Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

(k článku na www.jitrnizeme.cz 5.12.2005)

Paní nebo slečnu Maríči osobně neznám a nejsem s ní ve styku ani poštovním. O jejím případu jsem se dozvěděl až z dopisu, který mi zaslala současně s jeho zveřejněním na Jitřní zemi. Tvrzení, že je mým výtvorem, jak se v článku tvrdí, je jen dalším pokračováním neopodstatněných lží, kterými tábor Tomášovců „obhajuje“ památku Tomášových.

K dopisu: nikdo nezaujatý nemůže nevidět, že metody skupiny Tomášových, jejichž byla terčem, jak uvádí, jsou přesně tytéž, které proti nám oni používají již déle než dva roky. Jsou to lži, pomluvy, tvrzení o duševní nemoci, vyhrožování zásahem vlivných známostí a pronásledování policií včetně likvidace mé osobnosti a mého působení vůbec. Tato shoda by neměla nikomu uniknout, je naprosto zřejmá. Jelikož čelím stejnému teroru, vůbec se nedivím, že méně odolná žena za těchto okolností raději emigruje. Právě toto byla úspěšná praxe StB, která k emigraci donutila mnoho disidentů. Že se stále Maríči něčeho obává, je zřejmé i z toho, že v dopise, který mi zaslala, ani neuvedla svou adresu.

Zveřejnění jejího jména redakcí proto považuji za vrcholně neetické a bezohledné, když uvážím, kolik sprostě se vyjadřujících anonymů kryje.

Zcela obecně: laikům zásadně nepřísluší posuzovat něčí duševní stav. Takové počínání je mírně řečeno neslušné a patrně i trestné. Civilizovaní lidé se chovají k duševně nemocným s inteligentním pochopením a nesnaží se jakýmkoliv způsobem jim škodit nebo je dokonce zlikvidovat. Posledním nechvalně proslulo hitlerovské Německo a tento postup použila ve více případech i StB.

Pro některé přispívatele Jitřní země je příznačné, jak se „spravedlivě“ pohoršují nad dopisem Maríči. Na druhé straně jim nevadí výlevy Aura „o Vackových prasatech, které se válejí ve svých výkalech“ a mnohé další, jim podobné včetně výhružek tajnou policií. Zřejmě si myslí, že i tím přispívají k památce Tomášových. Názornější příklady farizejství by se hledaly jen obtížně. Co je proti „Vackovcům“, je vše dobré, oprávněné a spravedlivé! Výrazným a společným rysem všech těchto tvrzení je jejich neodůvodněnost. Oni se něco domnívají a své domněnky zaměňují za skutečnost. Vědí i co nemohou vědět, tím méně doložit, ale vše, co může podle nich škodit, použijí. Příkladů jsem uvedl desítky, počínaje účastí Fr. Drtikola na únorovém komunistickém puči a konče tvrzením, že sazbu mých knih mám zadarmo. Drtikol popisuje svou účast ve vlastnoručně psaném životopise, ale pan Pařík ví, že to není pravda. M. Tomášová sama píše o tom, že Maháriši byl jejím mistrem a hlásí se s manželem k jeho žákovství, opět to není pravda. Pan Dostál nemá přístup k dokladům o našem hospodaření, ale své naprosto neopodstatněné a nepřátelstvím vedené výmysly prohlašuje za pravdu.

Již tím se dopouští trestného činu porušování cizího soukromí a zákona o ochraně osobních údajů.

Pan Dostál chce také „kádrovat“ mou činnost nepřátelskou komunistickému režimu. Jak uvádí, má kolegy na ministerstvu vnitra a chce je k tomu využít. Nevím, jestli je sám zaměstnanec ministerstva nebo má k jeho zaměstnancům pouze blízko. Jisté je, že je chce zneužít pro svou soukromou a nezákonnou činnost. Jsou tito zaměstnanci oněmi vlivnými známostmi, kteří již mají dost mého působení a chystají mě zlikvidovat, jak mi vyhrožují? Úplně školní případ zneužití postavení veřejného činitele.

Ač pan Dostál nepochybně ví z mých pamětí, že jedním z účastníků útoků StB na nás byl i spisovatel a překladatel Jiří Navrátil, který v Avataru publikuje, o jeho svědectví nestojí! On mě chce kádrovat ze záznamů estébáků a jejich udavačů za  současného zneužití pracovníků ministerstva vnitra, z nichž možná někteří dokonce sloužili poslušně i komunistům. Myslí si doopravdy, že mu tato jeho trestná činnost pro jeho známosti projde? Že si vše necháme líbit? Jen aby nebyl nemile překvapen a spolu s ním i ti, kteří se na tomto tažení podílejí! I moje trpělivost má své meze.

