Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Nejméně od roku 1938 bylo demokratické Československo cílem strašlivé agrese nedemokratického, nacistického Německa, jejímž konečným cílem bylo vyvraždění všech Čechů a trvalé obsazení Čech a Moravy Němci. Tato agrese byla nevyvolaná a plánovaná. Byla součástí plánu na vybudování tisícileté Velkoněmecké Říše. Ta měla mít 200 milionů árijských Němců a rozkládat se na východě Evropy na území Polska a tehdejšího SSSR. Měla sahat až ke Kavkazu.

Po celý rok 1938 byli Češi v Českém pohraničí vystaveni teroristickým útokům Hitlerem zfanatizovaných henleinovců. Čeští muži, ženy a dokonce i děti byli cílem hrubých násilných útoků. Byli mrtví muži i ženy, postiženy byly i děti. Tento teror vedl k útěku asi 100 000 Čechů z pohraničí ještě před uzavřením Mnichovské dohody.

Po jejím uzavření uteklo před nacistickým terorem z Němci zabraného pohraničí půl milionu obětí doslova s holýma rukama. Ztratili bydlení, zaměstnání, nábytek, obchody a živnosti. Z milionu Čechů, kteří zůstali v Němci obsazeném pohraničí, se stali méněcenní občané bez jakýchkoliv práv. Neměli školy, nesměli vlastnit obchody a byli neustále pronásledováni. Německá agrese pokračovala násilným obsazením Čech a Moravy 15. března 1939. Němci ihned zavedli nikoliv vojenský, okupační, ale teroristický policejní režim. Nejvyšším pánem v Protektorátu byla německá tajná policie, Gestapo, která měla neomezenou moc. Pro Čechy naplatily jakékoliv zákony, ale rozhodnutí gestapa. To mělo plné a neomezené právo kohokoliv pronásledovat, věznit nebo rovnou popravit. A také se tak po 6 let neustále dělo až do posledního dne uzavření příměří.

Tuto moc také Němci plně využívali při plnění plánu genocidy českého národa. Ta se měla uskutečnit až po válce, protože Němci potřebovali český průmysl pro své válečné cíle. Proto za války byla genocida prováděna postupně. Podle předem připravených seznamů byli postupně vybírány pro popravy přední představitelé národa z řad důstojníků, legionářů, umělců, vysokoškoláků a podobně. Toto řádění začalo prvým dnem okupace a neskončilo ani, když válka byla prohraná. Bylo proto naprosto neodůvodněné i neomluvitelné.

Nenásilnou demonstraci k výročí svátku republiky 28. října 1939 Němci využili k popravě studentských vůdců, odvlečení asi 1200 studentů včetně studentek do koncentračních táborů a k trvalému zavření všech vysokých škol. Češi se měli stát národem bez inteligence.

Němci neváhali vyvraždit celé vesnice jako Lidice, Ležáky a několik dalších vesnic na hranicích se Slovenskem na konci války. Tam často házeli ještě živé ženy s dětmi do hořících domů. O dětech povražděných občanů z Lidic Němci lhali, že byly dány do Německa na převýchovu. Ve skutečnosti jich bylo přes padesát bestiálně zavražděno. Dusily se 20 minut ve výfukových plynech nákladních aut.

V rámci Protektorátu proběhla i genocida 70 000 československých občanů židovského původu včetně rozkradení jejich majetku.

Němci v Protektorátě kradli a loupili od samého začátku. Například tím, že se marky nuceně měnily v poměru 1:10 korun, ač skutečný kurs byl 1:7 korunám. Tak bylo ničeno české hospodářství po celou válku.

Do Protektorátu se nahrnulo mnoho Němců z Říše, aby společně s našimi Němci nám vládli. Všechny úřady, veškerá samospráva, policie, význačnější podniky vedli bohatě placení Němci. Všichni tito Němci včetně svých rodin po celou válku takto parazitovali na útlaku Čechů bez nejmenší slušnosti. Páchané zločiny na Češích jim nejen nevadily, ale když se na nich nepodíleli, alespoň je schvalovali. V Brně si dokonce platili vstupné za časté popravy českých vlastenců v Kounicových kolejích. Plně převzali nacistický názor o své nadřazenosti a o méněcennosti Čechů.

