Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

(k článkům na www.kauza-vacek.blogspot.cz)

Zlý člověk je tak posedlý zlem, že je neodolatelně nutkán útočit proti světlu, kdekoliv a kdykoliv se s ním setká. Zlo světlo nesnáší, protože je jeho skutečným opakem a nepřítelem: tmou.

Proto zlý člověk jen neustále přemýšlí, jak by světlu uškodil. Protože nemá, čeho by se mohl chytit, tak si vymýšlí. Nařkne například nositele světla, že je zbabělý. Cíl je jediný: co nejvíc poškodit a to za každou cenu. Nejde o pravdu ani o nic jiného, ale o snahu uškodit.

Ke zdůvodnění lži o zbabělosti se například použije tvrzení: Neodvážil se Tomášovi kritizovat za jejich života, protože by jej Eda za kritiku tělesně napadl.

Takto vědomě lže s cílem ublížit, ač dobře ví, že jsem některé názory Tomášových kritizoval ještě v průběhu jejich života a že sama Míla na ně odpovídala – viz „Chození s Bohem“ a další knihy.

Navíc dělá pan Pařík z Edy nesnášenlivého surovce, který svá tvrzení dokazuje pěstmi. Pan Pařík se zaklíná, že on zná Tomášovi nejlépe. Tak teď nevím, máme Paříkovi věřit, že Eda byl surovec, který každého, kdo měl jiný názor než on, zmlátil? Nebo je to jen další Paříkova lež?

Již jednou takhle obvinil Mílu Tomášovou ze lhaní. Ona sama se několikrát prohlásila za žákyni Ramany Mahárišiho, ale podle pana Paříka je to lež: nikdy jí nebyla.

Aby svá tvrzení o mé zbabělosti potvrdil, lže ještě dál: „Nepodepisoval své články v „The Mountain Path“. Jak se může každý přesvědčit, pod každým článkem je mé jméno a u jednoho dokonce omylem redakce uvedla celou moji adresu.

Lhát takto ohromujícím způsobem, to je opravdu vrchol otrlosti. A takový člověk prohlašuje, že ví, kdo je mistr a kdo nikoliv. Nemyslí snad mistry ve lhaní? Tomu by bylo možno věřit.

Vytrvale se vzteká, že jsem své samizdaty – podle něho ze zbabělosti nepodepisoval. Je to totéž, jako kdyby požadoval, aby každý člen odboje proti Němcům se šel nejprve přihlásit na gestapu, že bude dělat odboj. Jinak by byl zbabělec. Podle logiky pana Paříka i bratři Mašínové byli zbabělci, protože svůj boj veřejně neohlásili, což platí o mnoha tisících dalších.

Každý, kdo dělal za komunistů něco proti jeho zločinnému režimu, byl hrdina, který riskoval nejen existenční zničení, ale i mnoho let vězení.

Cílem protikomunistické činnosti nebylo dát se zavřít, ale pokračovat v ní co nejdéle a tak co nejvíc komunistům uškodit. Plným právem proto tito lidé se kryli před odhalením a následným kriminálem všemi způsoby.

Jen komunista, jakým smýšlením Pařík je, může takové lidi nazývat zbabělce a jedním dechem vyzdvihovat členy zločinecké organizace, jako byl Drtikol, kteří toto pronásledování umožňovali a podporovali, jako ušlechtilost samu.

Zbabělci a zločinci byli všichni členové komunistické strany, kteří nás nestraníky utlačovali, ničili existenčně, zavírali i vraždili.

To oni poslali do vězení na dlouhá léta 280 000 nevinných lidí a několik tisíc jich zavraždili. Jejich jediným proviněním bylo, že chtěli žít svobodně. Můj učitel, pan Emanuel Šimandl, mystik a astrolog, seděl ve vězení jen proto, že se věnoval těmto svým zálibám.

Nezapomínejme také, že komunistická totalita měla dvě období: krutější od roku 1948 do roku 1968. V padesátých letech se většinou nechodilo do kriminálu na rok či dva, ale na 10 i více roků. Často i na smrt. A tehdy kriminál to bylo skoro totéž, jako německý koncentrák jako například Jáchymov. Nejen on, ale i další vězení byla likvidační.

Vězni byli skutečně v nich mučeni hlady, dokonce žízní, bitím, zavíráním do betonových bunkrů, kde leželi bez jediné deky na promrzlé zemi, bez jídla a pití celé dny.

Kolik jich na takové zacházení zemřelo, se nikdy nedozvíme, ale určitě mnohem víc než bylo odsouzeno k trestu smrti soudem. Diagnoza vždy zněla na nějakou chorobu. To, že vězeň zemřel na zápal plic proto, že jej v ledové cele polévali dozorci studenou vodou, již tam nestálo. Takto komunisté včetně Drtikola likvidovali své nepřátele.

To, že jsem nepodepisoval své samizdaty a nedal tak snadnou příležitost k tomu, abych byl poslán do takového kriminálu, prohlašuje pan Pařík za zbabělost. Drtikol s jeho stranickou ochranou a výhodami, které strana svým členům poskytovala, za vtělenou ušlechtilost.

