Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pan John KV, 1. 12. 2010, píše:

„Tak jako nikdo z Tomášových nebo z Avataru nevyřkl ani nenapsal, že se vůbec usilovat nemá, právě tak nikdo z nás nevyřkl, že je ego neškodné a že se nemá krotit. Právě naopak. Bylo pouze řečeno, že je božské podstaty. Jako všechno. Bůh je přece všudypřítomný. Je vším a vše je On.“

Dokud Avatar prodával knihu, ve které Púndža tvrdí: „Není oč usilovat,“ tak tomášovci hlásali z obchodních důvodů rovněž: „Není oč usilovat.“ E.Tomáš také tvrdí, že se má s úsilím přestat před dosažením cíle, což je totéž.

To vše je v jasném rozporu s učením Ramana Mahárišiho: „Átmavičára je stezka od začátku do konce. Kdo nedělá átmavičáru, dělá lokavičáru.“ Jeho výroky jsou naprosto jasné: úsilí trvá od začátku až do konce stezky.

Co tvrdí M.Tomášová o egu, je uvedeno v její knize Setkání 1, str. 8. Cituji doslova: „Ego je ve skutečnosti pravé, původní Já, protože ego znamená v latině „já“. Ale my jsme zvyklí říkat ego tomu jakoby nižšímu já. Ale toto nižší já neexistuje. Existují zatemňující vlastnosti, které nám předvádějí, že je tu jakési nižší já, kterému říkáme ego. Nemusíme se zbavovat ega, ale zbavme se všelijakých zatemňujících přítěží.“ Konec výňatku.

Takže Míla neříká, že ego je božské podstaty, ale že je přímo pravé Já. Současně tvrdí, že ego neexistuje, ale pouze „zatemňující vlastnosti.“ Takže pan John lže, když tvrdí, že nikdo z nich neřekl, že ego je neškodné. Míla Tomášová tvrdí, že je ego nejen neškodné, ale dokonce přímo totožné s naším pravým Já. Takové lhaní u tomášovců je běžné. Proč se mezi ně zařazuje člověk s tak vysokým vzděláním, je záhadou. Vědec jako on by měl ve svých vyjádřeních vycházet z ověřených skutečností. Místo toho lže. Nalezne v sobě alespoň tolik slušnosti, aby se za svou lež omluvil?

Typické a nepřípustné směšování dvou naprosto různých názorů:

1) Úrovně nejvyšší Skutečnosti, Boha, nirvány, království nebeského.

2) Úrovně nebožského, od Boha odpadlého světa, o kterém bible praví: „Skrze tebe je proklet tento svět.“

Můžeme mluvit o obou úrovních, ale výhradně o každé zvlášť. Nemůžeme přenášet naše představy o nich volně z jedné úrovně do druhé.

V úrovni nejvyšší Skutečnosti je vše jedno a existuje tam pouze Ona. Není tam ego ani zatemňující vlastnosti ani božská podstata, kterou by něco mohlo mít právě proto, že tam je jen Bůh. Mluvit o božské podstatě v této úrovni zahrnuje představu, že v ní je něco, co není Bůh a má božskou podstatu.

Bůh je všudypřítomný, je vším a vše je On, ale pouze v této úrovni a jen pro něho.

Ve světě odpadlém od Boha toto neplatí. Tam existuje ego a jeho nebožský svět a všechny stezky k Bohu tuto pravdu uznávají, protože nás učí o egu, jako o stavu bytosti odpadlé od Boha, které v důsledku toho žije ve světě bez Boha. Přesně toto je pravda ega, sice relativní, ale plně jej ovládající a určující. Tím, že přijmeme názor, že vše je jediná Skutečnost, proto se pařez nestane člověkem ani vrah milosrdným samaritánem nebo dokonce spasitelem. Stejně tak se z ega nestane pravé Já.

Ego nejen není totéž co pravé Já, ale pravé Já není ani jeho podstatou nebo základem. Jeho podstatou, lépe řečeno příčinou je naopak úplná ztráta vědomí Já a jeho ztotožňování s tím, co není, s ne-já, s tělem a s myslí.