I příděly potravin na lístky sloužily Němcům k oslabování národa podvýživou. Sami měli odlišné lístky pro Němce, které jim zajišťovaly dostatek jídla po celou válku.

Ke konci války, která byla již pro Němce prohraná, Němci, místo aby se s Čechy dohodli na pokojném předání moci, svůj teror ještě vystupňovali. Vraždili české děti, ženy i muže doslova ve velkém při pražském a českém povstání ještě poslední den války 8. května 1945. Dokonce ještě 12. května po německé kapitulaci 7 000 Němců pokračovalo na Příbramsku ve vraždění vlastenců, kteří obnovovali českou správu.

Z toho, co bylo uvedeno, jsou zřejmé tyto skutečnosti.

Československo bylo ve válečném stavu od roku 1938 s Velkoněmeckou říší, která proti nám vedla nevyprovokovaný útok s cílem vyvraždění celého našeho národa a trvalého obsazení Čech a Moravy Němci. Všichni občané německého státu byli proto naši nepřátelé, kteří plně tyto plány podporovali. Nejen proti uvedeným zločinům neprotestovali, ale aktivně se na jejich uskutečňování podíleli.

Českoslovenští občané německé národnosti tuto agresi a zločiny, které ji provázely, v drtivé většině nejen schvalovali, ale ochotně se na nich podíleli. Jejich postoj je zřejmý i z toho, že dobrovolně přijali občanství nacistické Říše. Jako její občané bojovali v řadách Wehrmachtu a ze všech sil podporovali vítězství Německa neboli státu, jehož občany byli a Československo takto zradili. Zabíjeli spojenecké i naše vojáky, kteří bojovali proti Německu a tím podporovali plán na vyvraždění českého národa po válce. Naše zajaté vojáky často nelidsky mučili a nakonec vraždili. Našich Němců proti svému státu, Československé republice bojovalo v řadách Wehrmachtu za celou válku statisíce. Kolik z nich přímo zastřelilo našeho vojáka, kolik z nich potlačovalo české a pražské povstání a vraždilo povstalé vlastence, ale i ženy a děti jen ze zvrácené touhy zabíjet? Proč někdo tento počet nezjistí: kolik Čechů, mužů, žen a dětí pozabíjeli naši Němci? Tím se dopustili zločinu velezrady v době války svého demokratického státu ve prospěch nedemokratického, zločinného Německa. Za tento zločin je po celém světě běžný trest smrti.

Naši Němci tento svůj postoj k Československu nezměnili ani na konci války. Dokonce i po porážce Německa „antifašista“, představitel německých demokratů a bývalý československý poslanec W. Jaksch spolu s dalšími prosazoval názor, že Mnichovská dohoda je stále platná a trvali na připojení našeho pohraničí k Německu. Stavěli se tak plně proti obnově demokratického Československa. Byli jeho nepřáteli stejně jako nacisté.

Němci proto nejen nebyli nevinnými obětmi spontánní, neorganizované odvety za zločiny, které byly na Češích a Československu spáchány, ale byli jejich pachateli i spolupachateli. Výsledkem jejich jednání a podpory Hitlerových plánů bylo na konci války 360 tisíc zavražděných Čechů, statisíce Čechů vězněných v německých věznicích a koncentračních táborech, půl milionu Čechů včetně žen odvlečených na nucené otrocké práce v Německu a zničené československé hospodářství. Do těžkých ztrát je nutné počítat i cílené vyvražďování české inteligence i skutečnost, že šest let nevyšel ze zavřených českých vysokých škol jediný lékař nebo inženýr.

Mezi velkou naši škodu je nezbytné řadit i velký příklon českého národa k Sovětskému svazu a proto i poválečnou oblibu komunismu. Komunisté a SSSR byli po válce vnímáni jako naši zachránci před vyvražděním Němci a jako záruka, že se již nic takového nebude opakovat. To byl i jeden z důsledků selhání Anglie a Francie při obraně demokratického Československa a podepsání Mnichovské dohody.

