Jiří Vacek - duchovní učitel

Edvard Beneš

Z mezinárodního protestu proti německé okupaci 16. března 1939

Patnáctý březen 1939, který mne zastihl ve Spojených státech, byl především novou přetěžkou ranou Anglii a Francii, mravně i materiálně. Nikoho – vedle Polska a Jugoslávie – nestál Mnichov a chyby mnichovské politiky tolik jako tyto dva státy.. soudím, že v posledních důsledcích – ani Československo ne. My jsme tehdy – přes nespravedlnost, proti nám ze strany skoro celého světa spáchanou – svou čest a svá práva a nároky mravně neporušené zachovali! My jsme celý svět včas úředně a co nejdůrazněji varovali a dvakrát své válečné síly na svou obranu mobilizovali!

Zůstali jsme, bohužel, zcela opuštěni a v rukou tehdejšího sveřepého a nekulturního nepřítele totálně izolováni.

Obsazení Prahy bylo však skutečným začátkem druhé světové války – 15. březen 1939 ji konec konců musel vyvolat...

Poslal jsem tudíž 16. března telegram prezidentu Rooseveltovi, min. předsedům Chamberlainovi a Daladierovi, Maximu Litvinovovi a předsedovi Rady Společnosti národů...

Text telegramu zaslaného 16. března ráno, byl tento:

„Lid český a slovenský se právě stal obětí velkého mezinárodního zločinu. Lid československý sám nemůže nyní protestovat a po událostech minulých měsíců nemůže se také sám bránit. Proto jako bývalý prezident Československé republiky vznáším k Vám tento slavnostní protest:

Před svědomím světa a tváří v tvář dějinám jsem nucen prohlásit, že Češi a Slováci nikdy nepřijmou toto nesnesitelné potlačení svých svatých práv a neustanou ve svém boji, dokud jejich milované vlasti nebudou všecka její práva vrácena. Prosím Vaši vládu, aby odmítla uznat tento zločin a aby vyvodila důsledky, jaké dnes naléhavě vyžaduje tragická situace Evropy a světa.

Edvard BENEŠ, Paměti, s. 96-99