Nepravému já říkáme ego, abychom je pojmově, pro účely dorozumívací, odlišili od pravého Já. To, že ego je latinsky já, neznamená, že ego je pravé Já (Self).

Ego je ztotožňování vědomí Já jsem, pravého Já s tělem a s myslí, které vychází z našeho zapomenutí pravého Já a nevědomosti o něm. Je bezpodstatnou nevědomostí. Je popřením a zapomenutím na Boha v nás. Nejen není božské, ale je jeho opakem. Není podstatně božské ani není Bůh jeho podstatou. Tím méně je Bohem – Já.

Ego je zdrojem veškerého zla a zlo samo. Zatemňující vlastnosti jsou výtvory jeho mysli a nikoliv egem samým. Pomozme si k pochopení příměrem: technici zvolili slovo „zmetek“ pro označení vadného výrobku. Říkat, že zmetek neexistuje, ale že je vlastně dobrým výrobkem nebo, že podstatou zmetku je dobrý výrobek či že je dobrým výrobkem, ale s vadami, je naprosto nesmyslné. Říkáme-li, že ego je božské, pak se řídíme přesně výše uvedenou logikou.

Ve Vnitřním prameni, str. 13 Míla říká: „Avšak ego – já – je pro náš život na této úrovni života potřebné.“ Pravda je přesně opačná. Ego je onen padlý Adam zodpovědný za naše zrody v nebožském světě. Nejen není potřebné, ale pokud se chceme vrátit do království nebeského, musíme je rozpustit. Mimochodem, mudrci, kteří rozpustili ego a žili nebo žijí s námi v tomto světě, ztrátu ega, život bez ega, si velmi pochvalují. Vůbec je k životu nepotřebují. Míla snad ano? Jim nechybí.

Ego je bezpodstatné. Není předmět. Proto se jej také nelze vzdát. Na straně 75 Vnitřního pramene Míla píše: „Největší obětí je vzdát se sebe sama, svého já.“ Zda míní tím ego či Já, neuvádí. Dále tvrdí: „Nejvyšší oběť je absolutní vzdání se ega i átmana.“ Jak toho máme docílit, neuvádí.

Ega se není možné vzdát, protože není předmět, ego je nutné rozpustit, což se děje átmavičárou, kterou, jak říká Maháriši, musíme provádět neustále. Jinak se jej nezbavíme. Ego se také nemůže nikdy Bohu odevzdat, protože ono samo, jeho pouhá existence v nevědomosti a odporu vůči Bohu, je největší překážkou odevzdanosti. Pravá odevzdanost je možná až po rozpuštění ega životem ve vědomí Já jsem – v Bohu.

V Setkání 1, str.120, uvádí: „Nemyslete si, že v advaitě se hledá nějaké já“ a dokonce str.121: „Odevzdat svaté Já a dojít k ne-já?“

Pravdou je pravý opak. Metoda átmavičáry je hledání našeho pravého Já, které se provádí zkoumáním, rozlišováním toho, co jsme. Nalézáme své Já tím, že na ně obracíme pozornost, a proto si je uvědomujeme. Děláme tak proto, že tím rozpouštíme ego a začínáme žít v pravdě, kterou jsme – ve vědomí Já jsem.

Není nejmenší důvod se tohoto Já vzdávat, protože je Bohem. Právě naopak, je základním předpokladem pro další postup na stezce k naplnění pravdy výroku: TY jsi TO.“ Átman, pravé Já, vědomí Já jsem, je ono „TY“ v uvedeném výroku. Praxí spočívání ve vědomí Já jsem si uvědomujeme soupodstatnost átman s TY – brahman, vědomí, které je vše a ve všem.

Jen ještě na okraj. S tvrzením: „Prvotní myšlenka je přesvatá, to je božské Já, Ježíš Kristus v nás,“ nelze souhlasit. Já jsem, Kristus je vědomí Já jsem a nikoliv myšlenka, výtvor naší mysli. Mysl Boha nevytváří a ani jej vytvářet nemůže. Zaměňovat myšlenky za vědomí je zásadní nepochopení, viz Setkání 1, str. 8.

