Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pan Pařík a spol. neustále opěvují vznešené ideály komunistů a současně z nestraníků dělají podporovatele jejich režimu. Snaží se nás přesvědčit o bezúhonnosti přesvědčených straníků jako byl Fráňa Drtikol a očerňují ty, kteří měli odvahu nedbat komunistických zákazů a alespoň poněkud umožnit národu se seznámení s duchovní literaturou.

Pravda je poněkud jiná, jak se mohl přesvědčit každý, kdo sledoval v úterý 28.11. na ČT 2 pořad Na plovárně s Lenkou Reinerovou, významnou českou spisovatelkou. Co vyprávěla?

Někdy v roce 1952 se octla v Ruzyni ve vazbě. Zacházení charakterizovala jednou větou: „Zde se s lidmi nezacházelo jako s lidmi“. Byla držena přes 3 měsíce v naprosté samovazbě bez jediné návštěvy či dopisu od rodiny. Kdykoliv opouštěla celu, ihned ji vždy zavázali oči,aby nevěděla, kam ji vedou. Za celou dobu měla pouze 3 krátké procházky. Spala na zemi. Ve věznici nebyly bachařky, ale muži, kteří ji neustále okénkem beze studu šmírovali.

Pak byla propuštěna na svobodu. Opět jí před celou zavázali oči a posadili do auta. To zastavilo někde uprostřed neznámé krajiny. Tam ji estébáci rozvázali šátek na očích a vysadili. Byl srpen, léto. Ona měla na sobě zimní oblečení. Neví proč, estébáci jí řekli: „Zemřel Stalin i Gottwald“. Snad to měl být důvod jejího propuštění. Pak jí vrazili balík ve vánočním papíru: „To vám poslal manžel k vánocům“, - byl srpen. „Také vám posílá tyto peníze“. Koukala na ně, ale nepoznala je. V průběhu pobytu ve vězení došlo k měnové reformě, kterou komunisté ožebračili celý národ. Pak soudruzi odjeli a zanechali ji tam, kde ji vysadili. Celá zmatená hledala, kde vlastně je. Nakonec se dostala do domu v Praze, kde před zatčením bydlela s manželem a s dcerkou. V bytě bydlel již někdo jiný. Manžela a dcerku násilím vystěhovali mimo Prahu. Ani to se nesměla dozvědět. Takových, co zažili totéž, co spisovatelka Reinerová, bylo tisíce. Za vlády komunistů vůbec nic výjimečného. Snad jen to, že nemusela sedět dlouhé roky ve vězení nebo že jí dokonce neoběsili. Mnozí takové štěstí neměli.

Tak to je pravda o komunistech včetně F. Drtikola. Ne podle vznešených slov, ale podle činů je poznáte, platí vždy a všude. Platí i pro ty, kdo chválí komunisty a z jejich obětí dělají viníky. Jsou stejní jako oni a běda tomu, kdo jim uvěří.