Záježová: konečně jasno
Jiří Vacek
Pořadatelé semináře konečně veřejně odhalili své úmysly, které se tak dlouho snažili utajit. Ve středu večer 11.3. mně před meditací předal Petr Kouba několik vyjádření, které uvádím. Každé mluví jasně.
Nejprve Roman Miesler. Neuznal za vhodné se mnou promluvit, ani mně přímo napsat, jeho vyjádření, které uvádím, je adresováno Zuzce s tím, že s ním může udělat, co chce. Hezké chování, že?
Ahoj Zuzka,
protoze ti ucast na spolecnem seminari na Velikonoce cini takove problemy, citil jsem potrebu se k tomu krátce vyjadrit. To, ze cely problem seminare na Zajezove je spusobeny pouze nejasnoti a nepresnosti letaku je jak asi citiš, milosrdna leč trošku usmevná lež . Obsah seminare jsem nemnel v umyslu nijak zasadne mnenit, pouze jsem zamyslel jej ozivit a pokusit se podnitit ucastniky k vetsi vnitrni zivosti (tak jak to bylo treba i minuly rok v lete, jak si urcite sama pamatujes a nevzpominam si, ze bys mnela nejake vyhrady, spise naopak, byly jste spokojeni) . S p. Vackem jsem se bavil prave na tema zda vest nejaké semináre nebo ne a či je mám vést tak jak cítím,s obojím souhlasil,rušit atmavičáru či pranajámu???? proč bych to mnel delat????ostatne ty lidi se tam prihlásili hlavne kvuli tomu.Nauku rozhodne nemením . Prečti si podrobne články napr.J.Krutiny a porovnej je s tim jak je proti tomu nauku menící leták na meditace na Z. , proste každý do sveho projevu chte nechte otiskne trochu ze svých zkušeností či názoru,kdyby ne pak by meditace mohl vést robot či si je jen pouštet z cd. i tam je prece zachycena síla ducha.
Na výzvy ohledne vyskrtnuti Mirka a upravu letaku jsem zamerne nereagoval, ne proto, ze bych chtel na seminari provadet "Marovicaru" či jiné výplody paranoidního myšlení, nýbrž proto, že jsem byl otrávený mocenskými šarvátkami, které za tim vsim jsou. Staci se podivat na soucasny obsah webovych stranek p. Vacka. Oznacovat druhe za spojence Dabla (MARU), ci neprimo vyzyvat k pouziti nasili na ty, kteri maji jiny nazor (clanek s nazvem Pripad M.) je uz trosku neco jineho nez uprimne duchovni usili.
Skupina kde hybnou silou je strach kde existuje jen jeden správný názor, kde osobní prospech je nade vše,a kde jeden hledající hledá diskreditující informace na druhého aby si v hyerarchii skupiny trochu pomohl,mi pripomíná zevšeho nejvíce bývalé komunistické doby.
Dopis je to verejný, tak s nim naloz jak chces.
Mej se pekne,
Roman, 10.3.09
***
Potud Roman. Úsudek, ať si každý učiní sám. Přemýšlivého čtenáře jistě napadne ihned jedna otázka: „Proč, když Roman „nechtěl nic měnit“, jednoduše nezměnil obsah letáčku tak, aby bylo zřejmé, oč jde?“. A kdo komu vyhrožuje a šíří strach – viz dopis Mária Saba?
Na stezku džňána jógy panuje opravdu jen jeden správný názor. Stejně tak jako v exaktních vědách vždy platí 1 + 1 = 2 a nikoliv 1 či 10, jak se právě někomu líbí či hodí. Prostě je to tak. Bůh je jeden a nejpřímější cesta k němu v našem nitru vede átmavičárou a nikoliv třeba rodinnými konstelacemi. Tato cesta není samozřejmě povinná, ale kdo se po ní vydá, musí uznávat její pravdy a zásady, které jsou například obsaženy v učení Ramany Mahárišiho. Já z nich vycházím vždy. Na této stezce neplatí, že každý má svou pravdu nebo dokonce cestu. Maháriši jasně říká:
„Átmavičára je stezka od začátku až do konce. Kdo nedělá átmavičáru, dělá lokavičáru“.
