Jiří Vacek - duchovní učitel

Radek Paulus

(k článkům na www.kauza-vacek.blogspot.cz)

K napsání tohoto článku mě vedla skutečnost stále se stupňujících vulgarit a lží na webu KV (kauza Vacek), které s duchovností a hledáním smyslu života nemají vůbec nic společného. Jak je patrné, jejich cílem je zřejmě zamezit přístup k opravdu hodnotné duchovní  literatuře a zničit ji a zvýšit upadající  zisky nakladatelství  Avatar.

Jako moji přátelé i já jsem na začátku své duchovní cesty navštěvoval přednášky Tomášových v Lucerně a měl je moc rád, vždycky jsem se na ně moc těšil. M.Tomáše i M.Paříka jsem na nich samozřejmě potkával a znal je pouze od vidění z organizování těchto setkaní. V té době jsem byl ještě dosti naivním člověkem a veřil ve všeobecnou dobrotu těchto „duchovních lidí“, vždyť přece byli v blízkém kontaktu s Mílou Tomášovou, která byla pro mě (a stále je) velký mistr.

Při  jednom takovém setkání v Lucerně ke mně přistoupil M.Tomáš a aniž by uznal za vhodné cokoliv říct, nebo se alespoň zeptat, mě začal prošacovávat bundu. Patrně hledal samopal nebo bombu J. Když jsem mu sdělil, že tam mám pouze doklady, tak beze slova omluvy odešel. Tehdy jsem Milošovu sexuálni orientaci ještě neznal a tak jsem nevěděl, co si mám o tom myslet J. Dál jsem se tím nezabýval a věnoval se přednášce a setkání s Tomášovými. Až s odtupem času a po přečtení webu Večerní nebe jsem si začal  dělat o těchto lidech svůj obrázek. Jak ukazují na svém webu KV co jsou zač, nemýlil jsem se v nich. I Pařík se na jedné přednášce pořádně naštval a ukázňoval lidi, kteří se tam chovali jako na tržišti. Osobně si myslím, že je naštvaný do dneška J, jinak by nemohl  psát takové pitomosti. Takže není pravda, že tam všichni hluboce meditovali, jak tvrdí. Atmosféra V Lucerně a na seminařích s p.Vackem to je nebe a dudy, nebo spíš dudy a nebe J.

Naproti  tomu mé setkání s panem Vackem a zvlaště silné působení seminářů, kterých se již delší čas účastním, mi dali zažít své pravé Já, kterým jsem poprvé před lety byl na jedné z procházek na Morávce! Tenkrát jsme šli celá skupina z Augustinky na penzion a já se celou cestu intenzivě zkoušel odtáhnout za a nad tělo, jak mi poradil Roman. V mém zájmu nebylo nic jiného, než toto a pak jsem najednou byl, uvědomoval se, že jsem nehmotným vědomím, jakýsi oblak kolem těla, spíš kolem hlavy. Ta nehmotnost a beztvarost byli v popředí prožitku, který doprovázela naprostá a neochvějná jistota, že to je ono, to jsem Já. Pan Vacek to okamžitě poznal a přemístil se přede mě, aby mě svou blízkostí podpořil. Celý prožitek trval  asi půl hodiny a postupně se vytrácel, částečně díky rozjařenosti a z toho plynoucí jistotě, že to tak zůstane napořád, protože je to tak jednoduché a částečně díky tomu, že jsem to musel sdělit přatelům a tak vše pomalu zmizelo. Z celého srdce děkuji svému mistrovi za tuto zkušenost a vše co s ním prožívám, bez něho by nebyla!

Toto jsou zcela rozdílné zážitky ze setkání s M. Tomášem, Paříkem a naproti tomu s opravdovým mistrem p.Vackem, který je inspirací, pomocí i ochranou každému, kdo se k němu obrátí o pomoc. K tomuto dopisu jsem se rozhodl sám ze své vůle, aby zase trojjediní Avataři nelhali o vynucených dopisech.