Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

(k článku na kauza-vacek.blogspot.cz)

Klíčem k pochopení chování Dana Moravce a KV (= p. Pařík a Tomáš) je konec Danova rozhovoru z 14.3.07. Dan jej nazývá dovětek. Opisuji jej doslova a nezkráceně.

„KV: No vidíš, dokonce jsi mu (Vackovi) množil zdarma kazety. Kdo mu to teď bude dělat? I proto se na tebe zřejmě zlobí. Dane, děkuji za rozhovor“.

Dan: mlčí, a proto s řečeným souhlasí. Necítí potřebu uvedené nepravdy vyvracet. Zřejmě mu vyhovují.

K dovětku se vyjadřuje Dan 17.7.07 doslova a nezkráceně takto.

Za rozhovorem následoval dovětek KV, kde stálo, že teď nebude mít panu Vackovi kdo kazety množit. Dovětek byl den po vydání stáhnut jako nepřesný, protože žádné kazety jsem samozřejmě nemnožil ani nevyráběl. Čestně prohlašuji: kazety jsem ani nevyráběl ani nemnožil. A ani to nikde netvrdím.

Slovo „vyrábět“ nebylo v žádné souvislosti s nahráváním kazet vůbec nijak použito.

Proč jsi takové slovo použil, Jiří? Proč opakuješ, že lžu, že jsem vyráběl kazety, když přece každý, kdo v té době k tobě chodil ví, že jsem je nahrával, ale nevyráběl? (Ani netuším, kde a jak bych to dělal) Proč to děláš? Nikdy jsem nikde neuvedl, že jsem je vyráběl a ty to pořád tvrdíš. Proč?

Z vlastních Danových slov je zřejmé, že věděl o nepravdivosti dovětku, ale přesto proti němu neprotestoval a nechal jej otisknout. Věděl dobře při své inteligenci, jaký je jeho cíl: pošpinit mě a vyvolat rozhořčení nad hrabivostí Vacka, který dostává od něho zdarma kazety a draze je prodává. Nemohl nevědět, čeho se dopouští. Lhali oba Dan i KV (= avatáři). Je to jeho rozhovor, kde tato lež stojí a přece lže, že nikdy nic takového netvrdil. Tvrdil společně a vědomě s KV ač doznává později: „Nikdy jsem kazety nevyráběl“. Oba to ví, ale v rozhovoru stojí opak: lež, že kazety zadarmo množil.

Až do 17.7. o nepravdivosti dovětku mlčel a teprve po 4 měsících se přiznal, k jaké lži se propůjčil, ale hned ji popírá. Až do 17.7. většina lidí včetně mě o stažení dovětku nevěděla. Nikdo si také nepamatuje, že by vyšlo nějaké oznámení o jeho stažení a nepravdivosti. To není opomenutí, ale záměr: nechat lež co nejdéle veřejně působit. „Dobře“ promyšleno. Na jeho lži o kazetách vyráběných zdarma jsem odpověděl vzápětí. To vysvětluje, proč 4 měsíce mlčel. Byl to úmysl. Nějaká omluva Dana a KV za zveřejněnou lež ani nenapadne. Prostě se tváří, jako by dovětek neexistoval, což je pro ně příznačné.

Vrcholem pak je, když Dan obviní ze lhaní mě, když říká: „Proč opakuješ, že lžu, že jsem vyráběl kazety?“. Já vyvracím jeho lež z dovětku, ke které se sám přiznal (cudně ji nazývá „nepřesností“) a prý lžu!

Jaký šaktipat vlastně obdržel, když od jeho přijetí se chová tímto způsobem, je zřejmé.

Proč o tom znovu a obšírně píši? Dan, M. Pařík a Tomáš nám poskytli další lekci praktické demagogie a hned celou jejich škálu. Zalhat a pak lež nenápadně stáhnout nebo ji prohlásit za nedopatření. Pak tvrdit, že nikdy nic takového netvrdili a obvinit ze lhaní protistranu.

