Jak snadno vraždí i vrazi
Jiří Vacek
V těchto dnech (10.8.07) televize i tisk přinesly zprávu o muži, který byl odsouzen k výjimečnému trestu 20 let vězení za zvlášť brutální vraždu. Již před tím byl za jinou vraždu odsouzen a odseděl si za ní 7 let. Kdyby byl za ni popraven, mohla jeho druhá oběť dnes žít. Takže odpůrci trestu smrti lžou, když tvrdí, že tam, kde je zaveden, počet vražd neklesá. Klesá, protože vrazi znovu nevraždí, jako u nás. Takových případů, jako je tento, jak vím, je i u nás více. Za všechny oběti těchto vrahů jsou přímo zodpovědní pseudohumanisté, kteří zrušili trest smrti. Pouští mezi slušné lidi vrahy, kteří dále vraždí a když nevraždí, tak loupí nebo kradou.
Odpůrci trestu smrti se mýlí i ve svém tvrzení o možnosti omylu. Jaký omyl, když někdo si opatří střelnou zbraň a před očima několika svědků zavraždí několik lidí například spolužáků? Také před soudy platí pravidlo, že v případě pochybností platí nevina obžalovaného.
Není zločinem popravovat usvědčené vrahy. Zločinem je, nechat je dále vraždit slušné lidi nebo páchat jiné zločiny.
Obdobně platí i o notorických zlodějích a lupičích. Jakým právem je jim dána možnost do nekonečna se dopouštět této činnosti na těch slušných? Jsou povinni to snášet? A co právo na život? Ano, jistě existuje. Mají je i oběti vrahů a bránit je, je naší přednější povinností než obrana života zločinců.
Každé právo není jen právem, ale současně i povinností je dodržovat ve vztahu k druhým. Kdo je nedodržuje, jako vrazi, ale i útočící národy, ztrácí na ně nárok.
S údivem pozoruji, jak Japonci se v Hirošimě litují a drží minuty ticha za oběti atomové bomby. Nepamatuji si, že by někdy drželi ticho za útočné oběti války, kterou vyvolali a vedli v Tichomoří nepřetržitě asi od roku 1900 do roku 1945. V ní zavraždili, často bestiálním způsobem miliony Číňanů, Korejců, Američanů a dalších lidí. Místo toho si stěžují na Američany a obviňují je ze zločinu. Smutné je, že jim tento klam věří mnoho lidí i na Západě. Ve skutečnosti svržení atomových bomb prospělo i samotným Japoncům tím, že ukončilo naráz válku. Kdyby pokračovala, při dobývání samotného Japonska by padlo mnohokrát víc Japonců, než zahynulo v Hirošimě a škody na domech a průmyslu by byly také mnohokrát větší. To dokazuje i přesná statistika. Při jednom z předchozích velkých náletů na Tokio zahynulo víc Japonců než při náletu na Hirošimu. I rozsah poškození Tokia byl větší.
Taková je skutečnost. Nenechme se oklamat falešným soucitem pseudohumanistů. Poznáme je snadno podle toho, že brání vrahy proti jejich obětem a soucítí víc s útočníky než s jejich oběťmi.
Co platí o Japoncích, platí v plné míře o Němcích. Ti se snaží ze všech sil vzbudit dojem nevinných obětí, ač všichni do posledního dne války a někteří ještě i po něm, jen vraždili a vše ničili. Jejich ženy a matky je v těchto zločinech plně podporovaly. Nestyděly se v mnoha případech krást majetek jejich obětí. Jako paní Heydrichová, která si pořídila nový šicí stroj z Lidic. Dnes si stěžuje, jak nelidsky s nimi bylo v některých případech nakládáno a ze svých obětí dělají zločince. Velmi jim v tom pomáhají redaktoři Němci vlastněných tiskovin jako jsou Lidové noviny. Svým způsobem se chovají stejně jako například Emanuel Moravec, který po celou válku vychvaloval německou ušlechtilost a pomlouval ty, kteří proti Němcům bojovali – například presidenta Beneše. Ten byl jediným státníkem, který v předválečné Společnosti národů skutečně organizoval akce proti Hitlerovi. Tím si vysloužil jeho obrovskou nenávist. Nejvíc ze všech lidí na světě Hitler nenáviděl Winstona Churchilla a hned za ním jako druhého v pořadí E. Beneše. Mnozí dnešní Němci dělají právě toto. Nemohou mu odpustit, že vedl boj proti Hitlerovi i Henleinovcům. Ve své nestydatosti jdou dokonce tak daleko, že protestují proti jeho sochám a zákonu o jeho zásluhách. Dobře vědí proč. Je hanba, že jim v tom někteří čeští novináři pomáhají.
Neustále jen píší o vyhnání Němců například z Brna. Zastírají pravdu, že většina těchto Němců žila v bytech obětí gestapa, které zabrali po jejich zatčení a popravě nebo odvlečení do koncentráků. Po válce se vrátilo domů tisíce vězňů, kteří proto neměli kde bydlet. Řešením, a to správným v souvislosti s dobou byl proto jejich odsun. O útěku statisíce Čechů před Hitlerem z pohraničí v době Mnichova se neotiskne ani slovo. O tom, že mnohem horších pochodů, skutečných pochodů smrti Němci provedli několik set na konci války se také nepíše. Desítky tisíc hladem polomrtvých vězňů z koncentráků hnali Němci jako dobytek, aby je spojenci neosvobodili. Kdo nemohl dál, byl zastřelen. Proč právě tato skutečná zvěrstva neplní například stránky Lidových novin? Proč vytvářejí dojem, že Němci jsou oběti a nikoliv agresoři, kteří sklidili výsledky svých zločinů? Proč se nepíše o tom, že v případě Hitlerova vítězství, které si přáli všichni Němci, měl být český národ celý vyvražděn?