V tomto smyslu má svůj podíl na Hitlerových úspěších i celosvětové židovstvo. Ač bylo naprosto prokázané, jak Němci pronásledují již od roku 1933 Židy a plánují jejich likvidaci, přece se rázně a účinně proti Hitlerovi nepostavilo a nepodpořilo napadené Československo.

Z uvedeného je zřejmé:

1. Československo bylo obětí strašlivé a vědomě plánované německé agrese, která trvala více než 6 let. Na jejím konci měli být Češi vyvražděni.

2. Této agresi padlo za oběť 360 tisíc českých občanů.

3. Odveta Čechů za tuto agresi byla neplánovaným výbuchem za přestálé dlouhé utrpení a byla omezena na několik dní.

4. Agresory byli Němci, jejich obětmi byli Češi.

5. Agresi proti republice začali Němci. Byla příčinou, česká odplata byla jí vyvolaným následkem.

6. Spontánní odplata byla umožněna naprostým nedostatkem právního stavu po německé kapitulaci a neexistencí orgánů, které by ji mohly zabránit. Za tento stav jsou přímo odpovědní Němci, kteří záměrně českou správu zničili a jejich se rozpadla.

7. K odvetě by nedošlo, pokud by Němci až do příměří a často již i po něm nevraždili Čechy, ale předali jim pokojně moc.

8. Jestliže se udává, že v rámci odplaty přišlo o život 30 tisíc Němců, ve srovnání s 360 tisíci zavražděnými Čechy byla tato odveta minimální. Tím spíš, že je podstatný rozdíl, když národ v počtu 7 milionů lidí ztratí 360 tisíc obyvatel a tím, když 70 milionový národ přijde o 30 tisíc lidí.

Navíc z rozboru obětí vyplývá, že z tohoto počtu Němců jich 6700 spáchalo sebevraždu. Zřejmě si byli vědomi svých zločinů i trestu, který by je za ně čekal. Mezi těmito sebevrahy je i velitel 7 000 německých vojáků, generál von Pückler-Burghauss, velitel vojáků, kteří ještě 12. května, 4 dny po příměří, vraždili na Příbramsku. U dalších četných „obětí“ se udává jako příčina smrti vyčerpání. Kdo jiný než sami Němci je však zavinil?

Takže Češi jsou zodpovědní i za německé sebevrahy a válečné vyčerpání Němců. Skutečně zajímavý způsob myšlení: Češi mohou za německé sebevrahy. Možná, že můžeme i za sebevraždu Hitlera? Kolik z těchto obětí bylo gestapáků a esesáckých hrdlořezů, se neuvádí. Opravdu divné počty a soudy.

Srovnávat absolutní počty tam, kde se jedná o velmi rozdílně početné národy a státy, je velmi zavádějící. Jestliže například německý národ, který měl v době války 70 milionů lidí, ztratí 30 tisíc lidí, je to procentuálně něco zcela jiného, než když Češi, kterých je 7 milionů, ztratí 360 tisíc lidí.

Z tohoto pohledu české ztráty jsou velmi vysoké: 5,14%. Ztráty Němců činí pouze 0,043%. Pokud by měli mít Němci procentně stejné ztráty jako Češi, museli by přijít o 3,6 milionu lidí. Řeč čísel je neúprosná.

Z tohoto pohledu nejhůře ve válce dopadli Poláci, kterých Němci povraždili přes 15%. Aby se polské ztráty způsobené Němci alespoň procentně rovnaly německým, museli by Poláci zabít přes 10 milionů Němců. Češi i Poláci a další národy sice válku vyhráli, ale uvedená procentní srovnání tuto válečnou výhru značně relativizují. Němci svými zločiny za války získali i přes konečnou porážku jasnou výhodu nad státy, které napadli.

Kdyby Němci zavraždili 7 milionů Čechů, český národ by přestal existovat. Německo by ztrátou 7 milionů občanů přišlo pouze o 10% obyvatel. A skutečně: udává se, že za války ztratilo Německo pouze 7 milionů obyvatel, ztráta ve srovnání například s bývalým SSSR, která se udává asi ve výši 20 milionů lidí, velmi malá.