Z toho všeho je zřejmé, jak potřebné je demagogické triky znát, přemýšlet při čtení a nenechat se splést útoky na vyvolání citové závislosti.

Když někdo jak M. Tomáš tvrdí, že nikdy nikomu nechtějí ublížit a v další větě účelově svou oběť obviní ze spolupráce s StB, měl by každý umět tento rozpor postřehnout a udělat si samostatný názor. Bohužel jsem stále lidmi, kteří neumějí myslet, přesvědčován, že tomu tak není, že jde o spor dvou škol a podobně. Oč jde, by mělo být právě na tomto případě a mnoha dalších, zcela jasné.

Mimochodem, proč si Dan vzpomněl právě teď najednou po 4 měsících mlčení na kazety zrovna v době, kdy mně Miloš Tomáš křivě obvinil ze spolupráce s StB? Protože potřebuje odvrátit pozornost od své lži jinam, aby zmizela z pozornosti čtenářů. A Dan ochotně posloužil. Vzorná spolupráce a Danovi, který se tak bije za pravdu, zřejmě Milošovy lži nevadí. Raději po jeho vzoru obviňuje stejně křivě mě.

Ještě k šaktipatu. Kdo zná spisy mistrů kašmírského šivaismu, například Muktanandy nebo Nityanandy, tak ví, že šaktipat je zasvěcení do kundalini jógy. Je přenesením části mistrovy síly na žáka. Zásadně se uděluje jednotlivě a nikoliv hromadně, a to pouze dobře připraveným žákům a zásadně  nikdy za peníze. Zejména se vyžaduje dokonalá charakterová očista, protože jinak síla jen probudí žákovy negace a zesílí je. Ten je – svou mysl  nezvládne a ony jej odnesou ze stezky. Sám mistr Muktananda píše, že obdržel šaktipat od svého mistra Nityanandy až po několika letech jeho vedení, které Muktananda naplňoval celodenní sádhanou. Je úděsné, že si někdo může myslet, že šaktipat je možné koupit za peníze. Daleko úděsnější je, když jej někdo hromadně prodává a uděluje bez jakýchkoliv předpokladů. Buď je naprosto nezodpovědný nebo podvodník. Možná dokonce obojí. Jak se takto koupený šaktipat projevuje, je názorně vidět právě na Danovi a nejen na něm. Jen nafoukl jeho ego.

Dan měl tu obrovskou výsadu, že mohl i dvakrát týdně u nás doma meditovat, a to po několik roků. Něco, po čem marně touží mnoho přátel. V těchto meditacích s mistrem se rozpouštějí zábrany poznání jejich účastníků. Jsou to skutečné a velmi silné duševní energie v pokleslém – zlém stavu. Jejich rozpouštění stojí mistry velkou námahu a mnoho síly a energie, které mistrovu osobu vyčerpávají a v důsledku toho trpí tělesně i duševně. Představa, že mistr při meditaci jen lenošivě sedí, že jej společná meditace nic nestojí, je ryze materialistická.

Toto je obrovská pomoc, kterou účastníci těchto meditací od mistra zcela nezaslouženě získávají a ještě na úkor jeho osobnosti. Tuto pomoc nelze ničím nahradit ani docenit a představa některých žáků, že mistrovi nic nedluží, protože mu pomohli s tím či oním, je hrozná. Je za ní jen nafouklé a nevděčné ego.

