Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

(k článku na www.kauza-vacek.blogspot.cz)

KV opět předvedl, že je skutečně komunistickým věstníkem. Miluje komunismus a komunisty, a proto hází špínu na jejich odpůrce. Komunismus i komunisty oslavuje jako ušlechtilé. To je jediné vysvětlení, proč je příslušník zločinecké organizace F. Drtikol ušlechtilý a odpůrce komunistů zlý.

Článek Miloše Tomáše z  21.10. je opět příkladem jednoho z více demagogických triků. Když nemáš argumenty, odveď pozornost od řešené věci jinam. Miloš si zvolil sprostý a jako vždy lživý a nekonkrétní útok na mne za recenzi o knize o Drtikolovi. Nemá argumenty, tak hanobí ty, co mají jiný názor než on. Přesně toto jsou komunistické způsoby. Zpřízněnost ve sprostotě je víc než zřejmá. Co mají mé samizdaty společného s členstvím F. Drtikola ve zločinecké straně? A přece něco. Kdyby on a milion dalších v ní nebyl, nemusel bych je vydávat, ale mohli jsme žít ve svobodě. Ten Marx měl přece pravdu, že vše souvisí se vším. Takže ať si Miloš ztěžuje Drtikolovi a ne mně.

Konec konců: proč je nevydával Drtikol sám, místo chození po schůzích, zdravení „Čest práci“ a zapojení do únorového, komunistického puče? Podle Miloše právě v tom je ona Drtikolova ušlechtilost. Samizdaty jsou pak moje špatnost, za kterou musím být po zásluze trestán. Komunisté z něho mají oprávněnou radost. Způsob jeho uvažování je podivuhodný, například mě obviňuje, že se „hanebně“ vyjadřuji o P. Bruntonovi. Jednak lže, vyslovit nesouhlasný názor není hanobení, jednak právě v tomto bych měl zářný vzor v F. Drtikolovi.

Je dobře známo, co Drtikol provedl slečně Kellnerové. Přišla k němu na návštěvu a jako upřímná žákyně mluvila hezky o svém učiteli P. Bruntonovi. F. Drtikol na ní vztekle zařval: „Jděte do prdele i s tím vaším mistrem“ a vyhodil ji. Kdo skutečně hanobí P. Bruntona? Ušlechtilý F. Drtikol! Takže opět to staré: vytýkají mně lživě, že něco dělám. Když to ostatní opravdu dělají, je to ušlechtilé.

Ramana Maháriši nikdy nikomu nedovolil, aby se mluvilo před ním o nějakém jiném učiteli špatně. Pokud však nesouhlasil s jeho názory, jako například s Krišnamurtim, jasně to řekl. Sprostota nesluší nikomu. Brát někomu víru v jeho učitele, je velmi opovážlivé. Pokud někdo vstoupí dobrovolně a  s přesvědčením do komunistické strany, jsou možná následující vysvětlení.

Prvé je, že jako komunisté ani on nevěří v Boha a považují za správné věřící pronásledovat. Nebo je zlý a zlo, které komunisté šíří, se mu líbí. Také může být prostoduchý a věřit, že opravdu mohou zařídit ráj na zemi, což je nesmiřitelné s karmickým zákonem.

Žádný z těchto důvodů nepovažuji za ušlechtilý nebo dokonce duchovní. Pokud Miloš zná lepší vysvětlení, ať jej slušně prozradí. Jelikož tak již mohl dávno učinit, ale neučinil, je zřejmé, že žádné přijatelné pro duchovního učitele nemá. Zásobu sprostoty a lží má ovšem nevyčerpatelnou.

Také nejsem povinen někomu cokoliv vysvětlovat. Právě naopak: povinnost důkazu spočívá na těch, kteří vznášejí obvinění. Obecná a ještě k tomu lživá obvinění, důkazy samozřejmě nejsou. Navíc nic neskrývám a kdo chce znát fakta, nalezne je v pamětech „Jak jsem hledal Boha“.

Miloš žádá, abych své samizdaty „vysvětlil“. Ve své nebetyčné namyšlenosti předstírá, že má nějaká výjimečná postavení, snad pro svůj rodinný původ, která jej k něčemu takovému opravňují. Pravda je přesně opačná. V duchovní oblasti nic nedokázal a nezná ani základní předpoklady slušnosti. To, že hájí komunisty a zájmy své firmy, jej přímo z  takového postavení vylučuje. Jde jen o ohromující drzost, která pramení z obdivu k sobě, který chová.

Nakonec i kdyby vše, co Miloš o mně píše, byla pravda, jako že není, na skutečnosti, že byl F. Drtikol až do své smrti v roce 1961 členem komunistické strany z přesvědčení, vůbec nic nemění. Každý občan této země věděl dobře o zločinech, které tato strana páchala. Duchovní mistr v neduchovní zločinecké organizaci a to z přesvědčení, se navzájem vylučuje. Platí jedno či druhé.

Ježíš právě pro tyto případy stanovil jednoznačné pravidlo: „Kdo mne zapře před lidmi, toho já zapřu před Bohem“.

