Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

V souvislosti se strašlivým plánem nacistického Německa na vyvraždění Židů, který němečtí okupanti uskutečňovali i u nás v Protektorátě, se začíná razit o Češích znevažující pojem „mlčící většina“.

To je výmysl těch, kteří vedou v našich sdělovacích prostředcích kampaň s cílem udělat z českého národa, který byl po celou okupaci Němci systematicky vyvražďován s cílem jeho úplné genocidy po vyhrané válce, viníka za podobné zločiny, jakých se dopouštěli němečtí okupanti. K tomu patří i neustálé zdůrazňování české méněcennosti lhaním o tom, že Češi za vše vděčí výhradně Němcům. Není to nic jiného, než pokračování nacistické propagandy rasové nadřazenosti Němců a méněcennosti Čechů a Slovanů vůbec včetně Židů.

Ražením pojmů „mlčící většina“ titíž lidé se nyní snaží svalit vinu za holocaust na Čechy, protože mlčeli k transportům Židů v Protektorátu do koncentračních táborů. My jsme tehdy ani nevěděli, kam Židy vlastně odvážejí. Pravda se objevila až po válce.

Pojem „mlčící většina“ má vyvolat dojem, jak dobře se nám pod německými okupanty vedlo a že jsme nečinně přihlíželi k utrpení Židů. Pravda je, že s námi zacházeli Němci stejně jako s Židy, ale konečný holocaust Čechů byl odložen na dobu po vyhrané válce. Němci potřebovali pro svou válku české hospodářství.

V dnešních dnech, kdy vzpomínáme výročí začátku odjezdů vlaků s Židy do koncentračních táborů, se najednou záměrně vytratila pravda, že to byl německý rasismus, který určil Židy, ale i Čechy a další Slovany za méněcenné a plánovitě začal s jejich vyvražďováním. Již vůbec nepadne slovo o těchto zločinech německých okupantů, ale demagogicky se vina přenáší na mlčící českou většinu, že tomu nezabránila.

Občané Protektorátu neprotestovali prostě proto, že by takový protest byl pro německé okupanty jen záminkou k rozsáhlým popravám a na osudu Židů by se vůbec nic nezměnilo. Vždy, když jsme se bouřili, tekla jen naše krev.

Mimochodem: Židé na západě, zejména v Americe, věděli dobře, co se v Protektorátě děje. Ač měli svobodu protestovat, proč neprotestovali oni? Jim za protest smrt rozhodně nehrozila jako nám.

Jestliže byl osud židovských dětí vinou německých okupantů strašlivý, život českých dětí nebyl o tolik lepší. Lidické děti byly mezi prvými dětmi Protektorátu, které Němci bestiálně zavraždili pod plachtou náklaďáku výfukovými plyny. Děti odbojářů byly internovány ve vězeňských podmínkách. Část jich Němci rozvezli do německých rodin na árijskou převýchovu. Ani po válce se všechny nepodařilo nalézt.

Češi měli být pod vládou německých okupantů v nejlepším případě poslušnými nevolníky a nádeníky na nacistických latifundiích, které plánovali v rámci tisícileté Velkoněmecké Říše na východě Evropy nebo rovnou po válce vyvražděni.

Proto se nesměli vzdělávat. To byl pravý důvod zavření českých vysokých škol. I Čechů se středním vzděláním měl být pouze malý pro Němce potřebný počet. Proto plánovitě omezovali počty žáků těchto škol.

Na všech školách působili němečtí inspektoři, kteří bránili přijetí nových žáků na gymnasia a odborné školy a nevhodné žáky ze tříd dokonce vyhazovali. Takto postižen jsem byl i já. Nakreslil jsem nesprávně ramena hakenkrajce, což bylo velké provinění.

Nejhorší byla uměle Němci řízená podvýživa celého národa, která zvláště těžce postihovala děti. Jen zřídka kdy jsem se za německé okupace dobře a do syta najedl. Veškeré sportovní a společenské vyžití dětí za války bylo nemožné. Němci zrušili všechny organizace jako Sokol, Skaut a další. Život byl nudou o hladu ve stálém strachu, co se zase stane. Číst v novinách denně zveřejňovaná jména desítek našich lidí, kteří byli popraveni, bylo děsivé.

