Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Hitlerovy názory a záměry byly naprosto jasné a zřejmé od samého začátku jeho působení. Vyložil je ve své knize „Mein Kampf“ (Můj boj). Stručně se dají shrnout takto:

Němci jsou nadřazeným národem a mají právo nejen vládnout ostatním podřadným národům, ale dokonce i rozhodovat o jejich pouhé existenci. Podřadné rasy, což byli Židé a všichni Slované – Češi, Poláci, Ukrajinci, Rusové, ale i Slováci a další, nemají právo na existenci a proto byly určeny k vyhubení a zbytek k zotročení. Měli jim na dobytých územích vládnout němečtí feudálové.

K uskutečnění tohoto plánu a k zabezpečení jejich nadvlády měla sloužit tisíciletá Velkoněmecká říše. Ta měla mít 200 milionů rasově čistých obyvatel nordické rasy. Říše měla zahrnovat předválečné území Německa, které mělo být rozšířeno o území Čech a Moravy, Polska a východní Evropy, která tehdy patřila SSSR.

O svých názorech Hitler přesvědčoval mohutnou propagandou. Tu vedl jeho pozdější ministr propagandy Goebbels podle hesla: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. Také působilo zastrašování jeho politickou armádou hnědokošilníků z SA. Ti výhružně pochodovali v sevřených šicích ulicemi měst a svým násilím budili hrůzu odpůrců.

Toto úsilí vyústilo nakonec ve jmenování Hitlera v roce 1933 – 1934 absolutním vládcem Německa. Dosáhl toho převážně demokratickými prostředky. Němci si jej zvolil dobrovolně, když jeho přesvědčení přijali za svá.

Všichni Němci až na zcela bezvýznamné výjimky nakonec Hitlerovi uvěřili, svěřili mu plnou moc nad Německem i svými osudy a dobrovolně na jeho plánech spolupracovali včetně masového vraždění příslušníků podřadných ras.

V té době byli všichni Němci přesvědčenými nacisty. I když nebyli členy nacistické strany, plně přijali nacistické názory a také je dobrovolně uskutečňovali včetně masivního vraždění podle jejich přesvědčení těch méněcenných, které trvalo až do konce války a dokonce i po kapitulaci. Ač byla válka prohraná, vraždili bez slitování dál. V jejich očích to nebyly vraždy, ale právo jejich nadřazené rasy, které uplatňovali.

Jak je to možné? Hitler nepřišel pro Němce s něčím úplně novým, ale slíbil Němcům naplnění jejich představ o sobě, které hlásali jejich mnozí představitelé dlouho před Hitlerem. Již od dob pruských králů nebyla ani útočná válka pro Němce ničím nepřijatelným, ale oprávněným prostředkem uplatňování práva nadřazeného německého národa. Tak vznikla v Německu velmi vlivná skupina představitelů armády a jejich zájmů. V jejich očích Hitler tyto zájmy naplňoval a proto jej podporovali i když jím i opovrhovali.

Již dlouho před Hitlerem Němci dospěli k názoru o své nadřazenosti nad ostatními národy včetně Čechů, které považovali za méně kulturní a vzdělané. Silně se nad nimi proto povyšovali. Na území Čech a Moravy se dívali jako na německé a Češi jim jen překáželi v plném začlenění českých zemí do německé Říše. Celá kniha od Evy Hahnové „Od Palackého k Benešovi“ je velkým důkazem této německé povýšenosti nad Čechy. Němci, ač přistěhovalci v Českých zemích nás nikdy nebrali za rovnocenné, ale vždy nám dávali znát svou povýšenost. A nejen znát svými názory, ale i činy. Vždy se nás snažili ovládat a vládnout nám ve svůj prospěch.

Co bylo řečeno o německých mužích platí o celém německém národě. „Ubohá německá mládež“ ani „ubohé německé ženy“, nic takového neexistovalo.

Anglická informační služba zjistila, že Hitlerjugend není skaut, ale organizace mládeže fanaticky vychovávané v absolutní věrnosti a poslušnosti k Hitlerovi. Vychovávala příští vojáky, kteří měli vraždit stejně jako jejich otcové. A mnozí se tak i chovali ještě jako mladí. Hitlerjugend postavila několik divizí SS. Poslední obránci Berlína byli z Hitlerjugend. Hlídali i vězně v koncentrácích.

Někteří američtí vojáci byli příslušníky Hitlerjugend zabiti, protože odmítli bojovat s nevinnými dětmi. Tyto „nevinné“ děti je za to z lásky ke svému Führerovi postřílely. Tyto děti pořádaly doslova hony na uprchlé vězně a předávaly je esesákům, kteří je hned vraždili.

