ČT2, 6. 6. 2011, 20:05 Vylodění
Jiří Vacek
V den vylodění 6. 6. 1944 se spojenci blíží k městu Caen. V něm jsou vězněni francouzští odbojáři. Aby je spojenci neosvobodili, němečtí vojáci je vyvádějí na dvůr a vraždí je bez soudu a slitování.
Celkem takto skutečně němečtí vojáci popravili 86 odbojářů včetně patnáctiletého chlapce.
Každý jen trochu rozumně uvažující člověk chápe, že tyto vraždy neměly smysl. Ne tak Němci. Vraždění jim poskytovalo zvrácenou rozkoš, které se, fascinováni zlem, které páchali, oddávali celou svou bytostí. V této zálibě byli všichni stejní. V Terezíně na příkaz sudeťáka K.H.Franka vraždili ještě 4. května 1945.
V den invaze přišlo o život 20 tisíc francouzských civilistů, 12 tisíc spojeneckých vojáků a 7 tisíc vojáků německých.
Všechny tyto životy jdou na vrub Němců a jejích zločinné touze po ovládnutí světa.
Němečtí velitelé včetně maršála Rommela věděli dobře, že je válka prohraná. Neudělali přesto nic, aby zkrátili utrpení milionů lidí včetně Němců. I z tohoto pohledu musíme vidět kritiku kobercových náletů na Německo. Špičky armády, ač mohly, neučinily nic. Zmařené životy v Drážďanech jdou na jejich účet.
Rommel raději zbaběle spáchal sebevraždu a nepokusil se ani o jediné gesto. Jeho sláva byla jen pochybnou kariérou žoldáka, který navíc bojoval na nesprávné straně.