Jiří Vacek - duchovní učitel

 Jiří Vacek

Nepřátelé všeho českého se nás snaží neustále přesvědčovat o tom, jak blahodárná byla vláda Habsburků nad Čechy.

Již sama skutečnost, že nás zatáhli do první světové války po boku pruského Německa s cílem ovládnutí světa, což mělo za následek smrt několika set tisíc českých mužů, byla sama obrovským zločinem.

Jak zpátečnická a škodlivá jejich vláda nad Čechy byla, vyplývá z toho, že Habsburkové vědomě a úmyslně bránili nástupu průmyslové revoluce a tím způsobili Čechům nesmírné hospodářské škody jejich tehdejší zaostalostí za světem.

Tuto pravdu jasně odhalují samy Lidové noviny v článku ze soboty 20. září 2014. Článek napsal známý ekonom Pavel Kohout. Jmenuje se „Jak zvýšit světovou inteligenci“. Je naprosto seriózní.

Z článku vyjímám:

Odpor Habsburků

Jód, železo a další stopové prvky jsou však relativně menším problémem ve srovnání s jiným, který stojí lidstvo pravděpodobně mnohem více než miliardu bodů IQ. Také tento problém po mnoho století sužoval Evropu.

Ani on však nevyžaduje žádné investice pro úspěšné vyřešení. Podívejme se na historii našich zemí. Proč začala průmyslová revoluce na našem území se zpožděním mnoha desítek let za Anglií, Francií, Nizozemskem, Švýcarskem a některými německými státy? Odpověď je jednoduchá: Habsburkové si to nepřáli.

„František I. byl proti rozvoji průmyslu,“ uvádějí Daron Acegomlu a James Robinson v knize Why Nations Fail (Proč národy krachují). „Průmysl vedl ke vzniku továren, ty měly za následek koncentraci dělníků ve městech, zejména v hlavním městě Vídni. Tito dělníci se mohli stát oponenty absolutismu.

Františkovou politikou bylo uchovat moc tradičních elit a politicko-ekonomický status quo. Chtěl udržet společnost na agrární bázi. František věřil, že v první řádě je třeba zabránit stavbě továren. To také učinil dekretem z roku 1802, který zakázal budovat ve Vídni nové továrny. A místo podpory technického rozvoje zakázal dovoz nových strojů až do roku 1811.“

Obdobným způsobem František I. bojkotoval rozvoj železnic a vlastně čehokoliv nového. Jeho nástupce Ferdinand I. Dobrotivý byl sice lidmi oblíben, ale kvůli svým zdravotním omezením byl neschopný vlády. Průmyslová revoluce v rakouské monarchii začala až za císaře Františka Josefa I., jehož reformy z 50. let 19. století, ač politicky konzervativní, otevřely cestu podnikání a průmyslu. Proč jsme byli nuceni čekat půl století a zaostat navždy za vyspělým Západem? Protože František I. a především Ferdinand I. byli s největší pravděpodobností mentálně retardovaní v důsledku genetické degenerace. (V případě císaře Ferdinanda I. se to ví bez nejmenších pochybností). Císař František Josef I. naštěstí byl intelektuálně přece jen o něco schopnější než jeho předchůdci.

Konec výňatku.

Příčinu této hospodářské katastrofy autor odhaluje jako mentální retardaci císařů Františka I. a Ferdinanda I.

Taková je pravda o osvícených a mocných Habsburských císařích.

Proč nám někteří politici a katoličtí hodnostáři tolik o Rakousku lžou, je zřejmé. Šlechtické rody, které vládu Habsburků podporovaly, jako byly Schwarzenbergové, měly z toho hmotný prospěch na úkor prostých Čechů. To, že se Češi měli později v Rakousku relativně dobře, nebylo zásluhou Habsburků, ale bylo to jim navzdory. Češi sami se o to svou prací zasloužili a nikoliv Habsburkové. I tak jim Habsburkové výsledky jejich práce brali a rozdělovali mezi Rakušany.

Katolíci stejně jako komunisté jsou stejní v tom, že zájmy církve kladou vždy před zájmy vlastního národa. Jedny řídí Řím, druhé Moskva.

Totéž platí v katolické církevní hierarchii. Katolická církev byla za Habsburků církví vyvolených. Jiné církve a náboženství byly nanejvýše v omezené míře trpěny, mnohé byly přímo zakázány. Proto ještě v roce 1917 kardinál Kordač prohlašoval, že „církev stojí a padá s Rakouskem“. Tehdy již tisíce Čechů bojovalo za samostatnost a také umíralo.

Jen si dobře uvědomme, co arcibiskup a hlava české katolické církve svým výrokem říká. Existence katolické církve, jediné církve od Boha vyvolených, nezávisí na Bohu, ale na stařičkém císaři Franci Josefovi a jeho moci. Projevuje naprostou nevíru v Boha. On nespoléhá na pomoc Boží a Pána Ježíše Krista, ale na moc rakouských císařů. Pravdivější svědectví o své duchovnosti tím katolická církev již nemohla podat.

Je ochotná se spojit i s mocí, která rozpoutala první světovou válku s cílem zmocnit se vlády nad Evropou a zavinila tak kromě mnohých dalších škod i smrt statisíců nevinných Čechů. To je jí jedno. Jen když ji podporuje a potlačuje náboženskou svobodu v její prospěch. Horší opak a potlačení Ježíšova učení snad není ani možný.

Za Rakouska vládla tuhá politická a náboženská nesvoboda. Tajná rakouská policie nebyla o nic lepší než StB. Obě měly stejný cíl: udržet Habsburky nebo komunisty u moci.

Jedněm ani druhým na prospěchu českého národa nezáleží, ale vždy sledují jen vlastní zájmy.