Miloš nešíří Ježíšovo učení, které je učením všech pravých mistrů, ale komunistické lži. Vstupem do organizace, která nejen popírá existenci Boha, ale věřící pronásleduje, vězní a popravuje, Drtikol Boha zapřel se všemi důsledky. Jako mistr nemá omluvu. Jak sám píše, učinil tak dobrovolně a z přesvědčení, které nikdy neodvolal.

Od lidí, kteří předstírají, že mají duchovní zájmy bychom právem mohli očekávat, že jejich web se bude zabývat pravou duchovností: očistou, důležitosti pokory, nutnosti úsilí a podobně. Nic takového tam nenalezneme, ale pravý opak. Zlo ani dobro neexistuje, a proto očista není třeba, není oč usilovat, o praxi vůbec nic. Věnují se plně obhajobě komunistů a hanění jejich odpůrců. Snaží se nás přesvědčit, jak jsou komunisté ušlechtilí a hodní: Nikdy nikoho nepronásledovali, nezavírali, nevyhrožovali, nevyhazovali z práce, nesoudili, nevraždili a podobně. Jdou na to šikovně – přes F. Drtikola. Ten má pomoci zamaskovat jejich skutečný cíl: obhajobu komunismu jako takového. Jejich vývody zcela souhlasí s tím, jak se brání dnešní komunisté.

Za komunismu se nesměla vydávat duchovní literatura, aby mohla nerušeně působit komunistická propaganda. Celý národ byl cílevědomě ohlupován a přesvědčován o pravdě nejhrubšího materialismu. Proto bylo trestné jakékoliv rozšiřování duchovních spisů včetně strojopisů. Mnoho lidí bylo za tuto činnost odsouzeno na dlouhé roky do vězení jako například skupina paní Heranové.

To platilo i o dalších duchovních činnostech jako jsou schůzky v bytech po celou dobu vlády komunistů až do roku 1989 i když komunistický teror byl mnohem horší v padesátých až šedesátých letech než ke konci jejich vlády.

Nebezpečí pronásledování StB, existenční postih a vězení byly po celou dobu velmi reálné. Můj prvý učitel, pan Šimandl šel asi v šedesáti letech a velmi nemocný na rok do vězení jen proto, že se věnoval astrologii. Předpověděl pád ministra vnitra Baráka.

To vše jsme dobře věděli a žili v neustálých obavách. Hrozba pronásledování byla až příliš reálná. Nic, žádný hmotný prospěch jsme z toho neměli. Dělali jsme to prostě z lásky k věci. To je podstatný rozdíl například proti Milošovi Tomášovi. Začal šířit duchovní literaturu až když mu nic nehrozilo, a to pro zisk. Vybudoval na tom svou existenci

Duchovní lidé by byli rádi, že jsem unikl vězení a mohl pokračovat ve své protikomunistické činnosti a dodávat hledajícím tolik potřebné duchovní povzbuzení. Ne tak avatáři. Velmi je mrzí, že mne nezavřeli.

Jednak jsem se snažil o co největší opatrnost, například jsem nepodepisoval své práce a vše uchovával v největší tajnosti. Hlavně jsem však měl ochranu boží. Na něco takového přátelé komunistů přirozeně nevěří a vymýšlejí si, jak je to možné, že mě nezavřeli. Nikdy k tomu na druhé straně nebylo daleko a výhružky byly.

I tak jsem si užil dost. Dvakrát mě komunisté vyhodili z práce. Dvakrát mě vyslýchala StB a vyhrožovala vězením. Byl jsem souzen a odsouzen k pokutě místním lidovým soudem za společné meditace. Soudu se zúčastnili  zástupci podniku a rázem jsem se stal v něm psancem na odstřel. Nejen jsem neměl například ani korunu osobního ohodnocení, ale základní plat jsem měl dokonce o 60 Kč nižší, než bylo holé minimum podle předpisů. Jelikož jsem v roce 1968 vystoupil proti komunistům, vyhodili mě z práce a 3 měsíce jsem byl v existenční nejistotě, protože jsem nemohl najít práci. Třetímu výslechu ve dnech okupace Sověty jsem se vyhnul jen proto, že jsem odjel na chatu. Estébáci se na mne, jak vyprávěli sousedé, dobývali uprostřed noci. Přesto jsem v listopadu 1989 opět vystoupil na Městské správě Praha státní banky opět proti komunistům a dosáhl toho, i přes jejich vyhrůžky, že jsme se připojili ke stávce.

Není proto divu, že mě komunisté a jejich obdivovatelé, mezi které patří i Miloš Tomáš, nemají rádi. Samozřejmě, že v souladu s komunistickými zvyklostmi tuto pravdu neříkají přímo. Jejich  skutky je bezpečně prozrazují.

Podrobnosti, jak to všechno bylo, jsou v mých pamětech „Jak jsem hledal Boha“. Doporučuji, aby si je dobře přečetli ti, kteří komunisty nezažili. Jinak mohou snadno podlehnout lžím, jak hezky se nám pod nimi žilo.