Lidice odmítly dar sudetských Němců
Jiří Krutina, Jiří Vacek
Na výročí Pražského povstání, kdy si připomínáme událost, ve které se nezlomený národ vzepnul německé okupaci a společně s blížící se Rudou armádou pomohl osvobodit svou vlast od okupantů, jsem si přečetl v německém deníku vydávaném v České republice, v Lidových novinách, že Lidice odmítly dar sudetských Němců. Jak typické.
Naposledy jsme byly svědky jiné podobné „provokace“. Opět šlo o Lidice. Na den výročí vypálení a vyhlazení Lidic předseda sudetoněmeckého landmanšaftu vyzval prezidenta Klause, aby vyhlásil v České republice rok vyhnaných Němců.
Sudetoněmecká kancelář v Praze, mimo jiné organizace, která ve svém programu má protinárodní a protistátní cíle, a její činnost na našem území měla být již dávno postavena mimo zákon Ministerstvem vnitra, jak by se stalo v každé jiné demokratické zemi, se rozhodla darovat opravdu velkorysí dar o celkové částce celých 8 000,- korun českých Lidicím na jistý projekt k 70. výročí připomenutí jejich bestiální likvidace německými okupanty.
Muži byli postříleni na místě, nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let a to takřka před zraky svých žen a dětí. Ženy byly následně deportované do koncentračního tábora Ravensbrück, většina se jich nevrátila. Děti vyjma malé skupinky určené na poněmčení byly odvezeny do vyhlazovacího tábora Chełmno, kdy byly usmrceny plynem. Vesnice byla totálně srovnaná se zemí a to včetně hřbitova. Jednalo se o zcela normální vyvraždění civilního obyvatelstva a bezprecedentní zločin genocidy. Také byl tento čin při Norimberském tribunálu důkazním usvědčujícím materiálem ze zločinu genocidy na Českém národě. Další informace o nacistické perzekuci v českých zemích lze nalézt například zde: http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/nacisticka-perzekuce-v-ceskych-zemich.html. A v dalších článcích na Českých národních listech.
Dosud se nikdo z německé strany oficiálně neomluvil, maximálně vyjádřil soucítění, ale nikdy nezazněla ze strany představitelů sudetoněmeckého landsmašaftu jasná omluva za tyto zločiny. Navíc při německém zákroku zcela prokazatelně asistovali právě tzv. „sudetští“ Němci, kteří byli přítomni přímo při zákroku, překládali rozkazy a účastnili se i vraždění. Pokud bychom nevěděli, o co skutečně usilují tito tzv. „nespravedlivě vyhnání“ a tzv. „sudetští“ Němci, tak by jinak příspěvek mohl být brán skutečně vážně jako gesto usmíření.
V tomto případě se však jedná o zcela legitimní provokaci a mám osobně za to, že i o výsměch. Strategií těchto tzv. „sudetských“ Němců je získávat krůček po krůčku jeden ústupek za druhým, až získají dostatečnou moc otevřeně prosazovat své zájmy. Další jejich strategií je popírat všechna obvinění a přitom rukama jednat v souladu se svými cíli. Proto stále platí: Sudetským Němcům nelze věřit a také jim nevěříme.
Ředitel sudetoněmecké organizace prý nechápe, proč je dar nepřijatelný. Ředitel sudetoněmecké organizace toho zjevně nechápe více, proto ani toto nepochopení není překvapením.
Není ani překvapením vyjádření „mravokárce Čechu“, katolického kněze Halíka, který se vyjádřil typicky svým „nadhledem“ a kárá lidické, dále cituji:
"Tlak na vrácení daru nebezpečně posouvá připomínky lidické tragédie zpět do dob komunistické propagandy, která tuto událost zneužívala k protiněmeckému štvaní a která sudetoněmecké organizace paušálně démonizovala. Jsem přesvědčen, že tlak na urážlivé vracení daru Sudetoněmecké kanceláře je projevem naprostého nepochopení smyslu celého projektu a podrývá úmysl učinit z Lidic místo smíření, a nikoliv dalšího potencování nacionální nenávisti."
Tomáš Halík, kněz, Česká křesťanská akademie
Katolické církvi byly vždy bližší zájmy všech možných skupin, před vlastním národem. Mimo jiné není od věci jasně zdůraznit, že nejvyšší představitel katolické církve u nás, dnes kardinál D. Duka, je současně i členem organizace sudetoněmeckého landsmašaftu a mimo jiné ještě jako arcibiskup žehnal právě vedení sudetoněmecké organizace u nás a speciálně Peteru Bartoňovi. Tato informace o dnešním kardinálovi Dukovi není v českém tisku a médiích sdělována a proto by ji český občan měl znát.
