E-mail od Luďka Hudce
Jiří Vacek, Luděk Hudec
Dobrý den,
děkuji za dopis. Spisek mi potvrzuje to, co jsem si dedukoval z Vaší velké knihy a co jsem potřeboval dostat potvrzeno a rozšířeno. Skvělé. Ale dopis bude delší, snad Vám to nebude vadit.
Věc první:
Při listování mne Google dovedl na stránku pana Vacka, Tam je psáno o mé návštěvě na Morávce. To, co je psáno o Karlu Wernerovi však již neplatí v celém rozsahu. Snad jen poměr k Mahárišimu. Jinak se Karel značně změnil. Čím to je nevím. Ale jeho názory z počátku roku v době jeho návštěvy v Brně a během období do prázdnin, kdy jsme si dopisovali diskusně po internetu, již neplatí. Na podzim při své přednášce již hlásal hathajógu jako práci pro počátek a dokonce upozornil na škodlivost přílišného jejího rozšiřování (na př. Yengar) pro chybnou zátěž mysli. Rovněž o intelektu již přijal, že nevede k poznání a slouží až dodatečně ke komunikaci a předávání. Jeho přednáška se mi líbila. Všichni se měníme a je-li to k dobrému, tak je to dobře. Prosím proto pana Vacka o opravu obsahu této poznámky.
Věc druhá:
K Vašemu „že Bůh je milostiv v mnohém i v životě v projevu“ Vám popíši jeden z největších „zázraků“ ochrany hledajících v mém životě. Na Vojenské akademii mi vyřídil jeden můj kolega-straník (KSČ) pozvánku do strany. Já jsem to odmítl a později při prověrce jsem zjistil, že je to pečlivě zaznamenáno v mém kádrovém materiálu. Bylo mi zcela jasné, co se mnou odešlo i do nového povolání na výzkumném pracovišti. A přesto to „vyšší režie“ zařídila tak, že jsem kandidátskou práci obhajoval na vysoké škole mimo dosah našich kádrováků a hlavně komunistických kolegů a okresního tajemníka strany, který to zásadně nechával ležet 5 roků, aby ukázal svou moc nad těmi „inteligenty“. Ale to byl teprve začátek. Po několika letech mi jeden můj kolega řekl, že na ulici potkal akademika Prof. F. Lederera, u nějž byl dříve asistentem, a ten mu řekl, že viděl naše práce a že mají vědeckou úroveň, že chceme-li, ať je pošleme na ČSAV a on je doporučí k řízení. Tak se stalo. A tak bez vědomí a schválení mého šéfa, straníků, kádrováků a vedení VŽKG v Ostravě došlo jednoho dne na ředitelství do Ostravy oznámení prezidia ČSAV o uznání naší vědecké kvalifikace „vědecký pracovník v oboru mechaniky tuhých těles“. Dovedete si představit „radost“ komunistů kolem nás. I to se může stát. Ještě mi museli zvýšit plat. Budu se připojovat.
Zdraví Hudec
* * *
Uvedené líčení, jak ti „ušlechtilí“ komunisté (podle pana Paříka a spol) utlačovali „zlé“ nestraníky, by si měli přečíst dobře zejména ti, kteří neprožili komunistický teror na vlastní kůži. Milion straníků, kteří si uzákonili, že jsou vedoucí silou ve státě, utiskovalo 14 milionů nestraníků, kteří byli občany druhého řádu, vydání komunistům a jejich zvůli na milost a nemilost.
Dnešní komunisté a jejich obdivovatelé z řad tomášovců se nás ze všech sil snaží přesvědčit, že komunismus a komunisté jsou ušlechtilost sama, že byli vlastně hodní a nestraníci si své pronásledování vymýšlejí. Nestydatost volající do nebe; ta je komunistům a jejich příznivcům přímo vrozená.
V dnešních dnech se bývalý komunista navržený na eurokomisaře vyjádřil, že členství v komunistické straně není nic, nač by mohl být hrdý.
O to víc tato slova platí pro všechny, kteří se hlásí k duchovním aspirantům nebo dokonce učitelům. To, co ví budoucí eurokomisař, by snad mohl vědět každý hledající a zejména duchovní učitel. Ten totiž učí nejen slovy, ale i svým životem.
Slušný člověk a zejména duchovní aspirant se ke komunistům nedává, což dokazuje i Luďkův případ. Vstupovat do zločinecké organizace pro svůj osobní prospěch je vždy morálním a zejména duchovním selháním. Takový člověk ani neví, co je správné rozlišování, vivéka, a proto není ani duchovní ani ušlechtilý.
Jiří Vacek