Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

České deníky nejsou české, ale všechny vlastní Němci. Proto platí, že český tisk není český, ale německý i když je tištěn česky. Tento hrozný stav vytváří německý informační monopol nad českým veřejným míněním. Tento protičeský informační monopol je ještě zesilován zpravodajstvím České televize, které přejímá ryze německé názory. Řečeno jinak: ve sdělovacích prostředcích převládá téměř výhradně proněmecká censura.

Za tento stav jsou plně zodpovědní naši zákonodárci, kteří jej dopustili a nezabránili mu takovými zákony, které by tento monopol znemožnily, jako je tomu v jiných zemích.

Jedním z takových základních opatření je povinné zveřejňování oznámení o vlastnictví příslušného sdělovacího prostředku. To, že je tisk plně v rukách Němců, kteří v něm bezostyšně prosazují jen své zájmy, se český čtenář ani nedozví, protože jej v těchto německých novinách nenalezne.

Není přece v zájmu německých vlastníků, aby Češi věděli, čí názory se jim předkládají k věření. Redaktoři těchto deníků nemohou psát, co si opravdu myslí, ale pouze to, co jim němečtí majitelé dovolí. Navíc nejsou placeni za psaní pravdy, ale za hájení německých názorů.

Snad všechny státy chápou důležitost denního tisku pro vytváření veřejného mínění a jejich zákony brání jeho zneužívání proti národním zájmům. Každé periodikum v těchto státech musí například uvádět jméno majitele, ať je jim jednotlivec nebo firma a další údaje, které umožňují jeho jednoznačné ztotožnění. Naši zákonodárci toto zanedbali a výsledkem je, že celý národ je obelháván ve prospěch Němců – sudeťáků i dalších.

Toto obelhávání se děje přesně v nacistickém duchu: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“ Takovou zásadní lží je tvrzení o hodných a nevinných Němcích, kterým bez příčiny ubližují zlí Češi. Tuto lež vymyslel Hitler a chrlil ji do světa tak usilovně, že mu svět uvěřil a vedla kromě jiného k Mnichovu. Touto lží předválečné hitlerovské nacistické Německo tak dlouho zastíralo své pravé úmysly, až bylo pozdě: bezbranný, ohloupený Západ stál proti po zuby ozbrojeným Němcům. Jak na začátku války řekl Churchill Angličanům: „Mohli jsme si vybrat mezi hanbou (Mnichovem) a krví a slzami (válkou). Vybrali jsme si hanbu a k tomu krev i slzy.“ Taková je moc propagandy.

Dnes Němci a jejich zaprodanci šíří přesně stejné lži jako Hitler a snaží se tak zastřít pravdu o zvířeckosti chování celého německého národa za války a svést vinu na Čechy. Dělají tak proto, aby alespoň částečně změnili výsledky druhé světové války a co v ní vlastní vinou ztratili, získali zpět. Znovu ohrožují samostatnost našeho státu i jeho ekonomickou prosperitu neomalenými a nehoráznými požadavky majetkovými a nakonec i na naši samostatnost. Jejich prosazení má právě sloužit německou demagogií ovlivněné české veřejné mínění.

Pod rouškou falešného humanismu, který z obětí zločinců dělá zločince, prosazují výhradně německé politické a hospodářské zájmy. Máme ztratit vlastní národní přesvědčení a přijmout za své proněmecké názory, které jsou nám masivně podstrkovány hitlerovskou propagandou.

Děje se tak podle všech známých pravidel demagogie.

Zabrání se šíření nepohodlných názorů, které nemá kdo a kde šířit. K tomu slouží denní tisk, který je celý ovládán Němci. Zveličují se chyby protivníků a zastírají vlastní zločiny. Vydatně se lže a nacistický státní teror, který trval 6 let se staví na roveň spravedlivé odplaty, kterou v krátké době několika týdnů provedli neorganizovaní jedinci pod vlivem strašlivých zvěrstev, která Němci spáchali. Zastírá se základní a hlavní válečný cíl Němců: vyvraždit náš celý národ a jednou pro vždy se zmocnit celého území Čech a Moravy.