„Vzdát se Boha pro Boha“, Setkání 1, str.120, je oblíbeným bonmotem pro ty, kteří Boha „nemusí.“ Také se jim rádi ohánějí ega, která chtějí ukázat, že jsou ještě výš než Bůh.

V uctívání osobního Boha žádné zlo nevidím. Mnoho bhaktů právě láskou k osobnímu Bohu dosahuje poznání Já dříve než džňáninové. Osobní Bůh je víc než žádný Bůh. Eckhart možná měl spíš na mysli, abychom se vzdali svých představ o Bohu a usilovali o jeho přímou zkušenost. Nevidí v něm zlo ani mistři jako Ramana Maháriši. Tuším Rámakrišna správně říká: „Neustále spočívám u nohou toho, jehož milostí jsem s ním sjednocen.“

Přesně vzato, osobní Bůh je átman, Kristus, vědomí Já jsem. Ty neopouštíme, ale uvědomujeme si jejich jednotu s Bohem „nadosobním“ – TY jsi TO.

Nemyslím, že lidé potřebují houfně nabádání vzdávat se Boha, ale spíš, aby se k němu obrátili. Takové nabádání ega, kterých je mezi hledajícími většina, jen přesvědčí, že se bez Boha obejdou. Neobejdou a dokud tuto pravdu nepochopí a neobrátí se k Bohu, ze stezky odpadnou. Každá pravá duchovní stezka je vždy ve své podstatě stezkou k Bohu a jít k Bohu bez Boha není možné.

V uvedeném sporu o ego se jedná o mnohem víc než o slova a názory. Duchovní praxe se odvíjí od nutnosti zrušení naší nebožské existence, kterou nazýváme ego, v bibli symbolicky padlý Adam. Pokud ego prohlásíme za naše pravé Já, zrušíme tím i důvod našeho úsilí. Navíc zabráníme správnému pochopení, co ego je a jak s ním zacházet: jako s bezpodstatnou nevědomostí, ve které se ztotožňujeme s tělem a s myslí a nikoliv předmětně.

Ramana Maháriši a všichni další zcela nepochybně učí nezbytnost rozpuštění samotného ega. Postupné rozpouštění jeho sklonů, Míla je nazývá „zatemňující vlastnosti,“ nepovažují za dostatečné. Neučí tuto stezku, ale přímo před ní varují: „Je to jako chtít zničit velký strom trháním jednoho listu po druhém. Několik jich utrhneme a další vyrostou. Kdo chce zničit strom, musí jej vykopat i s kořeny.“ Átmavičára je právě tím „vykopáváním“ ega i s kořeny. Navíc se v ní obnovuje vědomí našeho pravého Já. Mílino vyjádření o átmavičáře ukazuje, že její působení nezná.

Právě proto jsem Mílino tvrzení, že ego je božské a víc – pravé Já, vyvrátil. Výsledkem byla neuvěřitelně nepřátelská reakce a smršť sprostých nadávek na mou osobu. K jejímu zakrytí spustili tomášovci obrovskou lživou kampaň o tom, jak Tomášovy urážím, ač jsem nikdy nic takového nenapsal. Kdykoliv a kýmkoliv byli požádání, ať uvedou jediný příklad takových urážek, tak neodpověděli. Ani nemohli, protože nic takového neexistuje.

Tomášovci jsou obyčejná nesnášenlivá sekta a jakékoliv jiné názory než své považují za nepřátelské a vyvolávají u nich nepřátelství nejhrubšího druhu. Slušná a věcná diskuse s nimi proto není možná. Jim o pravdu nejde.

Poznámka:

I kdybychom připustili, že ego má božskou podstatu – a to nemá, není ani tehdy božské. Příklad: socha ďábla je ďáblem a nikoliv Ježíšem i když je ze zlata. Proto se jí neklaníme a neuctíváme ji a také není božská.

Vrah je vrahem a nikoliv božský i když v něm je přítomen neprojevený základ, jímž je vědomí Já jsem.