Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Nacismus je jen jiné jméno pro německý nacionalismus, jak jej šířil Adolf Hitler. Obecně je nacionalismus silně přehnané a překroucené pojetí vlastenectví.

Německý nacionalismus nevznikl za Hitlera. Trval již více století před ním. Hitler Němcům jen slíbil uskutečnit jeho cíle: ovládnout Evropu. Jeho slovy: „Dejte mně Německo na 10 let a uvidíte, co z něho udělám“. Za 10 let bylo Německo rozbombardované a v ruinách.

Nacisté za války nebyli jen členové nacistické strany, ale i ti Němci, kteří mysleli jako nacionalisté. Německý nacionalismus existoval dávno před Hitlerem. Jasně o tom svědčí například německá hymna, která začíná tím, že „Německo a Němci jsou nade všecko ve světě“. Právě pro tento neskrývavý nacionalismus je dnes v Německu zpěv prvých slok německé hymny zákonem zakázán. Mohou se zpívat jen další sloky.

Hitler Němcům přidal i druhou, již výslovně nacistickou hymnu, která vychvaluje nacisty a jejich boj. I tuhle hymnu zpívali Němci s nadšením a všichni dobrovolně hajlovali.

Tuto hymnu spolu s Hitlerem přijali všichni Němci, když si Hitlera ve svobodných volbách vybrali za diktátora. Naši Němci v posledních svobodných volbách v pohraničí volili z 99 až 100% Henleina, věrného Hitlerova stoupence.

Tyto dvoje volby, jejich výsledky jsou důkazem, že drtivá většina Němců, prakticky až na početně bezvýznamné výjimky, přijala Hitlerovy názory za své vlastní. Jinak řečeno, stáli se nacisty, německými nacionalisty z přesvědčení a také se tak za války chovali. Bojovali věrně za Hitlera až do posledního dne a dokonce hodiny války. Právě poslední den války Němci rozstříleli Staroměstskou radnici a mnoho domů v Pařížské ulici vypálili a povraždili mnoho Pražanů. Úplně zbytečně, jen z nenávisti ke všemu českému.

V mnoha případech bojovali i po konci války. Tím i podle mezinárodního práva přestali být řádnými vojáky, ale stali se sprostými vrahy a bandity.

Takže tvrzení, že celý německý národ přijal nacismus, německý nacionalismus za svůj názor je plně oprávněné.

Proto platí, že za války byli všichni Němci nacisty i když nebyli členy nacistické strany. Jejich věrnost Hitlerovi až do samého konce války tento závěr plně potvrzuje.

Nacisty ve smyslu německého nacionalismu byla i většina německých antifašistů z řad komunistů i sociálních demokratů. Sice odmítali Hitlera, ale plně souhlasili s německým nacionalismem. Ten není Hitlerovým výmyslem. Hitler jen Němcům slíbil jeho naplnění jako nadvládu jejich druhým národům nadřazené rasy nad celou Evropou. Němci tuto myšlenku své vlády nad méněcennými národy nadšeně přijali a s velkou radostí šli za tímto ideálem již po druhé za 20 let do útočné zločinné války.

Ta v jejich očích nebyla vůbec zločinná, ale vlastenecká, jak ještě dnes veteráni Wehrmachtu v dnešní době natočených dokumentárních filmech s hrdostí přiznávají. To, že doslova přísahali věrnost Hitlerovi a nikoliv Německu, zapírají. Obelhávají svět a možná i sebe.

Z hlediska humanismu je však každý voják armády, která přepadne druhé národy a státy jen obyčejný lupič a vrah. Dokud toto jasně neřekneme a takto se k oběma světovým válkám, které Němci začali, nepostavíme, vždy budeme jen svědky nekonečného německého lhaní o vlastenectví těchto lupičů a vrahů.

Němci pod vlivem přesvědčení o své nadřazenosti jiným národům, nepovažují války, které rozpoutali, za nic zlého. Jsou pro ně oprávněným prostředkem, jak uskutečnit právo vládnout druhým, méněcenným rasám. Proto necítí za ně vinu a následky své porážky odmítají jako nespravedlivé. V jejich očích útočná válka není zločin a porážka její následek. Proto také tvrdí, že jejich oběti jsou stejnými viníky, jako oni. Považují válku za druh sportu, ve kterém nejsou viníci ani oběti, ale jsou si všichni rovni.

Tato pravda, ač ji zastírají, je zřejmá ve způsobech, jak se staví ke zločinům, které ve válce napáchali. Necítí nijakou vinu.

Vysvětlení, proč celý německý národ podlehl vlivu Hitlera a zvolil si jej za svého diktátora, spočívá právě v celá staletí pěstovaném německém nacionalismu a vojenského ducha.

Hitler Němce nezměnil. Oni nacionalisté byli vždy a také militaristé. Prušácký vojenský duch z dob pruských králů nasákl postupně celý národ.

Německý císař Vilém a rakouský František Josef byli stejní váleční zločinci jako Hitler. Také rozpoutali světovou válku, aby společně ovládli Evropu a tak naplnili německé sny o své národní nadřazenosti. Němci říšští i rakouští šli do obou válek s obrovským nadšením a radostí, protože si od nich slibovali naplnění svých snů o „Německu nade všechno ve světě“.

Hitler se neobjevil naprosto znenadání, ale zákonitě jako vyústění německého staletého nacionalismu, který nepovažuje útočné války za zločin, ale za oprávněný prostředek k uskutečnění svého od Boha nebo jak říkal Hitler od Prozřetelnosti daného práva.

Ne nadarmo měli němečtí vojáci na opascích přezky s názvem „Gott mit uns“ – Bůh s námi. Oni tomu opravdu věřili.

Kolik jich tomu věří dnes je otázka. Sudeťáci určitě ano. Jejich neustálé útoky na náš stát a národ jsou jasným důkazem.

Právě na nich je nacistický nacionalismus vidět naprosto zřetelně.

V sousedním Německu vládl Hitler naprosto neomezeně již několik let, veškerá demokracie byla zničena, Židé a odpůrci režimu pozavíráni v koncentračním táboře Dachau a dalších a trvale vražděni. Oni žili v demokracii, kde měli všechna lidská a občanská práva, zastoupení v parlamentu, všechny školy včetně vysokých.

Přesto, ač věděli, co se v nacistickém Německu děje, přece se rozhodli demokratický stát, jehož byli plnoprávnými občany, zradit a rozbít a tak naplnit svůj nacionalistický a militaristický neboli nacistický ideál.

Když prohráli válku, ve které zavraždili jen Židů asi 7 milionů a postupně po celou válku prováděli genocidu našeho národa, která měla být dokončena po vítězné válce, najednou se cítí ukřivděni a snaží se pomocí mediální války změnit její výsledky.

Taková je pravda. Je v ostrém rozporu s některými projevy představitelů Německa, kteří vinu Němců uznávají. Komu máme pak věřit, když i vláda, která vinu Němců přiznává, finančně i jinak podporuje právě ty organizace, které vinu svalují na Čechy? Doslova křičí, že největšími zločinci jsou politici, kteří vždy bojovali proti nacismu, jako Winston Churchill nebo president Beneš.

Co nám říkají naše vlastní zkušenosti z prvé i druhé světové války, je zřejmé. Tam, kde byla opakovaně ohrožena sama existence celého národa, je neodpustitelnou lehkomyslností slepě věřit.