Nic z toho samozřejmě naši nepřátelé neuznají pro své zaslepení nenávistí. Pro ně také nepíši. Dopis je určen těm, kteří, ač nezaujatí, by mohli přijmout za pravdu 100x opakované lži.

Přikládám dopis Pana Dostála. Mluví sám za sebe zcela jasně.

Pane Roberte,

vidím, že jste na sebe ve své nevědomé oddanosti panu Vackovi uvalil službu prostředníka mezi ním a vnějším světem. Myslíte, že Vám to přinese nějaký duchovní pokrok? Jen abyste si tím nedělal zbytečně špatnou karmu!

Vždyť pan Vacek je patrně psychicky narušený člověk, který je postižen stihomamem sebe sama, obsesí guruovství a dalšími poruchami osobnosti...Já ale chápu, že to raději přehlížíte, abyste měl aspoň nějakou duch. oporu a gurua; ale zachovejte prosím Vás bdělost, abyste nepadl moc hluboko...

Vyřiďte mu aspoň prosím, že ve svém článku o jeho příjmech jsem hlavně reagoval na jeho tvrzení, že je prostý, chudý důchodce, který nemá vůbec na zřeteli finanční příjmy ze své liter. a přednáškové resp. medit.  činnosti. Toto jeho falešné tvrzení hodlám vyvrátit.

Ve věci mnou zhruba odhadovaných jeho přijmů jsem samozřejmě neuvedl správný řád tzn. nejde tedy o 150-200 kč, nýbrž o 150.000 - 200.000,- kč ročně; a tím je míněna spíše spodní hranice a sice JEN z jeho vlastních publikací - odhady jeho příijmů resp. jeho dcery budu nadále zkoumat včetně prodeje ostatních produktů - nosičů, knih jiných autorů, vstupného atd. atd. Výsledky samozřejmě zveřejním obvyklou cestou - i když mně osobně vlastně nezajímají, ač nepochybuji o tom, že ve výsledku značně převýší mnou predikované odhahy.

Jde mi jen o to, demaskovat pravou a zištnou tvář pana Vacka a ukázat ji všem, aby se již nadále nedávali ohlupovat jeho řečmi o chudém důchodci, který vše dělá za mizivý výnos jen pro duchovní blaho svých bližních.

Odkryju jeho komerční praktiky, výše jeho rabatů, vnucování nevyžádaného zboží zasíláním domů, procent. výše zisku z každého titulu a nákladů jako celku; snesu proto řadu důkazů a svědectví...Mýty a legendy padnou...

Dále prověřím jeho tvrzení, kterak samizdatově publikoval jiz od 50. let, a sice v nejbohatší knihovně v ČR na tuto literaturu Libri prohibiti. Pochybuji však, že mi tam předloží jediný exemplář nějakého jeho samizdatu z před roku 1989. Pochybuji, že ve své zbabělosti a strachu z komunistů nějakou svou práci vůbec podepsal. Ale budu hledat v předmětové bázi dle témat i mezi anonymy.

Dále hodlám navštívit kolegy z Archivu MV a objednám si veškeré archivní písemnosti, které se tam o panu Vackovi nalézají, ať se všichni dovědí, o jaké výslechy na StB šlo, zda si to popř. celé nevymyslel, tedy ono "narušování soc. soužití", co kdo řekl o něm popř. co řekl on o jiných. Upozorňuji, že se z mé strany nejedená o žádnou nezákonnou cestu, neboť novelizovaný archivní zákon toto vše umožňuje komukoli. Podobné materiály - pokud existují - si vyžádám i o Drtikolovi. Výsledky svých bádání čestně zveřejním i s odkazy na příslušné arch. fondy a signatury spisů, aby byly každému dohledatelné.

Chci objasnit pravdy o jeho minulosti včetně údajných vyhazovů z práce kvůli duch. či protisoc. angažovanosti. Pravda se jistě ukáže a pak se zjistí, zdali pan Vacek vskutku zaslouží  respekt a uznání, po němž tak touží, anebo prostě lže a odejde z české duchovní scény z hanbou.

To je pro dnešek vše, další příspěvky budou následovat.

S pozdravem

Miloš Dostál

Poznámka k dopisu p. Dostála.