Kdo tyto pravdy neuznává a hlavně nepraktikuje, není na stezce džňány, a proto nepatří do naší školy. Takové lidi mezi námi nechceme, protože hlásáním a prosazováním svých osobních stanovisek škodí všem ostatním. Odvracejí je od praxe, odrazují jej od mistra a šíří k němu neúctu a vyvolávají nekončící rozpory v přesvědčení, že oni jsou ti praví, kteří mají právo i dostatek poznání tuto školu „reformovat“. Ve skutečnosti rozředit její praxi tak, že ztrácí svoji prokazatelnou účinnost.
Srovnání poměrů ve skupině se stavem za komunistů, je již přímo hanebná pomluva. Kdo chce patřit alespoň mezi slušné lidi, nesmí takové lži šířit. Roman by se měl proto za takový výrok omluvit. Srovnávat naše a donedávna i své přátele s komunisty, je sprosté.
Kdyby Roman za komunistů takto vystoupil proti jakémukoliv komunistickému učení, byl by vzápětí zničen existenčně a skončil by v kriminále, který tehdy rozhodně nebyl „fešácký“.
Katka poprvé za celou dobu svým vyjádřením z 10.3. oslovila přímo mne. Není v něm nic nového, jen opakuje, co dříve napsala Zuzce a co bylo již zveřejněno. Proto je znovu neuvádím.
Konec je originální, píše: „Oficielně mě můžete s klidným svědomím vymazat ze seznamu vaší školy“. Bohužel její přání splnit nemohu prostě proto, že žádný takový seznam neexistuje. Moc se omlouvám.
Jak je zřejmé, Katka ani Roman nechtěli pořádat náš seminář, ale nepovažovali pro sebe za výhodné tuto pravdu jasně říci. Roman ji přiznává, když ve svém vyjádření mluví o své snaze o „oživení semináře“. Takových pokusů, „oživovat“ učení Ramany Mahárišiho, jsem již zažil dost. Měli jediný cíl: upoutat pozornost na autora těchto vynálezů, který si takto chtěl vybudovat význačné duchovní postavení.
Typické pro Romana je, jak se rozčiluje nad vyjádřením mistra Rámakrišny, že ten, kdo uráží mistra, si zaslouží tělesné potrestání. Mistr si podle Romana obranu nezaslouží. Ten, kdo jej uráží, ano. Tomuto svému názoru Roman podléhal dlouhou dobu. Nepovažoval za správné se mne zastat ve sporu s Tomášovci, ač ti mě přímo sprostě nadávali. Dnes dělá totéž, co oni.
Připojuji pro úplnost vyjádření Petra a Zuzany Koubových ke zrušení jejich účasti na seminářích.
Milí priatelia,
mrzí nás, že Vám musíme oznámiť, že rušíme s Petrom svoju účasť na meditačných stretnutiach (letnom a Veľkonočnom), ktoré sa mali konať na Zaježovej.
Problémy nastali kvôli tomu, že sme zanedbali jasné stanovenie organizačných podmienok a vlastnej náplne stretnutia. Po upozornení p.Vacka sme sa snažili nezrovnalosti s organizátormi vyriešiť, čo sa nám doteraz napriek našej snahe bohužiaľ nepodarilo. To je dôvodom, prečo sme sa rozhodli svoju účasť odrieknuť. Berieme to ako ponaučenie do budúcna, aby sa táto nepríjemná situácia už neopakovala.
Ďakujeme za pochopenie a zároveň sa všetkým ospravedlňujeme za vzniknuté komplikácie.
S pozdravom
Zuzana a Petr Koubovi, 10.3.2009
***
Na závěr připojuji článek Zuzky.
O duchovnej skupine trochu inak
Po zverejnení problémov okolo organizovania seminára na Zaježovej, sa pár ľudí ozvalo, že nechápu, čo sa to deje, že asi niečo nie je v tejto duchovnej skupine v poriadku...Na základe toho som odpovedala na jeden z takýchto dotazov. Časť odpovede, ktorú uvádzam, je upravená do neosobnej roviny. Nechcem tým nikoho poučovať, len dúfam, že to možno niekomu pomôže objasniť si svoje postoje k danej veci..