K tomuto vlivu přistupuje i fakt, že Němci bezostyšně kradli a loupili ve všech zemích, které okupovali a když je ke konci války opouštěli, zničili co mohli v rámci nařízené politiky spálené země. Není pochyb o tom, že tyto malé ztráty na lidech, skutečnost, že Němci neplatili reparace, okrádání a drancování okupovaných zemí, určitě byla pro poválečnou obnovu Německa velkou výhodou. Z tohoto pohledu ani válečná prohra nebyla tak velká ztráta ve srovnání s vítěznými zeměmi.

Otázka poválečné odvety je jen uměle zveličována, falšována, aby se odpoutala pozornost od skutečných viníků, kteří se zločiny začali. Je dílem přátel nacistů a snahy zbavit Němce viny za spáchané zločiny a udělat z viníků nebohé oběti „zlých“ Čechů a nic víc. Jedním z jejich cílů je i odpoutat pozornost od pravdy, že jen zlomek nacistických zločinců a jejich pachatelů byl vůbec potrestán. Nacistický způsob myšlení této protičeské demagogie je zřejmý. Zavražděných 360 tisíc Čechů bylo přece v jejich očích příslušníky méněcenné rasy, která stejně nemá právo žít. Proto jejich vraždy nic neplatí. Těch – jak jsme viděli 30 tisíc německých obětí, to je něco zcela jiného. To byli přeci nadřazení árijci! Jedině těch je škoda, Čechů nikoliv.

Toto je způsob myšlení, který je pro mnohé Němce běžný. Vyvolají – Německo i Rakousko společně 1. světovou válku a jejich vinou zemře nejméně 20 milionů lidí. Když ji prohrají a mají nést důsledky, spustí propagandu o nespravedlivosti mírové smlouvy a nakonec ji poruší. Trvale do světa vypouští lež o nevinně trpících Němcích.

Připravují potají revanš za prohranou válku a opět křičí, jak Němci všude – v Československu, v Polsku, ve Francii prostě všude hrozně trpí, ač nic takového není pravda a pod záminkou jejich osvobození rozpoutají 2. světovou válku, aby ovládli svět a vyhubili méněcenné rasy, jako jsou Židé, Češi, Poláci a Slované vůbec. Když válku znovu prohrají a způsobí smrt 50 milionů lidí, opět lžou o nespravedlnosti a ukrutnosti, kterou trpí.

To je opravdu zvláštní způsob německého myšlení. Myslím si, že pramení z jejich trvalého přesvědčení, že jsou nejlepší ve světě a proto mají právo na zvláštní postavení a způsob posuzování všeho, co dělají. Jelikož jsou nadřazení, je jim vše dovoleno a vše, co učiní, je správné. Druhým současně všechna práva soustavně odmítají, protože oni jsou něco zcela mimořádného a druzí si nic takového nezaslouží. Některá tvrzení i dnešních německých představitelů o tom, jak moc Němci trpěli a ti, které okupovali, si spokojeně žili a málo trpěli, tento názor podporují.

Marně se ptám, jak je možné rozpoutat světovou válku s cílem rozšíření Německa až k Uralu, pozabíjet miliony lidí v okupovaných územích a ještě si stěžovat, jak moc při tom trpěli a co vše zlého od národů, které bojovaly často o holé bytí, museli vytrpět. Skutečně tomu věří nebo je to staré oblíbené Goebbelsovo: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“?

Bohužel tato lež je rozšířena a působí a často ji opakuje náš tisk a dokonce i naše televize. Právě včera 20. 5. 2015 v ČT1 jsem zaslechl ve zprávách, že představitelé Brna se omlouvají za poválečný odsun Němců z Brna. Alespoň, že jihomoravský hejtman pan Hašek se proti tomu ohradil s poukazem na zločiny Němců, které napáchali přímo v Brně. Například popravy v Kounicových kolejích probíhaly neustále a brněnští Němci rádi platili vstupné 3 marky, aby na vlastní oči viděli umírat Čechy.