Mých asi 100 samizdatů si může pan Dostál a kdokoliv jiný přijít prohlédnout k nám do bytu včetně dokladů o vyhazovech atd. Silně pochybuji, že i pak pan Dostál se svým lhaním přestane. Příjemci těchto samizdatů byli i sami Tomášovi. Velmi dobře znali například mou Džňána gítu. Pan Dostál soudí, že jsem zbabělec, protože jsem samizdaty nepodepisoval. Houfy anonymů na Jitřní zemi, kteří na mne chrlí své nestoudnosti mu kupodivu nevadí.

Podle něho jsem se měl nechat od komunistů zavřít. Kdo by pak živil manželku a tři děti, jej nezajímá. On určitě ne. Ohrozil bych tím i bezpečnost opisovatelů. Jaká zvrácenost, odsuzovat pronásledovaného komunisty, že jim neusnadnil, aby jej mohli zavřít. Podle této logiky všichni odbojáři proti Němcům, kteří se Gestapu nepřihlásili ke své činnosti, byli zbabělci. Ti, co mě pronásledovali, byli zřejmě stateční ochránci socialistického zřízení. Ty pan Dostál neodsuzuje, ale chce využít proti mně. Docela mu věřím, že by byl rád, kdyby mě zavřeli. Jeho sympatie ke komunistům jsou velmi zřetelné. Možná, že jeho kolegové na Ministerstvu  vnitra k nim patří.

Ani pan Pařík komunistický puč v roce 1948, který umožnil komunistům nás 40 let utiskovat a nerušeně páchat zločiny, neodsuzuje. Prostě mu nevadí. Na vše pohlíží, jak píše, svým božským pohledem rovnosti. Jen zapomněl vysvětlit, proč mu vadí má osoba a kde při jejím posuzování zůstává jeho nadhled. Pro vyznavače falešné jednoty je právě toto typické. Vše je božské a jedno, ale jen tak dlouho dokud se jim to hodí, dokud se něco nebo někdo nedotkne jejich ega. Pak je rázem po jednotě i falešné povýšenosti. Uvedené příklady i případy postačí každému slušnému a nezaujatému člověku, aby pochopil, co jsou zač moji nepřátelé.

Není divu, že pokud byla Maríči terčem dopisů a útoků, jaké předvádějí pánové Dostál, Pařík a další jim podobní v našem případě, podlehla a raději emigrovala. Jejich útoky mají právě tento cíl: zastrašit a zlikvidovat ty, kteří mají jiné názory než oni. Z doslechu vím, že podobných konfliktů bylo kolem Tomášových víc. Jejich účastníci by měli v zájmu objektivity své zkušenosti zveřejnit na Jitřní zemi.

V minulosti dokázaly písemné i magnetofonové záznamy, že se manželé Tomášovi nikoliv jednou, ale opakovaně hlásili k Ramanovi Mahárišimu jako žáci ke svému mistrovi.

Svou účast na únorovém puči v roce 1948 potvrzuje vlastnoručně sám F. Drtikol. Přesto jsme byli panem Paříkem i dalšími v rozporu s těmito fakty, obelháváni. Stejně tak jsem vyvrátil celou řadu jejich dalších, nepravdivých výmyslů (Vacek má sazbu knih zadarmo) a dalších. Právě poslední lež je, že za případem Maríči je Vacek. Proto bychom jejich tvrzení o Maríči měli brát velmi a velmi opatrně. Proč věřit lidem, kteří stále jen lžou, a to vědomě?

Jediným „zločinem“ Maríči patrně bylo, že měla odlišné názory než Tomášovi stejně jako já, a to jejich skupina neodpouští. Takoví neuctivci se musí zlikvidovat, jak dokazují dopisy pánů Paříka a Dostála, ve kterých se v tomto smyslu vyjadřují naprosto jasně: mám přestat se svou spisovatelskou a další činností nebo mě zničí násilím, pomocí vlivných přátel, tajné policie, skandalizování atd.

Bohužel i mezi těmi, kteří čerpají mou pomoc, se vyskytl hlas, který se pohoršil nad tím, že se těmto útokům bráním. On se nejen pohoršil, ale dokonce se pokusil mně obranu znemožnit místo, aby se mě zastal. Když mu bylo jeho jednání přáteli vytknuto, tak najednou obrana, protože se jednalo o něho, byla na místě. Mistr nemá právo se bránit, on ano. Když se jedná o něho samého, je to přece něco jiného. Takoví lidé si ve své falešné povýšenosti myslí, že pro ně Rámakrišnovo: „Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň nebo s hanbou od něho odejdi“, neplatí. Oni přece vědí vše lépe než všichni mistři.