Pan mravokárce českého národa, katolický kněz Halík (který mimochodem sloužil mši za pana E. Tomáše) vidí vše po svém a tedy přesně zvráceně. Ten, kdo opakovaně potencuje nacionální nenávist, nejsou Češi, a nebo dokonce pozůstalí Lidických objetí, kteří odmítli tento nikoliv symbolický, ale výsměšný dar, jak se je snaží umravňovat a obviňovat z komunistické propagandy náš mravokárce, ale právě sudetští Němci, jejichž strategií je opakovaně vnášet tyto křivdy minulosti do pozornosti české společnosti a tak názorově českou společnost tříštit a postupně prosazovat své zájmy.
Mimo jiné od kněze Halíka nelze očekávat jiný postoj. Mimo jiné zcela otevřeně v české TV v pořadu „Největší Čech“, prohlásil, že Jan Žižka je Usáma-bin-Ládin českých dějin, tedy nebezpečný terorista Evropy. Je vidět, že nejen, že nezná skutečná historická fakta „svého“ národa a není mu asi do dneška jasná vůbec podstata husitství ani role Jana Žižky v počátcích české reformace, ale jasně nám sděluje kým opravdu je. Je nepřítelem všeho českého, a staví se do role povzneseného namyšleného mravokárce.
Pokud by danému projektu v Lidicích chybělo oněch 8 000,- českých korun, zašlu jim je osobně sám, jistě by se našlo i více stejně smýšlejících českých občanů. Tyhle každoroční provokace sudetských Němců, nesmíme brát vážně, je to jejich strategií. Nic nového pod sluncem. Jejich učitel, jako Goebbels a spol., jsou již, jak se říká profláklý.
Celá zpráva zde:
Poznámka k Lidicím:
Jak by vypadala genocida Čechů, kdyby Němci vyhráli válku, si můžeme představit podle toho, co se stalo v Lidicích. Proto je nutné tuto událost našim mladším generacím připomínat. Zničení Lidic bylo mstou za odstranění R. Heydricha československými vojáky, i když již bylo známo, že nikdo z vesnice s tím neměl nic společného! Heydrich přijel do Prahy 27. 9. 1941 coby zastupující říšský protektor a hned ten den nechal zatknout premiéra Aloise Eliáše a bývalého ministra Jiřího Havelku a popravit několik generálu bývalého československého generálního štábu, kteří stáli v čele odboje. Následně vyhlásil stanné právo a zahájil systematické masové popravování příslušníků domácího odboje. Heydrichovou pravou rukou byl sudetský Němec K. H. Frank, původně nepříliš úspěšný knihkupec s Karlových varů. Ničení Lidic bylo na jeho rozkaz filmováno a on sám se přijel na dílo zkázy podívat, tak jako mnoho nacistických pohlavárů, kteří se tím bavili.
Běsnění a nijak jinak se akce Němců nedá nazvat, bylo až psychopatické. Ušetřen nezůstal ani lidický hřbitov se 400 hroby. Náhrobní kameny a pomníky byly odvezeny do Prahy a použity do základu německých kasáren. Rakve byly vyjmuty a mrtví obráni o medailonky a zlaté zuby. Někdy byly použity i trhaviny. Jeden šestnáctiletý Němec, který se na práci podílel, to popsal takto, cituji:
„Největší legrace byla, když jsme dali nálože do hřbitova. To jste měli vidět, jak lítaly v povětří mrtvoly! Hlavy, nohy, ruce, některé hlavy s dlouhými vlasy, to byly ženské a my jsme s lebkami hráli kopanou…Až tam skončíme, tak se to urovná a oseje. Potom všechny polnosti Lidic a okolí dostane darem paní Heydrichová.“ (Eduard Stehlík: Lidické vzpomínání)
Po celý rok 1943 pokračovali pozemní práce, které měli změnit krajinu Lidic, zasypal se rybník, dokonce bylo změněno koryto řeky, zkrátka neměla zůstat vůbec nic, šlo o naprosté vymazání z mapy, aby nemohlo být v budoucnu identifikováno místo, kde Lidice stávaly. Náklady na tyto práce dosáhli téměř tří miliónů korun, které musel zaplatit pozemkový úřad z českých peněz. Veškeré úspory lidických občanů, které měli v bankách a peněžních ústavech, byly Němci zabaveny.
Ženy z Lidic byly odvezeny do koncentračního tábora Ravensbruck, kde byly drženy v nelidských podmínkách. Dělali otrockou práci, byly týrány za nejmenší přestupky, např. za ohlédnutí, nebo úplně bez příčiny. Trpěli nedostatkem spánku, zimou a hladem. Jedna lidická žena, Blažena Pitínová, z prožitého utrpení zešílela a byly SS – many zavražděna. Na jiné ženě, Marii Šroubkové, dělali nacisté zločinné pokusy a ta také zahynula. Františce Hroníkové se narodil zdravý chlapeček, ale německé dozorkyně ho hned zavraždily.
