Kolektivní vina nacistů i komunistů existuje
Jiří Vacek
Stále si stojím za svým přesvědčením, že kolektivní vina existuje. Tam, kde se kolektiv dopouští zločinů, je i kolektivní vina. Nedejme se zmást jejím zneužitím nacisty jako záminky ke genocidě Židů, ale i Čechů, Poláků a dalších. V těchto případech skutečně žádná kolektivní vina neexistuje. Odvozovat z toho, že proto kolektivní vina neexistuje vůbec, je nesmyslné. Nemá snad sicilská mafie zodpovědnost za své zločiny? Totéž platí o nacistech i komunistech. To byly vyloženě kolektivní zločinecké organizace. O zločinech rozhodovali a také je páchali kolektivně v rámci kolektivní, stranické disciplíny.
Nepřítomnost institutu kolektivní viny nejen napomáhá páchat beztrestně kolektivní zločiny, ale i později je trestat. Osobní viníky nelze určit, protože neexistují. Existují jen členové zločineckých kolektivů, kteří podporovali, plánovali, přikazovali a páchali zločiny. Třeba tím, že zločiny nestíhali nebo zločinecké organizace podporovali penězi.
V tomto názoru mě utvrdili i Hana a Petr Ulrychovi na ČT2 dne 8.5.2006. Měli od komunistů zákaz činnosti, ale naprosto anonymní. Ti si dávali velký pozor, aby se nikdo z nich pod něj nepodepsal. Nikoliv osobní zodpovědnost, ale kolektivní podlé chování. Komunistická strana kolektivně a anonymně rozhodovala na všech úrovních: kdo bude popraven, kdo půjde do vězení, kdo bude vyhozen ze zaměstnání, kdo nesmí na školu a mnoho dalších záležitostí. Takovou kolektivní nevinu mohou zastávat pouze ti, kteří se sami zločinů dopouštěli či s nimi souhlasí. Poslední, kdo kolektivní vinu popírají jsou nevědomí pseudohumanisté. Jsou nevědomými podporovateli zla stejně jako pacifisté. Obě skupiny napáchaly již mnoho zla.
Jedni brání potrestání kolektivních zločinů, druzí podkopávají obranyschopnost demokratických systémů proti útokům totalit jako byli nacisté nebo tzv. socialistický tábor v čele se SSSR.
Tito pseudohumanisté a pacifisté jsou nepoučitelní a dnes opět bojují proti opatřením, která mají chránit slušné lidi před teroristickými vrahy. Nestarají se o oběti těchto vrahů, ale mají největší péči o ně. Strachují se o lidská práva těch, kteří je druhým naprosto upírají. Takže se s pomocí těchto ochránců lidských práv jednou můžeme dočkat toho, že nezbyde nikdo, kdo by je užíval, protože teroristé, až se dík této shovívavosti zmocní zbraní hromadného ničení, zahubí celý svět.
Hitlerovi a komunistům se právě díky těmto lidem docela dařilo v jejich plánech. Velmi poučné je prohlášení čelného představitele našich komunistů, které jsem v těchto dnech slyšel v televizi: „Pokud se dostaneme k moci, nebudeme opakovat staré omyly“. Můžeme tomu rozumět dvojím způsobem:
1. Komunisté považují teror, který rozpoutali po svém puči za pouhý omyl. Vraždění, mučení a věznění nevinných nebyly zločiny, ale pouhé omyly.
2. Komunisté, poučeni svými omyly, již znovu nepřipustí, aby o získanou moc přišli. Pak se máme opravdu nač těšit. Příklad Číny, která právě v těchto dnech terorem potlačuje jedno rozmáhající se duchovní hnutí, by pro nás mělo být dostatečným varováním. Stoupenci hnutí jsou po tisících vězněni v koncentračních táborech a zprávy organizací, které sledují dodržování lidských práv, mluví o vraždách, mučení a dokonce o násilném odebírání lidských orgánů živým vězňům pro transplantace.
Nebezpečí komunismu není planý strašák, což by si měl uvědomit každý občan zejména v době voleb. Volit komunisty nebo ty, co s nimi spolupracují, znamená ohrožovat přímo naší demokracii. Totéž platí o těch, co k volbám nechodí. Přehlasují je komunisté, kteří k volbám, v rámci nám tak dobře známé stranické disciplíny, přijdou všichni. Za tuto netečnost pak draze zaplatíme svou svobodou.
Bohužel ti, kteří nezažili komunisty „na vlastní kůži“, nic o nich nevědí a netuší, jakým nebezpečím pro svobodu a demokracii jsou. Slepota některých lidí, kteří mluví o vznešených myšlenkách komunistů a jejich dobrotě je neuvěřitelná. Ohromuje, že je mezi nimi i pan Pařík. Nestydí se proti nám využívat komunistickou propagandu o 
podpoře jejich vlády tím, že nestraníci se pod tlakem režimu zúčastňovali komunistických volebních frašek, které vůbec o ničem nerozhodovaly a některé další komunistické lži.
Pro ty všechny je určena kniha nakladatelství Paseka autorů Adama Drdy a Petra Dudka „Kdo ve stínu čeká na moc“, podtitul „Čeští komunisté po listopadu 1989“.