Odsun Němců z Československa, kteří se dopustili jednak zločinu velezrady proti státu, kde měli stejná občanská práva jako Češi, jednak mnoha dalších zločinů – například zabíjení Československých vojáků ve spojeneckých armádách, vydávají za nespravedlivý. Ve skutečnosti byl z hlediska ochrany našeho státu naprosto nezbytný. To je i stanovisko vítězných spojenců.

Vina na odsunu se plně svaluje na osobou prezidenta Beneše, který se démonizuje, ač o odsunu rozhodli spojenci právě proto, aby zabránili opětnému zneužití německé menšiny v Československu k rozpoutání nové války, jako učinil Hitler. Sama démonizace presidenta Beneše jako vtěleného zla, jeho prolhané pomlouvače odhaluje. Beneš byl zásadním Hitlerovým odpůrcem do té míry, že jej Hitler nenáviděl nejvíc ze svých odpůrců hned po Churchillovi. To Benešovy odpůrce prozrazuje: skrytě straní Hitlerovi.

Pravé záměry česky psaného německého denního tisku správně pochopíme jen tehdy, když si uvědomíme tyto pravdy o jejich pozadí.

Němci jsou již dlouho přesvědčeni o své rasové nadřazenosti nad druhými národy a z toho odvozují právo jim vládnout a dokonce rozhodovat o jejich samotné existenci. Toto jejich přesvědčení bylo příčinou prvé i druhé světové války a naprosto s jejich porážkou nezmizelo.

Všimněme si, jak dnes již ve spojení s Francouzi Němci ovládají celou Evropskou Unii. Když jde o zásadní rozhodnutí, sejde se francouzský president s německou kancléřkou. To na čem se dohodnou, pak společně prosadí v celé Unii.

Prostředky se změnily, ale cíl – německá nadvláda, zůstává týž. Odbojní Češi, kteří se vždy stavěli pokusům Němců Čechy ovládnout a podmanit si je na odpor, se odstraňují totální proněmeckou propagandou, která nám cizí, německé zájmy podsouvá za své vlastní.

Je v našem národním zájmu tyto snahy rozpoznat, odhalit a odmítnout dřív, než se z nás stanou česky mluvící, ale německy myslící Češi. Tak bychom ve své nevědomosti pod vlivem německé propagandy připravovali vlastní zánik jako svébytného a svobodného národa. Jiný cíl tato hitlerovská propaganda nemá.

Za války jsme se nesměli učit vlastní dějiny, abychom ztratili národní paměť a byli snadněji ovládáni. Učil se pouze zeměpis a to jen Velkoněmecké Říše, jejíž nedílnou součástí byl Protektorát Čechy a Morava. Stať o Praze začínala takto: „Praha je slavné německé město.“

To přesně vyjadřuje mentalitu všech Němců a je úplně jedno, zda se jedná o nacisty, antifašisty. Tímto německým duchem byli zasaženi i mnozí němečtí židé. Dokonce i oni se považovali za nadřazené druhým. I oni v prvé světové válce přáli Německu vítězství. Někteří dokonce se na začátku proti Hitlerovi rázně nestavěli.

Hrůzně se jim to nevyplatilo, což je společná dějinná zkušenost všech sousedů Německa.

Který národ se nepoučí ze svých dějin, ten je ztracen. Jejich pravda je nevyvratitelná a nemilosrdná.

Sedmadvacet popravených představitelů svobodného českého státu na začátku totalitní moci německých Habsburků nemůže hovořit jasnější řečí. Tím spíš, že šlo i o starce, kteří byli nejprve hrubě mučeni – vytrhnutím jazyka a dalšími způsoby. V tomto světle jsou hrůzy koncentráků jen pokračováním německé minulosti. Právě proto ji nesmíme znát.