Ženy v tomto obrovském koncentračním táboře pracovaly v denních i nočních směnách 12 hodin denně za nedostatku jídla a vody. Za nejmenší provinění, např. nesplnění norem, které byly vysilující a neustále navršovány, byly trestány bitím, stáním o hladu až tři dny, ponořováním do ledové vody. Po práci musely vězenkyně stát na apelu, který trval až 4 hodiny, někdy celou noc. Dále následuje otřesná výpověď Jaroslavy Suchánkové, jedné z lidických žen:
„Vše co bylo v lágru vybudováno, ať se jednalo o budovy a vily pro SS dozorce, nebo silnice, stavěly vězenkyně holýma rukama až do vyčerpání všech svých sil. Válcování silnice se provádělo tak, že se do kamenného válce zapřáhly ženy. Vykládání bylo prováděno tak, že stála řada žen a lopatami přehazovali písek až na místo určení. Podobně byly vykládány cihly, které si holými rukama bez rukavic předávaly jedna druhé.
Ano, stála jsem a nechala se bít, protože případné kladení odporu, bránění se, by mohlo vyvolat úplný záchvat zuřivosti, který by mohl skončit tragicky. Tam stačila vteřina, kdy se nějakému esesákovi zlíbilo a kvůli nějaké své špatné náladě utloukl tu ženu na místě k smrti.
V táboře byla vybudována plynová komora, která začala nenasytně pohlcovat lidské oběti. Byly zavedeny proslulé selekce známé z vyhlazovacích táborů. Během nich jsme museli běžet bosé asi sto metrů před „komisí“, v níž byl mimo jiné lágrkommanadant a lékař. Před nimi musel proběhnout vždy celý blok. Když některá z žen běžela těžce, nebo měla šedivé vlasy, byla na pokyn lágrkommandanta vytažena holí ze zástupu, zapsáno její číslo a dána do „jugendlágru“ s určením pro plynovou komoru. To byly nesmírně stresující okamžiky, protože člověk nikdy nemohl vědět, zda se jim momentálně neznelíbí a neskončí v plynu také.“
Ladislava Himlová, lidická žena:
„Pracovala jsem v kožešnických dílnách, jejichž vedoucí byl SS – Oberscharfuhrer Alfred Pietsch, sudetský Němec z Liberce. Bil často vězněné ženy a odůvodňoval to tím, že se prý stále provádí sabotáž. Bil hlava nehlava, kopal do postižených, apod. Dozorkyně Marianne Raabová, také sudetská Němka z Liberce, nás při každé příležitosti bila….“
Atd.
Pane Halíku, káráte lidické za to, že se opovažují vyjádřit svůj postoj k tomuto výsměchu ze strany organizace sudetských Němců. A nestydíte se? Usmíření není otázkou darování „mrzkého milodaru“, ale pokání, jasné a hlasité omluvy neméně devótní jako v případě V. Havla a hlavně naprostá změna smýšlení.
A ani ta nezmění nic na dějinné zkušenosti a faktu lidických a Čechů o skutečné povaze vztahu těchto tzv. „sudetských“ Němců k českému národu.
Poznámka Jiří Vacek:
Pan Halík je zvláštní. Němci vyvraždí Lidice a srovnají je se zemí, nepoprosí za odpuštění za tento zločin, nezaplatí způsobenou škodu a neodškodní postižené a Lidice se s nimi mají smířit. S čím? Že nás Němci mohou vraždit ze své libovůle a ještě tvrdit, že jsme stejní jako oni!
Z pana Halíka mluví katolík, kterému jsou zájmy katolické církve povýšeny nejen nad zájmy vlastního národa, ale i nad prosté lidství.
Navíc dar sudeťáků 8000 Kč jasně dokazuje, jak si zničených životů a Lidic cení.
Je to skutečně neuvěřitelné. Sudeťáci a jejich organizace dodnes nepřátelsky útočí na náš stát i národ, upírají nám právo na sebeurčení a my se s nimi máme smířit právě v Lidicích. Máme se zřejmě smířit i s tím, že všichni Němci píší o zabití Heydricha jako o vraždě, což jasně dokazuje, jak i dnes myslí.
Pokud již chce pan Halík někoho smiřovat, tak ať se zaslouží o zrušení hanebnosti, která je vrcholem rasismu a nafoukanosti katolické církve a urážkou miliardy Indů. Spáchal ji papež svým „neomylným“ vyjádřením: „Jóga je blud a škodí duši“. Jen si představme, jak by asi katolíci křičeli, kdyby nějaký indický představitel prohlásil totéž o katolické církvi: „Katolictví je blud a škodí duši“. Pravdou je, že katolictví je náboženský rasismus a šíří neustále myšlenky náboženské nesnášenlivosti a vlastní nadřazenosti.