Krátce k pojmu „sekta“
Josef Šťastný
Označení „sekta“ se v Česku běžně používá, když chceme nějakou skupinu lidí negativně ocejchovat. Ani vědecká pojednání a snahy o neutrální definici tohoto slova nemají dostatečnou sílu tento negativní nádech odstranit, což je podle mého názoru způsobeno dlouholetým používáním slova sekta (nebo i hereze) s negativním významem z pozice „vyvolených“ křesťanů – převážně katolíků pro jejich „konkurenci“. Tak katolíci ve středověku nahlíželi na albigenské, katary a další. Později katolíci označovali slovem sekta protestanty a naopak M. Luther za sektu označoval stoupence papeže, kněze, jeptišky, mnichy a muslimy.
Tento negativní význam slova se zachoval i do moderní doby a v sekulární společnosti se toto slovo používá pro (většinou nějak nábožensky laděnou) skupinu, která je potenciálně nebezpečná pro společnost. Takto používá pojem „sekta“ např. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů. Tato společnost někdy nahrazuje pojem „sekta“ slovem „náboženské hnutí“, aby ukázala odbornost a nezaujatost svého náhledu. O nezaujatosti v případě společnosti samozřejmě nemůžeme ani mluvit, protože její představitelé jsou silně zakotveni v křesťanství, které vnitřní život mimo své církve často odsuzuje. Své odsuzování duchovního způsobu života, který „se nehodí“ navíc halí do vědeckého hávu religionistiky. O to víc je její nahlížení na neoficiální proudy duchovního života v Česku matoucí. Soudobou religionistikou je Společnost pro studium sekt nahlížena jako „antikultovní hnutí“, tedy hnutí náboženské, nemající kompetenci objektivně nahlížet na ostatní náboženské fenomény.
Josef Šťastný
Praha, 13. 1. 2016