Jak se nám dobře žilo ve zlatém Rakousku
Jiří Vacek
Můj otec se narodil v roce 1900. V roce 1914 císař pán rozhodl, že budeme válčit. Ne on, ale čeští a další vojáci. Když bylo tátovi v lednu 1918 osmnáct let, musel na vojnu. Ještě se před tím stačil vyučit v obchodě Václava Holého, což byl můj strýc, obchodním příručím. Strejda Váša byl již na frontě a obchod vedla za něho, aby se nemusel zavřít, moje matka, jeho sestra. Obchod byl v Hradci Králové, proto několik roků žila tam sama a ne doma, v Náchodě. Mladý kluk dostal flintu a měl zabíjet Italy. Mohl také přeběhnout k československým legiím. Kdyby jej chytili, byl by druhý den pověšen.
Takže měl dvě možnosti, ale každá hrozila smrtí. Život mu pravděpodobně zachránila úplavice. Tak se šťasten domů vrátil zdravý. Statisíce Čechů však padlo a další měli zlá zranění a trvalou invaliditu na celý život.
A toto vše někteří čeští politici líčí, jak nám bylo dobře a jaká je škoda, že jsme Rakousko rozbili. Jeden z nich, rakouský kníže se chtěl dokonce nechat zvolit prezidentem a dokonce se jím málem stal. Naštěstí se podřekl a začal hájit sudetské Němce.
Názorný příklad, co vše dokáží peníze a placená propaganda: z vězení národů je rázem zlaté Rakousko.