I německé ženy byly věrné stoupenkyně Hitlera. Neváhaly mučit a lynčovat zastřelené spojenecké letce. Neměly nejmenší soucit s vězni na pochodech smrti. Nepodaly jim ani kus chleba nebo doušek vody, ale samy se zúčastňovaly honů na uprchlé vězně. Nejen nebránily svým mužům v jejich zločinech, ale ještě je podporovaly. Mnohé posílaly své muže na frontu se slovy: „Buď se vrať jako vítěz nebo se vůbec nevracej.“ To není propaganda, ale hrozná pravda.

I sama německá hymna, jejíž prvá sloka je dnes zakázaná, jasně vypovídá o pýše a i pohrdání Němců ostatními národy: „Německo, Německo, nade všecko ve světě“. Celá je rozvinutím této myšlenky. Vše německé je na celém světě nejlepší.

Němci Hitlerovy názory nejen přijali za své a plně jim věřili, ale také je dobrovolně naplňovali včetně masového vraždění statisíců těch, kteří jim překáželi svou pouhou existencí v uskutečňování myšlenky Velkoněmecké říše.

Tato pravda je ověřena z mnoha zdrojů. Němci sloužící v popravčích četách za války v Protektorátě si mohli vždy dobrovolně vybrat, zda se chtějí poprav zúčastnit nebo nikoliv. Není známo, že by některý Němec odmítl. Sám Heydrich ve svém pověstném projevu, ve kterém odhalil plán na genocidu celého českého národa, vyzval ty, kteří se jeho plnění nechtějí zúčastnit, ať se vrátí do Říše. Není žádná zpráva, že by se někdo vrátil nebo jakkoliv nesouhlasil. Všichni s vyvražděním Čechů nejen souhlasili, ale také se na jeho postupném provádění podíleli.

Pravda, že se Němcům za války hromadné vraždění nevinných obětí neprotivilo, ale zúčastnili se jej dobrovolně, odhaluje i současný dokumentární film natočený v dnešním Německu „Lidský mozek – kde sídlí zlo“. Vysílala jej televize Prima ZOOM 29. 3. 2015 v 17:30 hod.

Aby Hitler mohl vybudovat tisíciletou Velkoněmeckou říši, musel nejprve potřebné území na východě dobýt. Proto napadl Polsko a později Sovětský svaz. Pak musel dobyté území nejprve začít „čistit“ od jejich obyvatel, aby udělali místo německým osadníkům. Tento úkol připadl německé záložní armádě.

Příslušníky německé záložní armády byli Němci středního věku, kteří se nehodili ke službě v běžných bojových útvarech. Byli to vzato zevním pohledem normální, slušní lidé. Řádně pracovali, nekradli, měli své ženy a děti, o které se starali a které milovali. Prostě normální, slušní občané dobrých způsobů a vzdělání. A přece ochotně a dobrovolně vraždili podřadné národy v plné víře ve správnost svého počínání.

Film přímo uvádí záložní pořádkový prapor z Hamburku, který měl 500 vojáků. Ti byli přímo dotazováni, zda jsou ochotni vraždit obyvatele dobytých území a tak je vyčistit, aby na nich mohla vzniknout nová Velkoněmecká říše. Z těchto pětiset slušných lidí, vzorných řádných občanů, pouze 5, slovy pět odmítlo vraždit. Ostatní plně souhlasili, že budou střílet i nevinné ženy a děti.

Jak toto vraždění zpravidla vypadalo? Příslušníci záložní armády zajali několik tisíc lidí, určených na smrt. Bylo mezi nimi mnoho žen a malých dětí. Ti si museli nejprve vykopat obrovskou jámu, ve které byli pak hromadně těmito „slušnými“ lidmi stříleni a dobíjeni. Ve filmu promlouvali i někteří z vojáků, kteří oběti přímo stříleli. Někteří tvrdili, že popravovaným dětem prokazovali dobro: „Co by si ty děti přece bez zastřelených matek počaly?“

Dnes tito veteráni v současných dokumentárních filmech tvrdí: „Bojovali jsme za svou vlast“. Ani dnes necítí nějakou vinu a zodpovědnost za své vraždy. Jejich dnešní chování určitě stojí za zamyšlení. Jací vlastně dnešní Němci jsou? Jednu odpověď přece máme. Do dnešního dne Němci jakémukoliv národu – Československu stejně jako Řecku a dalším nezaplatili ani korunu reparací a necítí se být zavázáni tak učinit.

Spolky odsunutých Němců, kteří zradili státy, ve kterých byli usazeni a které podporou Hitlera je pomáhali porazit a zničit, dnes z nás, obětí, dělají viníky. Dokonce nás někteří jejich význační poslanci kárají: „Málo jste za války trpěli“. To je pro mnoho Němců příznačný postoj: oni nadřazení mají i právo posuzovat, jak ti v jejich očích méněcenní mají trpět.