Pravda je, že Češi za války nebyli mlčící, ale německým okupantům vzdorujícím národem. Jejich vzdor byl úměrný jejich postavení po mnichovské zradě. Když jsme bojovat chtěli, tak nás Anglie s Francií předhodili nacistickému Německu. Po celou dobu Protektorátu probíhal odboj proti německé okupaci: manifestace na svátek republiky 28. října 1939. výsledek je znám. Zavření českých vysokých škol a odvlečení přes tisíc studentů do Reichu.

Atentát na Heydricha s následkem okamžité laviny poprav asi 1200 odbojářů. Potlačení sokolského odboje. Nakonec i Pražské povstávání s jeho asi 2000 obětmi. Toto vše a mnoho dalšího je ona „mlčící většina“.

Z Protektorátu odjížděly po celou válku i jiné vlaky než ty, které odvážely Židy. Němečtí okupanti odvezli na nucené otrocké práce do Reichu za trvání Protektorátu statisíce mladých mužů a dívek, kde žily a pracovaly za nelidských podmínek.

Ano, zrazené a opuštěné Československo, tak zvaná 2. republika, která vznikla po mnichovské zradě, zavedla některá protižidovská opatření. Jenže tato republika, která trvala asi jen 5 měsíců, byla ještě méně svobodná než Československo pod sovětskou mocí.

I srovnání s Dány, kteří prý dosáhli určitých výsledků ve prospěch Židů, kulhá. Dánové s Němci nebojovali. Neměli exilovou vládu, král ze země neutekl, jako utekli králové Belgie a Holandska. Žili s Němci v takovém poklidu, že západní spojenci po válce dlouho váhali, zda mají Dánsko vůbec zařadit mezi vítěze války.

Nakonec řeč čísel mluví naprosto jasně. Němečtí okupanti zavraždili 360 tisíc českých občanů a úřední počet zavražděných židovských občanů z oněch 360 tisíc je 70 tisíc. Takže nikoliv mlčící většina, ale postupná genocida české většiny v počtu 290 tisíc obětí.

Ve vlacích, které odvážely občany Němci okupovaného Protektorátu do německých koncentráků a věznic, bylo více Čechů než Židů. V jednom z těchto vlaků byl i můj otec. Jiný vlak opět odvezl na otrocké práce do Reichu mého bratra. Nikdo z nich se žádného odškodnění od Německa nedočkal. Pravda je, že Češi za války nebyli mlčící většinou, ale obětí postupné Němci prováděné genocidy, jejíž dokončení bylo odloženo až po dosažení německého vítězství.

Proč se dnes mluví o „mlčící většině“, je zřejmé z toho, jak se dnešní demokratické Německo vypořádalo s viníky holocaustu. Nacistické špičky i jejich pomahači zodpovědní za holocaust zůstali většinou nepotrestáni. Nebyla k tomu, jak se hezky říká „politická vůle“.

Mnoho nacistických zločinců museli vypátrat sami Židé a tajné služby státu Izrael. Z několika stovek dozorců a dozorkyň nejhorší továrny na smrt – Osvětimi, do dnešního dne jich bylo potrestáno jen několik. S velkým rozruchem se teprve dnes, asi po 70 letech dostává před soud jeden z nich. Hrozí mu nanejvýš „fešácký“ kriminál s veškerou péčí v délce několika málo let.

Demagogie o mlčící většině má právě tuto pravdu zakrýt. Přesně podle toho, jak se hájí zloději: já nic, to ti druzí. Zloděj křičí: „chyťte zloděje“.

Mávání s „mlčící většinou“ má ještě jednu zlou stránku. Rozhodně neprospívá vztahům mezi Čechy a Židy, ale zřejmě záměrně vyvolává nesoulad mezi nimi. Možná, že i to je záměr. Hlavní ovšem je, že se o těch, kteří genocidu Čechů, Židů, Poláků a dalších slovanských národů plánovali a poslušně je vraždili, nemluví. Němci v souladu se svou hlásanou rasovou nadřazeností povraždili nejméně 12 milionů Slovanů, ale spíše více. Někdy se počet obětí Němců v bývalém SSSR uvádí až 20 milionů.

Pozornost se místo toho obrací demagogicky na „mlčící českou většinu“ právě proto, aby se odpoutala od těch skutečných zločinců a zločinů. Ti, kdož jim v tom pomáhají, jsou ještě horší než protektorátní kolaboranti.