Práce pro mistra je všeobecně považována za velkou milost, která žáka také očišťuje a nikoliv za zásluhu. Nějaké zásluhy v ní může vidět jen zvrácený, zlem ovládaný rozum. To, co se dělo po šaktipatu, mě přesvědčilo o tom, že Dan  si nic z toho, co bylo řečeno výše, neuvědomuje a neuznává. Dal jasně znát, že si může dělat ve své duchovní praxi co chce a nemíní se řídit mými radami. Proto nemělo smysl, abych se mu dál věnoval a plýtval se svými silami a nesl toho důsledky. Prostě jsem se mu vnitřně uzavřel, ale chodit k nám jsem mu nezakázal. Odešel uražen a zneuznán sám. Šaktipat byl začátkem jeho konce. Proč, jsem vysvětlil. Jednak nezvládl síly zla v sobě, jednak pro svůj nesprávný postoj k mistrovi. Má přesně, co chtěl. Z jeho projevů je zřejmé, co by se mu líbilo: čerpat bez omezení mistrovu pomoc a současně se neřídit jeho radami. Dokonce si snad myslí, že má nějaké právo docházet k nám do bytu dál.

Danovy projevy jsou velmi poučné. Střídavě mě zatracuje i velebí a popisuje, jaké vysoké duchovní zkušenosti dosáhl s naší pomocí. Poučný a odstrašující případ. Právě proto o něm píši. Není tak těžké dopadnout jako on. Kdo nezvládne očistu, čeká jej přesně to samé. Stačí tak málo: nedostatek pokory a  notné porce namyšlenosti na sebe.

Na rozdíl od Dana a jemu podobných mnozí rozumí velmi dobře, oč zde na světě a zejména na stezce jde. Například Filip Jelínek, z jehož dopisu cituji.

Nemá smysl psát vám o tom, že ostatní světoví mistři a autoři učí podstatně to samé, co vy. I když většinou ne v takové šíři. I Avatar pravidelně vydává knihy, ve kterých je to samé co Vám vytýkají. Například v Kameni mudrců tam miss Dalová  říká zhruba: „Je zde boj mezi zlem a dobrem. Mezi jednotlivými sférami. Naprosto přesně bez milosti. Nevím, proč tomu tak je. Vím jen, že to tak je“. Míla Tomášová a ostatní to znají taky jako Strážce prahu. Kdyby alespoň četli, co sami vydávají.

Oni to nejen nečtou, ale dokonce popírají, že nějaké zlo vůbec existuje a napadají mne za to, že je odhaluji. Jsou již tak plně na straně tohoto zla, že pouhá zmínka o jeho existenci vyvolává u nich výbuchy nenávisti. Tím dokazují, co jsou zač – ze zla a co jim vládne  - zlo. Pochopení, že na naší úrovni nejde o nic jiného než o boj zla a dobra, je základ veškeré duchovnosti. Kdo tuto pravdu nechápe a nevidí, není a nemůže být na stezce. V lepším případě je nevědomým slepcem, v horším je plně pod vládou zla.

Ten, kdo tuto pravdu boje zla s dobrem popírá a tvrdí, že neexistuje, že dobro je totéž co zlo, protože je vše jedno, patří již plně na stranu zla. Samozřejmě, že se k tomu nepřizná a bude se maskovat, ale jeho činy jej usvědčují. Jsou jimi nenávist k nositelům světla a popírání samotné existence zla. Moji nepřátelé nedělají nic jiného.

Tento boj zla a dobra nezuří jen kolem nás, ale hlavně v nás, v našem nitru, kde se sváří vásany směřující ke světlu s těmi, které míří opačně.

Aby šakti zjistila, na kterou stranu v tomto boji patříme, zkouší nás prostřednictvím mistrů. Zda si jejich pomoc opravdu zasloužíme a jak jsme pevní ve víře. Proto jsme vystavováni okolnostem, ve kterých ukazujeme, kdo jsme a jací opravdu jsme. Máme v nich doslova volit mezi dobrem a zlem, mistrem a svým egem. Samozřejmě se nikomu předem neříká: „Dej si pozor, to je zkouška“. To by žádná zkouška nebyla. Prostě se dotyčný nechá být a čeká se, jak se zachová. A on se zachová, ukáže, co v něm je, stejně jako to ukázal Dan a stále ještě ukazuje. Velmi názorně je taková zkouška popsána v knize „Žít podle Bhagavana“. Zevně vzato, Bhagavan se k Annamalai Swamimu choval velmi „podivně“. Sám Swami říká „mysteriozně“. Po letech bezplatné těžké denní práce v ášramu jej poslal naprosto hmotně nezajištěného pryč a dokonce vyslovil nesouhlas, aby je ášramité podporovali. Jak ošklivé, že? To, jak jej vrhal do sporů s vedoucím ášramu – také nic hezkého. A přece Swami ve své víře v Bhagavana nezakolísal a neobrátil se proti němu a udělal dobře. Těžkosti přešly a nakonec dosáhl cíle stezky.