Jen komunista tělem a duší může strůjce tohoto obludného systému chválit a na jeho odpůrce házet nálepky zbabělosti. Z Paříka mluví vztek komunisty, že se mě, třídního nepřítele, nepodařilo zlikvidovat. Tak si alespoň ulevuje lhaním na adresu nás všech: „zbabělců“.

Komunistický útlak trval i po roce 1968, ale již se vůbec nedal srovnat s tím v padesátých letech, kdy jsem začal se samizdaty. Již se nechodilo rovnou do kriminálu, ale do často pohodlných plynových kotelen, jak vím z vyprávění například Luboše Vydry, známého disidenta ve sporu s V. Havlem. Nastavil automatiku kotelny a šel k nám na několik hodin meditovat.

Mimochodem: když mu StB zabavila psací stroj, dal jsem mu náš. Rozhodně jsem se styku s ním ani s dalšími nevyhýbal.

Po roce 1968 se chodilo do vězení spíš výjimečně, tresty byly podstatně kratší. Vězni také již netrpěli hlady, ale mohli dokonce dostávat balíčky s jídlem.

Tím naprosto nezlehčuji osud těchto vězňů ani neomlouvám komunisty, ale klást rovnítko mezi věznice a hlavně Jáchymov padesátých let a věznice let sedmdesátých a osmdesátých nelze.

Co je pravda: nikdo z těch disidentů po roce 1968 v čele s V. Havlem nezajistil důstojné zacházení s vězni z let padesátých, ani žádné odškodnění. Největší skandál je, že nejen za jejich pronásledování nebyl dodnes nikdo potrestán, ale často byli tito nevinní lidé rehabilitováni právě těmi soudci, kteří je do vězení poslali. Většinu z nich soudí dodnes. V. Havel je ve funkci – soudce oddané komunistům, potvrdil na doživotí. Pak se divme, že za komunistické zločiny nebyl nikdo odsouzen!

O charakteru pana Paříka jasně vypovídá, že nejen na tato bezpráví nepoukazuje, ale chová se přesně opačně: pomlouvá oběti tohoto útlaku a jak jsem ukázal, každá lež je mu k tomu dobrá.

Každému soudnému člověku musí být zřejmé, co pana Paříka ovládá a oč mu jde. Ukázal jsem, naprosto nevyvratitelně, že lže. Vědomě obelhává bez jakéhokoliv studu své čtenáře. Kdo mu chce věřit, ať mu věří. Kdo je nad „něco takového (nesprávně) povznesen“, ať si myslí, že je spravedlivý. Jedno je jisté. Odměna zla jej nemine. A ta je vždy jen zlá. Nic jiného zlo totiž nemá ani nezná.

Sami jógu nepraktikují, ale spojují se proti nám, kteří ji provádíme, s katolíky, kteří svorně s papežem věří a učí: „Jóga je blud a škodí duši“. Právě proto, že jógu pronásledují, tak ochotně poskytli místo k vyjádření katolíka M. Dojčára proti nám.

Vytrvale se také spojují se „Společností pro studium sekt“, což je společnost zaměstnanců křesťanských církví, kteří společně vyznávají „jóga je blud a škodí duši“ a pod přetvářkou vědeckosti vytvářejí ve společnosti falešnou představu o škodlivosti jógy, buddhismu a všech východních náboženství. Vše je podle nich hned „sekta“, rozuměj něco škodlivého pro společnost.

Tím, co skutečně škodí – nesmírně rozšířenou pedofilií kněží je ani nenapadne se zabývat.

A právě zde by měli široké pole možností. Například vysvětlit, jak je možné, aby v organizaci, která se považuje za svatou a staví se do role vedoucí morální autority světa, se něco tak ohavného, jako jsou zločiny na dětech, dlouhá léta dělo.

Jak je možné, že tyto zločince špičky církve roky kryly nebo se na něm jako biskupové a snad dokonce i arcibiskupové podíleli?

Masovost výskytu pedofilních zločinců při tom jasně ukazuje, že se nejedná o selhání jedinců, ale systému, kterým se církev řídí. Její totalitní řízení, které soustřeďuje neomezenou moc v rukách nedotknutelných a neodvolatelných jedinců, je pro krytí pedofilie ideální.

V organizacích, kde není vytvořen systém nezávislé kontrolní moci na jejím vedení, zákonitě k takovým jevům dochází. Je pro porušování zákonů naprosto ideální.

Jaké obrovské pole záslužné činnosti se zde pro Společnost nabízí. Proč je nevyužívá? Ono je pohodlnější útočit na jogíny, scientology, jehovisty a další. Kdo by si pálil prsty s takovým kolosem, jakým katolická církev je.

Takže se raději zkoumají nebezpečné a hrozné sekty, jako je ta naše.

Skutečně nebezpečné: nebojíme se říkat pravdu. Ta je pro zlo tím nejhorším na světě.