Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Ze sdělovacích prostředků nás zaplavují poznatky, že desítky tisíc našich rodin žijí na samé hranici chudoby. Ještě horší je situace samoživitelek s dětmi, máme několik tisíc bezdomovců, není vyřešena otázka sociálního bydlení neboli bytů, jejichž nájem by si mohly chudé rodiny dovolit.

Na to vše ve státní pokladně nejsou peníze. Proto vznikají nejrůznější soukromé nadace, které z darů občanů pomáhají potřebným. Zejména školním dětem. Několik tisíc jich je tak chudých, že nemají ani dost peněz, aby jim rodiče zaplatili obědy ve škole. Prostě neobědvají.

Za této situace pan Halík, významný představitel katolické církv, veřejně žádá, že bychom měli přijmout do naší země asi 300 tisíc syrských uprchlíků. Prý si to můžeme dovolit a stát to nijak nezatíží.

Takže: naše děti nemusí obědvat, na to stát peníze nemá, ale o Syřany se musíme postarat. Napadá mě jediný důvod, proč něco takového pan Halík, představitel katolické církve, tvrdí: chce získat na účet našich dětí a dalších chudých věhlas v Evropské Unii.

Navíc přijmout do země tyto muslimy znamená přijmout mnoho vyznavačů náboženství, jehož četní stoupenci jsou přesvědčeni, že useknout hlavu nevěřícímu není nic zlého, ale bohulibý čin.

S nějakou vděčností těchto lidí a se začleněním do naší společnosti bez problémů nelze vůbec počítat. Všechny evropské země, kde ve větším počtu vyznavači islámu žijí, mají s nimi velké potíže. Někteří se dokonce spojují s teroristy.

Nadace „Obědy pro děti“ sbírá peníze na zaplacení obědů potřebným dětem. Informace viz stejnojmenný web. Peněžní dar je možno zaslat na bankovní konto č. 888555999/5500. Dary jsou odečitatelnou položkou od daňového základu podle příslušných ustanovení.

Zaslané příspěvky zachrání děti před hladem bez oběda. Taková charita je rozhodně vhodnější než zachraňování v dalekých zemích, když ani není jisté, v jakých rukách dary nakonec skončí.

Právě v těchto dnech došlo ve Francii v Paříži k barbarskému útoku stoupenců islámu na redakci časopisu, který tiskne karikatury.

Stoupenci islámu zavraždili na místě 12 lidí. Na vlastní oči jsem v televizi viděl snímek, jak jeden z teroristů zastřelil zraněného policistu, který bezmocně ležel na zemi.

A my bychom měli stoupence islámu přijímat jako uprchlíky a starat se o ně na úkor našich potřebných občanů včetně dětí.

I když všichni nejsou teroristy, ti se rekrutují z jejich řad a ve velké míře se těší jejich přízni. V každém případě představují riziko, které jak dokazují případy po celém světě, je skutečné a velké. Nevidím důvod, proč je podstupovat. S jejich vděčností nelze vůbec počítat. Zejména dospělé děti těchto uprchlíků se stávají nepřátelé státu a společnosti, která je zachránila. Z hlediska jejich víry jsme nevěřící a proto nepřátelé, na které není třeba brát ohledy.