátelství k nám dnes znovu bojují proti všemu opravdu českému.

Hájí se občanskými právy, právě těmi, které sami dobrovolně zavrhli. Ze svých obětí dělají viníky.

Ve skutečnosti tato propaganda není ničím jiným než pro dnešní dobu upraveným Hitlerovským a nacistickým lhaním. Je velkou nedbalostí a nezodpovědností těch, kteří vedli a vedou náš stát, že se proti této propagandě nejen nepostavili, ale umožnili její nerušené působení například tím, že nezamezili, aby se všechny české deníky nedostaly do rukou německých majitelů a chrlili lživou protičeskou propagandu.

Pak tyto protičeské noviny v češtině tvrdí nestoudnosti typu: „Češi nikdy nebojovali“ nebo „za Protektorátu Češi málo trpěli“ nebo „za Rakouska nám bylo dobře“.

Za nepřítomnosti a dokonce nemožnosti publikace opačných názorů, těmto lžím podléhá část nemyslících Čechů, kteří vidí české dějiny očima Němců.

To je přesně cíl, který tito nepřátelé české státnosti sledují. Zbavit nás našeho češství a nahradit je německým myšlením a chápáním světa i nás samých. Jiní si od toho slibují obnovu starých zlatých časů katolické církve, které si vysloužila za podporu zájmů rakouské – nikoliv české – monarchie.

Jedni nás chtěli vyvraždit, jiní nás přivedli do područí Stalina a Moskvy, a třetí by byli rádi, kdyby za nás vládl Řím. Pokus o to již učinili v návrhu smlouvy s Vatikánem. Jeho právo by bylo nadřazeno právu českému.

Zájem těch všech o nás je nepochybný. Co za ním je, ať každý posoudí sám a jedná a myslí tak, aby měl na zřeteli náš skutečný zájem a prospěch, a nikoliv ten cizí.