Na Dana byla také seslána zkouška. Měl se rozhodnout pro své ego a jeho pravdu nebo pro mistra. Zvolil ego, neobstál ve zkoušce a nevyhnutelné důsledky se dostavily. Takto to na stezce chodí. Je na ní mistr jen pro pokorné a věrné. Nezdá se, že by Danovi jeho volba přinesla štěstí. Jak by mohla, když základním požadavkem stezky je rozpouštět ego a nikoliv je před pro ně ničivým vlivem mistra bránit. Tak dopadají zákonitě všichni, kteří se chovají obdobně jako on.

Danovým neštěstím je jeho nedostatek pokory a silná pýcha. Ve vztahu k mistrovi vychází z postoje „já jsem Pán a vím lépe než mistr, co je dobré a co zlé. Povinností mistra je mně duchovně povznášet, já k němu žádné povinnosti a závazky nemám. Mohu si dělat, co chci, ať s tím mistr souhlasí nebo nikoliv. Nic mistrovi nedlužím, protože jsem mu pomohl nahrát pár kazet. Jsme tím vyrovnáni. Proto jsem oprávněn jej pomlouvat a znevažovat. Na tom, že jsem se přidal k táboru jeho nepřátel, kteří jej nepravdivě obviňují například ze spolupráce s StB, není nic špatného“.

Přesně toto je Dan a ještě křičí, jak je mu ubližováno. Obvinění z nemravného obohacování a dokonce zadarmo, není vůbec nic nového. Plni zlé závisti mě neustále takto nepravdivě a zkresleně obviňují. Viz například pan Dostál (sazba knih zdarma), Marcel (velká výše objednávek – taktně ovšem zapomene napsat, že asi za dobu 7 let). Tato „nepřesnost“ vyvolá, samozřejmě „nechtěně“ dojem vysokých ročních příjmů a dokonce zisků, ale naprosto falešný. Přesně to je ale cílem všech těchto „informací“. Vzbudit zlou závist.

Nikdo není oprávněn takové informace zveřejňovat a je to dokonce trestné. Dopouštějí se toho znovu a znovu a chtějí tím dokázat, jak jsou dobří, že mistrovi nic nedluží a že mistr vlastně má být vděčný jim. Co vzali zdarma od mistra, o tom mlčí, o tom není třeba mluvit, to za nic nestojí. Jen staví na odiv své ušlechtilé ego.

Ani je nenapadne, že by je měli rozpouštět. Proč také, když je božské – podle nich.

Již samo zabývání se mými financemi je nebetyčná drzost a neslušnost. Nikomu po nich vůbec nic není. Nejsem mistr, kterého živí a vydržují žáci, natož, aby mně kupovali auta a podobně, jak je u jiných mistrů časté. Vše, co mám, je výsledkem celoživotní práce, která v oblasti ducha trvá někdy od roku 1956, tedy přes padesát let. Denně takto pracuji již i 16 let v důchodu. Vstáváme s manželkou ráno po šesté, meditujeme sami nebo s přáteli a pak pracujeme, ať je svátek nebo všední den. Jen skuteční darebáci a zlí závistivci se mohou o takovou práci otírat. Navíc se tím dopouštějí hned několika trestných činů například proti zákonu o ochraně osobních údajů, vydírání i pomluv. Ať se proto nediví, budou-li za tuto činnost vyšetřováni policií.