„V žiadnej duchovnej skupine to nie je „úplne“ v poriadku. Životopisy rôznych duchovných Majstrov sú väčšinou „nalakované“ na ružovo, alebo sa tam nepíše celá pravda, prípadne sa to zameriava vyslovene len na výklad náuky. Navyše väčšinou Majster uz dávno nežije, tak je takmer nemožné zo vspomienok pamätníkov poskladať vierohodný celok a my v tom potom máme mať jasno, keď sa stretneme so situáciou, aká nastala tu.
Skrátka na Zemi žijú prevažne ľudia, ktorí nežijú v Bohu, alebo o Boha ani nemajú záujem, a nie naopak samí Duchovní Majstri v Jednote s Bohom.To iste platí aj o duchovnej skupine, kde je Majster zväčša jeden, má pár viac alebo menej pokročilých žiakov, ktorí mu majú s vedením hľadajúcich pomáhať podľa svojich možností a schopností, ale nemusia byť dokonalí (dokonalý je len Boh). A ešte má okolo seba množstvo hľadajúcich, ktorí chcú pod jeho vedením kráčať k Bohu, lebo už vidia márnosť života bez Boha a mimo Boha, čo sa im darí podľa každého úrovne, karmickej záťaže z minula, vynaloženého úsilia a úprimnosti.
Spoločná cesta k Bohu je to, čo by malo všetkých v duchovnej skupine spájať. Nie každý je ale schopný kráčať k Bohu bez rôznych okľúk a chýb, ktorých sa všetci denne dopúšťame. Rozumný hľadajúci by mal však dokázať rozlíšiť aspoň jednu základnú vec. Máme Majstra a náuku s priamou praxou, ktorú môže robiť každý, čiže osvedčenú cestu, ktorú Majster prešiel pred nami všetkými, čo sme tu okolo neho, včetne tých najpokročilejších. Má pred nami veľký náskok, jednak dĺžkou praxe, ako aj ustáleným duchovným dosiahnutím, ale hlavne celoživotnými skúsenosťami. A minimálne práve to množstvo týchto skúseností nám ostatným chýba, keď už nie aj iné veci, čo si je však málokto ochotný priznať. Počet tých ľudí, ktorí za celú tú dobu kratší alebo dlhší čas usilovali a potom odišli je určite mnohonásobne vyšší, ako počet tých, ktorí vytrvali. Ešte menej je tých, ktorí dosiahli aj nejakých výsledkov v praxi, a priblížili sa Bohu, čo ale ešte nemusí znamenať, že v ňom žijú trvale.Tak isto nemusí samozrejme znamenať, že každý, kto vytrvá v blízkosti Majstra, ho aj skutočne považuje za Majstra, a že jeho cieľom je cesta k Bohu, alebo že sa nezdržiava v duchovnej skupine z nejakých vonkajších, zištných, prípadne iných dôvodov.Ľudia sú rôzni, tak sa nie je čomu diviť, že nie všetci sa správajú rovnako, alebo nerobia to isté. A na základe toho je aj jasné, že nič ani nikto nemôže byť čierno- biely, keď sa neustále menia okolnosti, aj ľudia.Obzvlášť, ak sa dali na duchovnú cestu, tak by tie zmeny v sebe mali praxou urýchlovať - samozrejme k lepšiemu...
Toto všetko ale nie je chyba Majstra, alebo dokonca jeho duchovného dosiahnutia, ale opäť každého zvlášť. Ako sa hovorí- každý je svojho šťastia strojcom a všetko sa dá využiť aj zneužiť, čoho sme ostatne svedkami aj v bežnom živote. Majster nám môže ukázať a osvetliť cestu, môže nám na nej pomôcť, môže nám poradiť, kde robíme chyby, ale kráčať musíme každý sám, ako aj odstrániť prekážky, ktoré sme si sami vytvorili. To za nás nikto iný neurobí, rovnako, ako nám tie prekážky nikto iný nevytvoril. Pravdaže aj pokročilý žiak nám môže byť veľkou pomocu, ale ak Majster upozorní na nejaké nedostatky aj pokročilých, tak by sa mali nad sebou minimálne zamyslieť, či na tom niečo nebude, tak ako ktokoľvek iný. My by sme pri svojom rozhodovaní, kto má alebo nemá pravdu nemali zabúdať na tú dĺžku praxe a množstvo skúseností, ak už sami priamo nedokážeme rozlíšiť úroveň a čistotu dosiahnutia. Nikdy si predsa nemôžeme myslieť, že vieme všetko. A keď sa na jednu stranu rozhodneme kráčať po ceste k Bohu pomocou presnej náuky a praxe pod vedením Majstra, ktorý nás vedie a pomáha nám aj ostatným, a na druhej strane mu neveríme, a jeho rady odmietame s tým, že my to vieme lepšie, alebo niekto iný, kto má tie skúsenosti zase len od neho, a navyše už len dĺžkou praxe omnoho menšie (cca50 rokov-pan Vacek : cca15 rokov väčšina ostatných,ktorí vedú meditácie), tak to už je zase len náš problém, nie p.Vacka, ani nikoho iného. Ak sa chceme vyvarovať chýb, tak ich musíme hľadať predovšetkým v sebe.Jediné, čo je trvalé je Boh a život v ňom.Tak ak máme Majstra, ktorý žije v Bohu,a pomáha nám sa k nemu priblížiť, tak neviem, prečo sa ohliadame všade možne na ostatných, a nejdeme priamo k nemu, keď aj tak ostatné zanikne, alebo sa zmení, ale iba toto je trvalé? A aj jediná možnosť, kde môžeme byť s ostatnými trvale naozaj Jedno a ako rovný s rovným je v Bohu, nie v nejakých názoroch a postojoch.
Predpokladám, že všetci, kto sme sa na cestu dali, tak veríme, že len život v Bohu nám môže priniesť trvalé dobro,aj keď priamu skúsenosť ešte nemusíme mať. Mali by sme si uvedomiť aj to, že cesta k nemu nie je vôbec ľahká, práve naopak. Tak by sme si ju nemali zbytočne sami sebe sťažovať. Mali by sme hľadať pomoc tam, kde sa dá nájsť. A keby sme mali ísť úplne priamo k jadru celého problému, tak by sa nám určite osvedčilo ono Mahárišiho, čo opakoval stále znovu a znovu, že sa máme pýtať, kto si toto všetko uvedomuje, a mali by sme po zbytočných problémoch.“
Zuzana, 11. 3. 2009
* * *
Celé dění, chování a vyjadřování zúčastněných doporučuji pozorně promyslet a domyslet. Pravda je, že všichni v sobě máme určitou míru zla, někdo větší, někdo menší, ale nikdo není „dobrý“. Co Ježíš říká, že ani on není dobrý, ale pouze náš Otec v nebesích, platí opravdu pro každého. Kdo tuto pravdu neuznává a nejedná s ní v souladu, tj. neřídí a nečistí svou mysl, je nakonec tímto zlem v sobě přemožen a odveden z cesty. Jakákoliv shovívavost k nám samým je v tomto smyslu smrtelně – duchovně - nanejvýš nebezpečná. Kdo jí podlehne, staví svůj duchovní dům na písku a ten se dříve či později zřítí. Také, jak opět říká Ježíš, konce takového člověka jsou horší než začátky. Mnozí se ze zajatí zlem již nevzpamatují.
Jednou z neklamných známek takového přicházejícího pádu je neúcta k mistrovi a povyšování se nad něho. Přitakání, byť i zdánlivě malému a bezvýznamnému zlu, se nevyplácí. Jak je názorně ukázáno v pohádce o Jezinkách. Postačí povolit dveře na šíři malého prstíčku, aby dokázaly rozrazit celé dveře a unést Smolíčka Pacholíčka do lesa samsáry. Jelen se zlatými parohy, mistr, není vždy tak blízko, aby nás zachránil. Navíc: když někdo vytrvale tyto pravdy ignoruje, zaslouží si vůbec, aby byl znovu a znovu zachraňován?
V jednom se ovšem i Zuzka mýlí. Nejsem na stezce jen 50 let. O vánocích roku 2008 tomu bylo 63 roků, co jsem ji, ve smyslu začal meditovat, nastoupil. Před tím jsem se celé roky denně ze strachu z Němců modlil několik Otčenášů. Kdyby se ti samozvaní „reformátoři“ a mistři nad mistry takto denně modlili, brzo by je jejich nesmyslné novátorství přešlo. Nejsem si však jist, jestli by nevylepšili i samotný Otčenáš… Určitě naprosto oprávněně.